Pan Novotný patří ke starší generaci českých sci-fi spisovatelů (r. 1944); vedle toho je celoživotním zapáleným jachtařem a vydal i několik knih s tématikou jachtingu a mořeplavby vůbec. Měl jsem příležitost setkat se s p. Novotným jednou nebo dvakrát i osobně; sice jen zběžně, ale i tak na mě zapůsobil jako originální osobnost. Když jsem se tedy dozvěděl, že vyšla jeho studie o aktuální politické situaci světa, s koupí jsem neváhal.
Člení se na tři přibližně stejně rozsáhlé části. V té první se vysvětluje celkový přístup. Autora zajímá geopolitická perspektiva na to, která velmoc ovládá celý svět. Podává stručně přehled historického vývoje od doby, kdy lze mluvit o skutečně celosvětových velmocích, tzn. od novověku. Prakticky ihned po objevení Ameriky zprostředkoval papež dohodu mezi Španělskem a Portugalskem, které si na konci 15. století uvědomily, že pomocí relativně malého námořnictva mohou efektivně kontrolovat celou planetu, aniž by nějaká milionová pěchota musela překonávat kontinentální vzdálenosti po souši.
Proti iberské světovládě se rychle postavily Británie a Nizozemsko a zlomily ji. Nizozemsko stejně rychle zjistilo, že proti Británii nemá šanci, a stalo se jejím klientem. Následně podobnou trajektorií prošla Francie: pan Ludvík XVI. i revoluční režim se chovali zcela shodně - protože byli vedeni stejnou geopolitickou logikou. Monarcha i revolucionáři dělali vše pro to, aby Francie získala světovou převahu nad Velkou Británií, zejména podporovali rebelii amerických osad proti britské metropoli. Avšak kvůli slabšímu loďstvu dopadla Francie též jako klientský stát Velké Británie ve zlaté době britského impéria. Následovalo pak dobře známé období světových válek ve 20. století, v nichž Němci a Japonci vyzvali na souboj systém pax britannica; jejich pokus skončil porážkou, současně však i zánikem britské globální relevance, kterou nahradila světová vláda dvou supervelmocí. Nakonec - po konci socialistických režimů - přišlo naše současné období, tj. naprostá světová dominance USA. Zvláštní hodnotu pro čtenáře představují autorovy hluboké znalosti námořní a vůbec válečné techniky, neboť převahu dokumentuje s obzvláštní radostí právě na konkrétních údajích o převaze příslušné námořní flotily.
Po třech námořních válkách, jež Angličané a Nizozemci proti sobě v 17. století vedli, nakonec zvítězili Angličané, neboť Anglie měla příhodnější geopolitické podmínky, byla lidnatější, disponovala většími přírodními zdroji (dubové lesy na stavbu lodí) a hlubokovodními přístavy, takže mohla stavět mohutnější válečné lodě.
Pan Novotný vypráví chování globálních velmocí jako volnou soutěž organismů, obdobnou evoluci druhů anebo volnému trhu. Nezáleží na vnitřním uspořádání velmoci ani na převládající ideologii: každá velmoc musí používat násilí a má tendenci usilovat o expanzi a globální dominanci bez ohledu na svůj vnitřní režim - viz chování Francie vůči USA za monarchie i za revoluce, anebo Anglie vůči Nizozemsku.
Je příznačné, že tyto války [Anglie proti Nizozemsku] pokračovaly, i když se v Anglii vystřídaly tak protikladné režimy, jakými byla Cromwellova republika a obnovená stuartovská monarchie s Karlem II. na trůnu. Ač naprosto vnitropoliticky rozdílné, oba režimy vedly válku proti Nizozemsku se stejnou zarputilostí, bez ohledu na to, že Karel II. žil v exilu právě v Nizozemsku, a když odjížděl převzít obnovené království, dostal od nizozemské vlády darem jachtu.
Pokud jde o dnešní stav světa, autor konstatuje, že Amerika relativně slábne ve srovnání s ostatními velmocemi a dle všech geopolitických zákonitostí vyvolají vyzyvatelé konflikt. Popisu síly a ambicí jednotlivých aktuálních globálních hráčů je věnována závěrečná třetina knihy: pan Novotný porovnává USA, Rusko, Čínu a islámský svět z hlediska jejich šancí na to, stát se globálním vládcem. Za základní schopnost velmoci označuje projekci moci, tj. schopnost prakticky okamžitě vojensky ovládnout kterékoliv místo na zemi. Námořní záliba autora se ukazuje v tom, že argumentuje přesvědčivě pro hypotézu, že rozhodující pro projekci moci je právě převaha v námořnictvu; byť efektivní supervelmoc musí mít i veškeré ostatní ozbrojené složky, neboť bez efektivního letectva a pozemních sil nelze udržovat světový pořádek.
Americké námořnictvo disponuje jedenácti útočnými letadlovými loděmi s jaderným pohonem, z nichž každá má větší údenou sílu než armáda malého státu. Rusko nyní nemá žádnou obdobnou letadlovou loď. Čína zatím zavedla do výzbroje tři a staví minimálně jednu další. I když připočteme jednu útočnou britskou a francouzskou letadlovou loď, americký počet plavidel této třídy dvakrát převyšuje počet obdobných plavidel celého zbytku světa a splňuje Mahanovo pravidlo "Two-Power-Standard". [...]
Tento necelý tucet letadlových lodí, jež jsou jádrem úderných operačních svazů, dokáže kontrolovat světový oceán a tudíž i celou zeměkouli. Téměř tisíc bojových letounů na palubách těchto mobilních letišť má v dosahu svých zbraňových systémů jakýkoli bod zemského povrchu, takže může udeřit kdekoli nebo naopak bránit jakoukoli geografickou oblast, čemuž se říká "projekce síly". [...]
Americký úderný svaz letadlové lodi minimálně sestává z útočné letadlové lodi CATOBAR s kapacitou asi 70 bojových letounů, jednoho raketového křižníku a dvou torpédoborců nebo fregat. Obvykle je ale větší, může mít i dva raketové křižníky a eskadru torpédoborců, a do jeho bojové sestavy patří i ponorky jako vnější prstenec obrany. Letecké křídlo na palubě letadlové lodi je primární ofenzivní silou svazu, k níž se však mohou připojit řízené střely a střely s plochou dráhou letu, vypalované z doprovodného křižníku a torpédoborců, nicméně hlavním úkolem těchto lodí je obrana svazu před akcemi protivníka. Součástí svazu jsou též plavidla logistické podpory, tankery, plovou opravny a muniční a zásobovací lodě.
Vývoj však není pro Západ příznivý.
Ukazuje se, že ani bohaté Spojené státy nebudou mít takové prostředky, aby dokázaly vyrábět superzbraně v plánovaných počtech. Například se objevují zprávy, že letadlových lodí nové třídy "Gerald R. Ford" bude postaveno pouze šest místo plánovaných deseti. To znamená, že po vyřazení starých plavidel třídy "Nimitz" se sníží americká schopnost "projekce síly" skoro na polovinu. Když uvážíme, že kvůli údržbě a opravám se dá nasadit sotva polovina lodí, je nasnadě, že tři operační svazy letadlových lodí ke kontrole světového oceánu stačit nebudou, takže se otevře cesta pro vyzyvatele, aby kontorlu nad částí světového oceánu převzal, ovšem nikoli přátelsky.
Závěrečná kapitola je věnována české pozici, a to jak historicky, tak i v současnosti. Je vidět, že p. Novotný je jako autor činný též v oblasti alternativní historie; i zde identifikuje okamžiky v českých dějinách, kde jiný výsledek konkrétní události (bitva, atentát apod.) by otevřel potenciální vývoj Čech jako regionální mocnosti a následně případně i celosvětového hráče. Bohuže jsem nečetl román pana Novotného "Dryák", který dle informací od přátel právě tuto alternativu českých dějin rozpracoval. (Dávám si ho na seznam četby.)
Jelikož však česká světovláda je jen beletristickou fantazií, uzavírá pan Novotný českou kapitolu (i celou knihu) tak, že je naprostou iluzí myslet si, že můžeme existovat jako suverénní kamarád všech. Budeme vždy jen klienty skutečného suveréna.
Politicky nejkontroverznější je patrně střední část, která je věnována vývoji Evropské unie. Autor tvrdě kritizuje progresivistické neomarxistické směřování tohoto útvaru.
Po druhé světové válce se vliv frankfurtské školy rozšířil po celé západní Evropě a tím, že se EU transformovala z ekonomického společenství v jakýsi polostát, otevřelo se zde pole pro politický aktivismus této školy. Dnes je Unie evropskou baštou liberální demokracie, rozuměj progresivismu, proto je hlavní unijní agendou boj za lidská práva všude na světě, často na úkor ekonomických vztahů, přičemž lidská práva slouží jako generátor minoritních komunit s následným vyzdvihováním jejich problémů. A někteří stoupenci Zelené dohody na půdě EU se ani netají názorem, že tato dohoda je pouze záminkou pro splnění cíle frankfurtské školy, pro rozbití svobodné západní společnosti.
V této části je kniha myslím do značné míry politickým manifestem současného českého konzervativního myšlení, a sice té jeho části, kterou lze asi stručně označit nálepkou atlantický (neo)konzervativismus. Podstatné pasáže věnuje autor věcnému rozboru i té části českého konzervativního myšlení (a současně i obdobných proudů představovaných v Maďarsku panem Orbánem a na slovensku aktuální vládní koalicí), která hovoří o politice všech světových směrů, příklonu k Rusku a multipolárním světě. Takové nápady označuje p. Novotný za naprosté iluze a nesmysly. Jeho závěr je takový, že evropské státy se musí naopak soustředit na posilování svých schopností podporovat USA v udržení vlády Západu na světem, a to zejména obnovnit vytrácející se schopnost vládnout pomocí vojenské síly, což vyžaduje i odpovídající posun v nastavení vnitřní kultury západních zemí, aby mentalita našich národů uvedený cíl podporovala, a nesabotovala ho.
Knížka ma malý formát a je útlá a čtenáři se za nevelkou časovou investici odmění podnětnými informacemi a myšlenkami. Geopolitických úvah jistě existuje velké množství a celkový trend oslabování západní dominance popisují patrně všichni autoři. Zvláštní přidané hodnoty Světa na rozcestí jsem se snažil naznačit v tomto článku: pohled z české perspektivy, navíc ve vzácné kombinaci s expertizou ve všech věcech námořních. Kdo měl možnost poznat výjimečnost osobnost autora (například při vystoupeních na scifistických conech), může si svůj čtenářský zážitek z textu doplnit ještě o další dimenzi hlasu vypravěče.
První věta knihy: Již déle než dva roky probíhající válka na Ukrajině a teroristický útok hnutí Hamás na izraelské kibucy v říjnu 2023 s následným odvetným vpádem izraelské armády do Pásma Gazy vedly nejen k rozdílným stanoviskům vlád, ale též rozjitřily světovou veřejnost a rozdělily ji na různé tábory.
Poslední věta: Pokud se lidstvo má k tomuto stavu právě se rozbíhajícím kolem staronové hry o globální trůn přiblížit, s o to větší naléhavostí vyvstává úkol pro Západ, aby i v tomto kole svou hegemonii obhájil, neboť právě euroatlantická civilizace má největší předpoklady, aby vytvořila onu jednotnou globální civilizaci, humánní, demokratickou, průzkumnickou, badatelskou, průkopnickou.
Databáze knih: 100 % (z 1 hodnocení :-) )
Žádné komentáře:
Okomentovat