O dnešní knize jsem se dozvěděl z videa, které mi doporučil algorytmus YouTube (zde). Ve videu pan Dvořák zajímavě představuje život prvních tří nebo čtyř generací historických Přemyslovců s důrazem na osobu knížete Václava.
Z předmluvy jsem vyrozuměl, že text je vedlejším produktem práce na hraném dokumentárním miniseriálu o životě sv. Václava. Z toho vyplývá, že zajímavé vyprávění o životě prvních Přemyslovců je prokládáno odstavci, v nichž se popisuje formou téměř scénáristických pokynů dění v hraném dokumentu.
Mladou dívku, jejíž dlouhé vlasy, sepjaté čelenkou, krášlí věnec z čerstvých květů, přivádějí družičky k paláci. Je rozechvělá, nejistá, pátravým pohledem hledá vyvoleného ženicha, ale když poprvé pozvedne bázlivě sklopené oči, spatří před sebou tvář tchyně Ludmily.
Musím říct, že mi tyto dramatizující vložky nevadily. Už jen proto, že jsem byl dílu nakloněn díky videu a též historicky díky tomu, že před čtvrt stoletím byl pan Dvořák jedním ze dvou (mně známých) recenzentů starorolského románu Garik (v této skupině je v té nejlepší společnosti, totiž s panem Ivanem Kmínkem!).
Přehledné podání dějů v Čechách za prvních Přemyslovců se dle mého názoru panu Dvořákovi vydařilo. Nabízí střízlivý výklad mezinárodního kontextu počátku českých dějin v tak srozumitelné a přesvědčivé podobě, že si nevybavuji text srovnatelných kvalit. Nejpřínosnější je dle mého zasazení domácích událostí do mezinárodního kontextu: jak se p. Bořivoj opíral o moravského patrona oproti ostatním českým lokálním vůdcům; náplní politiky prvních českých knížat bylo navenek balancování vlivu různých patronů v zahraničí (Stará Morava, Bavorsko a Sasko - podle jejich aktuální síly) a požadavků vlastních domácích klientů.
V tomto duchu je hezky vidět zahraničněpolitický kontext sporu mezi paní Ludmilou a paní Drahomírou: paní Drahomíra měla chtít pomoci svým Stodoranům proti Sasům, zatímco paní Ludmila zastupovala bavorské křídlo českých pánů a přála si respektovat bavorské přání nevystupovat proti Sasku.
Dále mě zaujal pokus o vystižení výjimečné osobnosti p. Václava, která se projevila především při saském tažení p. Jindřicha Ptáčníka do Čech. Pan Václav si uvědomoval svou slabou pozici a rozhodl se pro pozoruhodný tah: navštívil osobně p. Jindřicha v jeho ležení. Svou prezentací zapůsobil na p. Jindřicha natolik, že při nejbližším říšském sněmu byl p. Václav představen jako králův vzácný přítel a seděl na privilegovaném místě. Též mě potěšilo vyprávění o daru relikvií sv. Víta, kterým německý král symbolicky zpečetil spojenectví s p. Václavem.
Druhou část knihy tvoří text p. Snětivého. Jde o soubor různých zbožných vlastivědně-poutnických textů o místech a stavbách doby sv. Václava, který vrcholí popisem pouti z Prahy do Staré Boleslavi s dokumentací aktuálního stavu původních kapliček, které ve vrcholné době tuto poutní cestu lemovaly.
Knihu doporučuji.
První věta knihy: Dávný kníže Čechů se stal symbolem sjednoceného národa, mystickým ochráncem, svorníkem minulosti a budoucnosti...
Poslední věta: A vážíme si toho, že jste s námi nejen na stránkách této knihy.
Databáze knih: 70 % (ze 4 hodnocení)
Žádné komentáře:
Okomentovat