Pan president fandomu mi nabídl půjčit jako letní čtení Holky od p. Nica Kelmana. Jelikož je to moderní próza v podobě hezké malé knihy, navíc v zajímavé du formě, tzn. ve druhé osobě čísla jednotného, rád jsem po ní sáhl.
Vždycky, když se po nějaké době dostanu ke čtení takto čerstvého textu, užívám si tu těžko vyjádřitelnou intenzitu a svěžest, kterou myslím žádné staré knihy nemohou vyzařovat, bez ohledu na svou jinak nadčasovou krásu, pravdivost a hloubku.
Přitom samotné vyprávění mi ponoření vůbec neulehčilo: celý román se skládá prakticky jen z erotických scén, které jsou proloženy (ale v rozsahu víceméně minimálním, jako měly staré erotické filmy) uvedením do děje v podobě výrobního románu. Každý z protagonistů je superúspěšný vedoucí pracovník moderní globální ekonomiky, který jde od úspěchu k úspěchu, topí se v penězích, v úspěších a bezohledném porážení každého, kdo se mu postaví do cesty: propouští náhodné podřízené na druhé straně světa, aby tak posílil motivaci ostatních. Podplácí soudce v obchodních sporech s konkurenty.
Přiznávám, že do perspektivy takových osob jsem se vpravdě vžíval velice těžko.
Spíše až z doslovu jsem pochopil, že hlavní protagonisté jsou nejspíš asi tři. Graficky nejsou jejich příběhy nijak oddělené a já sám jsem si vůbec přesně neuvědomoval, že se už mluví o někom jiném, protože ty rozdíly mi jednotlivými postavami mi nepřijdou nijak zřetelné a podstatné.
Modernost příběhu je podtržena kontrastem k citátům z Homérových spisů, které jsou průběžně vloženy, vždy po několika stránkách. Tuto myšlenku, totiž pomoci čtenáři pochopit podstatu té nejstarší a nejlepší literatury prostřednictvím moderních analogií, do nichž se lépe vžije, jsem velice přivítal a jsem za ni vděčný. Bohužel antické vyprávění bylo i v takto malých dávkách pro mě pořád ještě příliš složité: nebyl jsem schopen udržet pozornost a vnímat, co vlastně p. Homér říkal.
Nejméně zajímavá mi připadala úvahová část textu, která pojednávala o tom, že moderní mužové začínají reagovat na změny ve společnosti spojené s feminismem. Respektuji, že v r. 2003 to byl docela aktuální postřeh a úvaha, ale dnes mi připadá, že celý internet je tvořen cca z poloviny právě omíláním této myšlenky.
Celkově bych knihu hodnotil velice pozitivně, přestože mi bylo mnohé v knize cizí a nezřídka i přímo nepříjemné. Hlavním důvodem pro kladný závěr je, že mám rád beletrii, která autenticky vyjadřuje hluboká životní moudra. A Holky docela věrohodně zobrazily jeden pohled na život mužů, že musí prostě obstát v neustálých provenstvích a zápasech.
A že to nejsladší a nejsilnější (možná jediné smysluplné) je být vítězem, mít prestitž, luxus, porážet nepřátele a brát si nejatraktivnější ženy. Citáty z p. Homéra mají myslím ukázat, že tak to bylo ve válečných taženích doby bronzové, doby železné a je tomu tak i v našem miléniu.
Kdesi, kdysi, jaksi cosi ztratíš, nebo vidíš, jak se cosi ztrácí.
Máš-li štěstí, stalo se to, když jsi byl mladý. Máš-li štěstí, zažil jsi rozvod svých rodičů. Máš-li štěstí, tvá přítelkyně ze střední školy se zabila v autě. Máš-li štěstí, zažil jsi, jak tvá mladší sestra přestala hýbat nohama, protože si tvá rodina nemohla dovolit patřičnou lékařskou péči.
Máš-li smůlu, stane se to, až budeš starší. Máš-li smůlu, uvidíš, jak tvůj syn nebyl přijat na univerzitu, kterou si vybral, protože se tam místo něho dostalo dítě chlapa, který je bohatší než ty, dost bohatý, aby škole nově vybavil laboratoře. Máš-li smůlu, tvá sedmatřicetiletá manželka začne trpět bipolární poruchou a odvezou ji do nemocnice poté, co se vrátíš domů z práce a zjistíš, že si elektrickým nožem na maso podřezala zápěstí. Máš-li smůli, přijdeš po dvaadvaceti letech o místo a budeš příliš starý, aby sis našel nové.
Máš-li smůli, uvědomíš si příliš pozdě, že tvá představa o tom, jak funguje svět, byla pouhou iluzí. Máš-li smůlu, začneš se příliš pozdě bát.
Ale máš-li štěstí, začneš se bát, dokud jsi mladý, bát se, že se tvůj život nečekaně změní k horšímu a ty nebudeš mít dost sil, abys vrátil věci tam, kde chceš, aby byly.
A pak, máš-li štěstí, od toho dne nastoupíš cestu moci. Povedeš vojska do Galie, získáš kolonii v novém světě, přijdeš k penězům, budeš udržovat pouze vztahy, v nichž máš navrch, podržíš si pouze ta místa, z nichž se nakonec můžeš dostat k vedoucímu postavení. A tohle všechno budeš dělat proto, že máš-li štěstí, budeš vědět, že Moc znamená, že se nemusíš bát.
A že ženy mají v této logice své příběhy a možnosti, ale současně i těžko překročitelné meze, které nemusí být na první ani druhý pohled viditelné.
Holky mohu tedy doporučit.
První věta knihy: Jak jen mohly takhle omládnout?
Poslední věta: Jak jen jsme mohli takhle zošklivět?
Goodreads: 67 % (z 685 hodnocení)
Databáze knih: 64 % (ze 70 hodnocení)
Žádné komentáře:
Okomentovat