Zelená kobyla (Marcel Aymé)

Jak jsem již psal, dopřáli jsme si letos opět minidovolenou v NDR. Měl jsem s sebou na výběr několik knih ku zpříjemnění celodenního lenošení na pláži. Uvědomil jsem si, že jsem opět sáhl po malé knížce s lehkou beletrií, která vyšla v pěkném provedení v šedesátých letech.

Konkrétně mi pan president fandomu zapůjčil knihu Zelená kobyla od francouzského spisovatele pana Aymého. Kniha vyšla počátkem třicátých let. Popisuje život na francouzské vesnici kolem prusko-francouzské války v roce 1870 a v následujících desetiletích.

Satirickou formou sleduje život jedné generace dvou znepřátelených rodin na vesnici; text vyniká hlavně psychologickým zájmem o erotický život vesničanů. Běžné erotické vesnické dění zahrnuje mnoho nevěr a rozpustilostí, ale pro dnešního čtenáře je zarážející i nemalé množství sexuálního násilí, přímých znásilnění a dokonce i incestů. Tón vyprávění je sice setrvale lehký a pobavený, ale vypravěč se dívá na dění s odstupem a téměř vědeckým, antropologickým zájmem.

Den páně byl dnem těch, kteří něco měli. Těm, kteří neměli nic, nikdy neděle k srdci nepřirostla. Neděla byla dnem účtování, kdy se lidé vždycky trochu polekali nad tím, co utratili. Byla dnem lakoty a ústraní, kdy nikdo neměl chuť dávat nic - ani v lásce a v přátelství. Svůj podíl na tom měly i nedělní šaty, v nichž se nikdo necítil pohodlně natolik, aby s mohl oddávat lásce nebo hovorům o ní. V neděli každý tak trochu zmíral těžkým zoufalstvím.  

Vedle erotiky je důležitým motivem i rozvoj politické aktivity protagonistů. Prohra s Pruskem ukončila druhé francouzské císařství: v návaznosti na to je společnost rozdělena na katolíky a republikány.

Ilustrace: p. Bohumil Štěpán

Zpestřujícím motivem je postava zelené kobyly: původně šlo o skutečné zvíře, jehož narození založilo vzestup jedné z rivalizujících usedlostí. Majitel si nechal kobylu vymalovat jako obraz – další kapitoly v knize jsou pak vyprávěny střídavě klasickým vševědoucím vypravěčem a střídavě zelenou kobylou ("hovoří zelená kobyla"), která z obrazu pozoruje po několik generací dění ve světnici.

Ilustrace: p. Bohumil Štěpán

Knihu jsem přečetl se zájmem, ale zůstává pro mě trochu záhadou, co bylo autorským záměrem, protože není nikde vysloven.

Pan Aymé chtěl čtenáře určitě pobavit; ale je jasné, že mu šlo o víc. Hádal bych, že autor se počátkem třicátých let s nastupující moderní masovou politikou a kulturou vracel v myšlenkách k tomu, jak modernita vstupovala do starého světa generace jeho prarodičů na tradiční vesnici. Domníval bych se, že drsná stará realita mu připadala hodná zaznamenání, než zmizí její poslední pamětníci – protože ukazuje mnohé o syrové skutečnosti života.

Knihu mohu doporučit: je krátká, čtivá a vydání z roku 1966 je vybaveno luxusními kolážemi pana Štěpána.

 

První věta knihy: V obci Claquebue se jednoho krásného dne narodila zelená klisna - ale neměla tu zelenou barvu moče, jakou mívají sešlé plesnivé herky.

Poslední věta: Černý kůň dostal začátkem týdne koliku...

 

Databáze knih: 65 % (ze 71 hodnocení) 
Goodreads: 65 % (ze 177 hodnocení)