Osudný paprsek (Miloslav J. Breuer, ed. Jaroslav Olša, jr.)

Nakladatelství Nová vlna vydalo sborník všech dohledaných českých povídek česko-amerického spisovatele p. Breuera. 

Nejstarší texty pocházejí již ze samého počátku 20. století. Autor pak publikoval celý život, až do počátku 40. let. Většinou jde o sci-fi, několik povídek je obecně dobrodružných či psychologicko-krajanských.

Svým způsobem je kniha beletristickým doplňkem monografie pana Olši, jr. o zapomenutém autorovi, jež vyšla před dvěma lety (psal jsem o ní s potěšením zde). Asi nepřekvapí mé hodnocení, že život p. Breuera byl zajímavější než jeho literární fikce; pokud bych měl volit, jistě bych tedy raději doporučil ke čtení životopis než tento sborník literárních prací.

I když povídky p. Breuera přestavují opravdu pionýrskou dřevní fantastiku, přečetl jsem je celkem s chutí. Výhodou je, že bývají krátké. A navíc mám pro tuto starou tvorbu celkem slabost. Vědeckofantastické zápletky z doby před první světovou válkou jsou dojemně předvídatelné: výjimečný mladý vědec má jako student hluboko do kapsy, tak vynalezne látku, díky níž nemusí jíst. Výjimečný mladý vědec vynalezne roztok, do kterého když někdo spadne, tak zkamení. Výjimečný vědec upraví morče, že vyroste do obrovské příšery a terorizuje město. Výjimečný mladý vědec je tak výjimečný, že slibuje vyřešení všech problémů lidstva, ale zemře nešťastně při vlakové nehodě. Pán se probudí v budoucnu, v roce 2075, kdy lidstvo žije v harmonické pokrokové společnosti, která má však tu nevýhodu, že občané jsou všichni rozděleni do osmi kast dle kvality genetického materiálu, a jen v rámci kast se smějí množit. Na ostrově výjimečný vědec vyrábí pokrokové stroje, které se však proti němu vzbouří a ostrov ovládnou. 

Jak upozorňuje v doslovu editor p. Olša, p. Breuer byl patrně prvním, kdo v posledně zmíněné povídce již r. 1924 literárně zobrazil myšlenku samořídících automobilů. Ale musím podotknout, že tu technologii si představoval poměrně snadno:

Druhým krokem bylo učiniti řízení automobilů poněkud více automatizovaným činem. Vynález selenického reflexu nám umožnil výrobu povozu, který se automaticky vyhýbal překážkám. Celý základ zraku těchto strojů, jímž vidí, pokud je třeba, na svou činnost, záleží na citlivosti selenitu vůči světlu, jež zvýší jeho odolavost elektrickému proudu. Dalším krokem tedy bylo vyrobiti stroj, jemuž se mohlo na ciferníku vyložiti celou cestu dopředu a pak jej pustiti samotný ji vykonati.

Kdyby jen dnešní automobilky přestaly utápět miliardy ve vývoji autonomního řízení, a raději se poradily s naším krajanem - stačí vyložiti celou cestu předem na ciferníku a povoz pak již ji vykoná samotný!

Přemýšlel jsem, v čem se povídky p. Breuera odlišují od podobných textíků, s nimiž se každý čtenář fantastiky setkává. Jednou specialitou jsou lékařské motivy, které tam autor vkládal ze své běžné profese. Dále pak si myslím, že tvorba našeho krajana může současného čtenáře oslovit dnes již neobvyklým optimismem, důvěrou ve vlastní síly a v principiální spravedlnost společenského řádu. Možná by se dalo tvrdit, že nemálo fantastiky jinak vyjadřuje naopak perspektivu hluboce nespravedlivého systému, s nímž protagonista bojuje, začasté neúspěšně. Naproti tomu hrdiny těchto česko-amerických příběhů nebrzdí systém, ale spíš jen vlastní slabost.

Asi nejraději mám přímočarou povídku Světodějný nález Matěje Gruntoráda. Pan Matěj Gruntorád je Čechoameričan na malém městečku, kde jinak žijí jen Američané německého a švédského původu (tedy Anglosasové). Matěj je stěží průměrně schopný mladý muž; když zjistí, že pěkná slečna Kate je ve skutečnosti Čechoameričanka sl. Kačenka, myslí si na ni. Ale sám si všechno zkazí hloupostí, a tak do cirkusu jde Kačenka s Američanem p. Thompsonem. Šťastnou náhodou však p. Matěj narazí za městem na opuštěnou mimozemskou loď, kde se nadýchá mimozemského plynu, který mu dočasně zvýší duševní schopnosti. Díky tomu začne lépe pracovat jakožto automechanik a postupně celý autoservis díky svým schopnostem převezme. Jelikož účinek plynu je dočasný, chodí si Matěj pravidelně nadýchat, a stane se tak předním občanem města, zatímco záští se užírající Thompson se dostane na čas dokonce do vězení.

Kniha je tedy svérázná, ale jistě ji lze zájemcům o žánr nebo o kulturu krajanů v Americe doporučiti.

První věta knihy: Četli jste o tvrdých českých palicích.

Poslední věta: Česká literatura se o jeho úmrtí nedozvěděla vůbec a na jeho objev čekala dlouhých pětasedmdesát let.

 

Databáze knih: 100 % (z 1 hodnocení :-) )