Caspar David Friedrich a české hory (Karl-Ludwig Hoch)

Na vánoční volno jsem si z městské lidové půjčil naprosto lahůdkovou čtenářskou pochoutku. Proč jsem si na německého romantika p. Friedricha vzpomněl právě pár týdnů před Vánoci (když jsem si žádal o rezervaci knihy), to už přesně nevím. Obecně ho nosím v hlavě posledních pár let, během nichž jsem byl dvakrát v mé oblíbené galerii Neue Meister v Drážďanech. Jelikož Mistr v Drážďanech působil, mají tam několik jeho kousků. Jako turista jsem si je prohlížel o to zálibněji, že podstatná část jich zobrazuje českou krajinu.

Přestože jde o východoněmeckou publikaci z r. 1987, nenalezl jsem v ní žádné úlitby režimu. Na Wikipedii se píše, že NDR od konce 70. let akceptovala p. Friedricha jako prestižní téma spojené s územím východního Německa, a režim tak dal autorům možnost věnovat se odkazu tohoto malíře.

Původně jsem myslel, že si lehce prohlédnu vlastivědný textík srovnávající obrazy s jejich předobrazem v krajině. Nakonec mi však čtení dalo celkem zabrat, neb jde o kunsthistorický výklad, který je sice poutavý, ale vyžaduje plné soustředění. Veškeré popisované obrazy a kresby jsou kvalitně reprodukovány na křídovém papíře, takže postup zpomaluje ještě prohlížení obrázků a přeskakování od obrázku k textu a zpět, abych si ověřil, že na obrazu vidím to, o čem se píše.

Autor vymezuje předmět knihy tak, že již před těmi 40 lety existovala rozsáhlá friedrichovská literatura, která rozebírala podrobně jednotlivé regiony, v nichž malíř působil a jež zobrazil: Rujánu, Braniborsko, Sicílii atd. Kromě Krkonoš (které malíř prochodil především ze slezské strany) však prý tehdy ještě nebyly zpracovány české motivy.

P. Hoch v knize nejprve shrnuje stručně život p. Friedricha a vypočítává jeho cesty do Čech. Severozápadní Čechy byly oblíbeným cílem návštěvníků z tehdejšího středního Německa. Obzvláštní oblibě se těšilo lázeňské město Teplice a na východ od nich krajina Českého středohoří , ale i České Švýcarsko a Ještěd. V době p. Friedricha, tzn. v prvních desetiletích 19. století, zažívaly Teplice dle všeho obrovskou popularitu a těšily se obdivu německých návštěvníků. Literáti a jiní inteligenti pravidelně přirovnávali krásu krajiny v okolí Teplic s absolutním ideálem krajiny - totiž s Itálií.

Kniha přináší řadu citátů německých poutníků, které extaticky chválí tuto část Čech - nejsem si jistý, jestli v domácí tradici máme srovnatelně rozvinutý koncept krásy východní poloviny Krušných hor, polabských pískovců a Českého středohoří - včetně míst jako Nakléřov (Nollendorf), Střekov (Schreckenstein), Krupka (Graupen), Osek (Ossegg), Kyšperk (Geiersberg), Teplice (Teplitz), Sebuzín (Sebusein), Bořislav (Boreslau), Komáří hůrka (Mückenberg) nebo dokonce Bílina (Billin).

"Je nesporné, že tyto hory mohou přispět k náboženskému povznesení ducha. Kdo je spatří, jak ve večerním světle nebo v magické záři Měsíce vystupují z mlhy, uzná, že jsou obklopeny romantickým kouzlem a jejich mocný dojem působí na naši mysl." (botanik p. Heinrich Cotta, 1811).

"Byl jsem překvapen krásou těchto končin a když jsem se jednoho nádherného rána plavil u Sebuzína přes Labe a okolí mi připomínalo italské kraje, poprvé mě napadlo: proč chceš hledat ve vzdálených dálkách to, co můžeš mít hned u sebe? [...] Oblast mezi Sebuzínem a Kamýkem nabízí spoustu těch nejkrásnějších a nejvelkolepějších krajin." (malíř p. Adrian Ludwig Richter, 1854).

Druhá část knihy přináší pozoruhodný přehled duchovního významu hory jakožto náboženského objektu a symbolu. Zajímavá kulturněhistorická poznámka: posvátné jsou vždy různé jednotlivé hory, nikdy však celá pohoří.

Posvátnost hor se vine celou lidskou historií. Kniha rekapituluje i hlavní posvátné hory Starého a Nového zákona.

Tento exkurs je nezbytný pro výklad českých obrazů p. Friedricha, neboť se zaměřoval právě na motiv hor. Jakožto východoněmecký protestant měl hlubokou znalost Bible. Na výtvarném umění cenil vznešenost a posvátnost: hory tvoří hlavní motivy jeho obrazů, protože mu symbolizovaly právě vznešenost a posvátnost. Přestože jeho krajinky mívají reálné předlohy, kunsthistorici se shodují, že hory zobrazoval především jako symboly Boha a zachycení povznášejícího prožitku. Typická kompozice Friedrichovy krajinky má mohutnou horu jako hlavní objekt, který pozoruje romantický poutník v popředí, otočený k divákovi zády. Mezi protagonistou a horou pak bývá údolí, propast či nějaký jiný pokles terénu. Obrazy mívají někdy perspektivu, jako by byly zabírány letícím dronem. Ühel pohledu ve Friedrichových obrazech pak někdy připomíná snímek přiblížený teleobjektivem z velké vzdálenosti.

Hlavní část knihy přináší položkový přehled všech kreseb a maleb p. Friedricha s českými motivy a komentář ke každé z nich. Do české série patří i některé z jeho největších hitů. Jako příklad uvedu ikonického Poutníka nad mořem mlhy.

Poutník nad mořem mlhy. Asi 1818.

Na této dramatické scéně by asi málokdo hledal českou krajinu - jde však skutečně o kombinaci několika reálných motivů z Polabí kolem česko-saské hranice. Hora vzadu je s největší pravděpodobností (umělecky zdramatizovaný) vrch Studenec u České Kamenice - jak jsem teď zpětně pyšen, že jsme v České Kamenici byli před třemi lety na rodinné dovolené!

Skutečný pohled z vrchu Wolfsberg u obce Krippen směrem na
vrch Zirkelstein s pískovcovou skálou na vrcholu a
dále do Čech na horu Studenec v pozadí. (foto: p. Gerhard Döring)

Skály vlevo uprostřed obrazu jsou prý naroubovaným motivem z lázní Rathen v Saském Švýcarsku. Tam jsme též byli před deseti lety na rodinné dovolené - zdá se, že nevědomky jsem rodinu rekreoval celá léta dle hlavního starého německého romantika!

Pro skálu v popředí Mistr použil skicu
z obce Krippen v saské části polabských pískovců.

U několika obrazů p. Hoch v této knize opravil dosavadní nesprávné přiřazení k lokalitě, nebo přinejmenším lokalizaci upřesnil. To platí i pro Poutníka nad mořem mlhy, o jehož reálných předobrazech byly do té doby vznášeny různé teorie, ale návrh p. Hocha se zdá přesvědčivý.

P. Friedrich byl fascinován především horami Českého středohoří a severních Čech vůbec: v jeho pracích se opakují především Milešovka (Milleschauer či postaru Donnersberg) a její sesterská hora Kletečná (Kletschen), maloval však i Studenec (Kaltenberg), Tolštejn (Tollenstein), Lovoš (Lobosch), Bořeň (Borschen), Klíč (Kleis), Růžák (Rosenberg) a Ještěd (Jeschken). Pro zvýraznění účinku na svých plátnech často české hory poněkud zvyšoval.

Fascinující perličkou pro mě byla zcela nová informace, že v době cest p. Friedricha bylo v Čechách i v Sasku zakázáno malování a kreslení v plenéru.

[...] i v mírových dobách neviděla vrchnost ráda kreslení krajiny. Friedrich musel získat "krajinný pas" pro kreslení v okolí pevnosti Königstein. V Čechách bylo kreslení krajiny výslovně zakázáno. 16. srpna 1799 psal malíř Carl Ludwig Kaaz: "V Čechách je zakázáno kreslit, ale tam, kde jsem seděl a pracoval, mě neviděla živá duše." Ještě v srpnu 1820 unikl Carl Gustav Carus jen těsně zatčení, protože byl "přistižen při kreslení krajiny poblíž českého Tolštejna".

Malíř si tedy při cestách kreslil jen přípravné skicy tužkou, obrazy maloval na plátno později (někdy i s odstupem mnoha let) v ateliéru, podle paměti.

Poslední část pak přináší přehled předchůdců a následovníků mezi německými malíři a jinými osobnostmi, které se věnovaly Českému středohoří. Musí se uznat, že jich je řada a že jsou mezi nimi i hvězdy první velikosti. Například přírodovědec p. Humboldt a samozřejmě všudypřítomný všudybyl p. von Goethe. P. von Goethe se ostatně osobně s p. Friedrichem setkal a pochválil mu obrázky. Při svých mnohých cestách do Čech p. von Goethe též nakreslil několik obrázků české krajiny. Měl k ní vřelý vztah, kniha dokonce připomíná, že se živě zajímal též o etnické Čechy.

Prost nacionální úzkoprsosti své doby, usiloval Goethe velice o to, aby pronikl do slovní zásoby českého jazyka, sbíral české lidové písně a se zájmem pozoroval vznikající české obrození.

Někteří z těchto německých příznivců Českého Středohoří jsou zastoupení v českých galeriích (evidentně mj. v Ústí n. L.), tak si je sem poznačím: p. Johann Alexander Thiele, p. Adrian Zingg, p. Johann Philipp Veith (osobní kamarád p. Friedricha, bydleli ve stejném domě a některé cesty podnikli spolu), p. Karl Friedrich Schinkel, p. Carl Gustav Carus, p. Johan Christian Dahl (Nor z Drážďan), p. Ernst Ferdinand Oehme, p. Carl Robert Croll (měl by být v NG v Praze), p. Julius Theodor Gruss (z Varnsdorfu, působil a žil v Teplicích, Praze a Liberci),  p. Ernst Gustav Doerell (přistěhoval se trvale do Čech, muzeum v Ústí nad L. by mělo mít 150 jeho maleb), p. Adrian Ludwig Richter (velký příznivec severočeské krajiny, svým žákům radil "Jděte do Čech - to je naše Itálie!").

Knihu velice doporučuji. Jen těžko si představit silnější turisticko-umělecko-historickou inspiraci. Jsem zvědav, jak dlouho mi bude trvat, než navštívím nějaké ty východokrušnohorské vyhlídky směrem na Čechy.


První věta knih: Počet Friedrichových příznivců rok od roku roste.

Poslední věta: "Dodnes otevírá se poutníkovi cestou na Kamýk nad svahy pokrytými ovocnými stromy celá dále labského údolí až k podivuhodně kuželovitým vrcholkům Středohoří."


Goodreads: 100 % (z 1 hodnocení :-) )