Dnes jeden pěkný současný český román. A současně další vyřízená výpůjčka.
Román Sedmikostelí od p. Miloše Urbana mi půjčil nedávno p. TN. Na první pokus jsem se nějak nemohl začíst. Ale na druhý to šlo už dobře. A za chvilku jsem se skoro těšil na cesty do práce a z práce, až si v metru ukousnu zase pár stránek.
A to i přesto, že mám dojem, jakoby kvalita textu postupně klesala. Hned vpředu je nádherný kus vyprávění, asi jediný, který mě vzal opravdu za srdce. Je tam vzpomínková kapitola vypravěče, když jako dítě vyrůstal v Mladé Boleslavi a jezdili s rodiči někdy v době normalizace každý rok na dovolenou k Máchovu jezeru. Jednou ho vzal otec na prohlídku Bezdězu, kde pak (otec) flirtoval s průvodkyní. Tahle pasáž se mi literárně líbila nejvíc. Potom už to bylo čtení více pro rozum než pro srdce. Navíc - ale to opravdu je jen dojem, který nemusí být pravdivý - se mi zdálo, že postupem doby klesá četnost výjimečných poetických vět a krásných obratů. Zpočátku je jich spoustu.
Asi nikdo, kdo kdy psal o Sedmikostelí, nemůže pominout zcela unikátní provedení knížky. Skutečně výjimečný čtenářský zážitek a nádhera: papír je žlutý, text asi hnědý, každá stránka má hnědý okraj s ornamentem a navíc knihu provází hodně ilustrací. A co víc! Každá ilustrace má pod sebou úryvek z textu, který zobrazuje - to se mi vždycky strašně líbilo, hlavně třeba ve verneovkách.
Jsem si vědom toho, že p. Urban je již léta českou literární hvězdou, ale já jsem ho začal číst teprve nedávno a Sedmikostelí je teprve druhá kniha, kterou od něj znám. Takže nemohu sloužit ohledně názoru, jak si stojí Sedmikostelí mezi ostatními pracemi p. Urbana.
 |
| Ukázka jedné dvojstrany, to se čte samo. |
Sedmikostelí je věnováno architektuře pražského Nového Města. Je vynikající motivací například na nějakou novoměstskou vycházku (jako to bylo pro mě).P vypravěč vyslovuje radikální názory na novoměstské stavby z pohledu staromilce gotického města založeného Karlem IV.:
- Národní Muzeum je "bedna od čaje, které narazili kulicha, aby odpoutali pozornost od její škaredosti".
- Václavák (častěji však říká Koňský trh) "je nudle dlouhá tři čtvrtě kilometru a musím jí přiznat, že aspoň plní úlohu řecké agory. Ale jak je možné, že nemá jediný kostel?"
- Zvláště emotivní pasáže jsou věnované zaniklé zástavbě na Vyšehradě.
Jan Žižka, krvavý špalek i katovská sekyra české pokory, byl nejhorším ztělesněním českého křupanství, co dějiny pamatují, odstrašujícím vzorem asiatského barbarství a brutality, naším neštěstím a mezinárodní ostudou; to kvůli němu se nám po šedesát desítek let třesou ruce. Jeho zmaření Vyšehradu, nejskvostnější kameje románské Evropy, si svou ničivostí nezadalo s pražskou asanací přelomu devatenáctého a dvacátého století. A i kdyby u toho sám nebyl, jeho krvelačný vlčák Želivský, teorista v kněžském hábitu, to se svou smečkou hravě zvládl.
Nebo jinde na stejné téma:
Toto <husitské> vyhlazení přestála bez úhony - leč s notným štěstím, neboť ji v obrozeném devatenáctém století měla vyvrátit silnice - jen rotunda svatého Martina: pomník středoevropské Atlantidy, jíž bývalo palácové město Vyšehrad. ... Vertikála, po níž Praha vystoupala ke hvězdám. Praha byla krásnější než Babylon. Praha byla krásnější než Řím.
- Hlavní oblastí zájmu knihy je však Karlovo náměstí (častěji jako Dobytčí trh) a okolí, neboli Horní Nové Město. Centrálním místem příběhu vůbec je asi kostel sv. Štěpána, u něhož si opakovaně postavy pochvalují, jak byl pěkně v 19. století regotizován. Pro většinu jednajících je opakem ušlechtilé gotiky kýčovité baroko, zejména na adresu práce Dientzenhoferů je rozeseto v průběhu děje několik výtek, až nadávek (nejhorší kýčaři, šmíra). Ohledně kostela Sv. Jana Nepomuckého na Skalce, který se mi líbil v knize o Dientzenhoferech, píše vypravěč v Sedmikostelí, že "zde není nejhůře umístěn, ale má nešťastně vychýlené postavení věží, takže vypadá jako chromý. Mohou věřící navštěvující takový kostel nepochybovat?"
Ještě by se patřilo něco doplnit o žánru gotického románu, k němuž se Sedmikostelí hlásí. Postavy o gotických románech diskutují, je tam téměř seznam hlavních děl a rozbor jejich různých druhů. To není však nic pro mě, protože v dohledné době nemíním nastudovat historii anglického gotického románu. Proti takové stylizaci ale nic nemám. Počítám, že do toho žánru bude zapadat třeba ta záliba ve středověku a průběžné krvavé zločiny, jejichž vyšetřování nese děj. Jelikož itentita pachatele poměrně brzy krystalizuje a vypravěč se zločinům snaží zabránit, tak je Sedmikostelí vlastně trochu thriller.
Knihu doporučuji, velice mě bavila (byť až na druhý pokus).
První věta knihy: Bylo překrásné jitro na začátku listopadu.
Poslední věta: Jen s touto vyhlídkou přečkáme apokalypsu, jen s touto vírou pronikneme do nového rajského věku, krásného a blahoslaveného čtrnáctého století.
Žádné komentáře:
Okomentovat