Kosmické listy jsme si koupili, neboť autorem je - pokud se nepletu - tatínek jednoho z našich scifistických přátel. Takže jsem na tento humoristický román byl logicky zvědav.
Kosmické listy mi padly do noty a s chutí jsem je přečetl během prodlouženého víkendu, v němž dítka byla pryč. Respektive z poloviny jsem knihu poslouchal čtenou syntetickým hlasem z elektronické verze. Pustil jsem ji při domácím víkendovém úklidu a pití kafe a hlasitě jsme se u toho s ženou pochechtávali. Nejsilnější je text myslím v četných pasážích, kde se rozehrává situační humor na téma seznamování mladých lidí mezi dvacítkou a třicítkou. Humor tam vyplývá z vědoucího pohledu vypravěče, který již na světě leccos viděl, a tak má reálnou představu o tom, kam budou dál směřovat životní trajektorie protagonistů. Muži a ženy prožívají své věčné příběhy a užívají darů vysoké kultury; obávám se, že jestli budou Kosmické listy někdy zfilmovány, tak jejich tradiční pohled na harmonickou souhru obou pohlaví v podání pražských vysokoškoláků a jejich dobrých středostavovských rodin nenaplní ani jeden požadavek globální diverzity pro nominaci na Oskara.
Hlavní motiv bych pak nazval třeba "matfyzák v reálném životě v dnešní Praze". Postavy jsou definovány z velké části svým vzděláním a matfyz perspektiva je v humorném duchu stavěna do kontrastu se světem právníků, psychologů anebo ekonomů.
Šťastně zvolená je struktura knihy: ve 12+1 kapitole provázíme hlavního protagonistu p. Aleše Krále, čerstvého absolventa teoretické fyziky, jedním rokem (a jedním měsícem) jeho života - od ledna 2019 do ledna 2020. Jelikož má p. Král různé zájmy, zvolí si v rámci odysseovského životního období, že přeruší na jeden rok práci na fakultě a přijme místo vedoucího literární přílohy časopisu Kosmické listy.
V každé kapitole napřed pokračuje příběh protagonisty, jeho kolegů a přátel v naší současnosti. Důraz je na vztazích se ženami a na působení v redakci Kosmických listů, přičemž profesní a milostné linie se silně proplétají. Druhou polovinu každé kapitoly pak tvoří sci-fi povídka, kterou p. Král pro daný měsíc napsal a v příloze otiskl. Tyto povídky si získávají postupně popularitu publika a nahlédneme i do čtenářských ohlasů.
Většina povídek se odehrává v Praze roku 2034 a popisují humorné zápletky vyplývající z testování různých vynálezů: stroje na vytváření trapných situací, stroje na zaručené seznámení anebo stroje proti mindrákům. Hlavními protagonisty v budoucnosti jsou advokátní koncipient p. Václav Koloušek a psycholog p. Tomáš Mráz; oba jsou v podobné osobní situaci jako autor povídek - oběma jim je kolem 30 a oba řeší věci profesní a intimní. Každý měsíc přináší určitou paralelu mezi osudy autora povídek a osudy jejich protagonistů.
Povídky jsou tedy naprosto starosvětská česká retro sci-fi, vždy humoristická a někdy i satirická.
Toto pojetí je přímo v textu reflektováno jako vyslovený záměr. Při nástupu do redakci hovoří šéfredaktor k nováčkovi takto:
"S vaším předchůdcem jsem spokojený nebyl," začal úvodem. "Řekl jsem mu, že jsme hodně orientovaní na techniku jednadvacátého století - umělou inteligenci a vědu vůbec, takže by se docela hodilo, kdyby ty povídky v literární příloze byly sci-fi. Jenže v tom jeho pojetí to byla samá vzpoura robotů, země zpustošená jadernou válkou, lidi měnící se neznámým virem v upíry, mimozemšťani, které musí zastavit nějaký geniální kapitán kosmické lodi... Lidi mají hrůz už dost, chtělo by to brát tu budoucnost trochu s humorem.."
"Na druhé straně," hájil Král svého předchůdce, "dneska lidi zajímají hlavně katastrofy."
"Já proti katastrofám nic nemám," prohlásil šéfredaktor, "jenom by to chtělo trochu je polidštit. Míň géniů a víc obyčejných smrtelníků. Aby se s nimi člověk mohl ztotožnit. Vždyť ti kosmonauti jsou taky jenom lidi... A trochu patriotismu. Co takhle nějací čeští kosmonauti?"
Na základě toho redakční elév sepíše pro svou první literární přílohu konvenční sci-fi anekdotu o tom, jak si česká kosmická výprava vezme do lodi namísto kosmického vozítka zásobu piva a zlým mimozemšťanům vydá raději nesympatickou ženskou část posádky než pivo.
Je zábavné, že čtenář je neustále v nejistotě, jak je to celé vlastně míněno. Povídky jsou na jedné straně upřímně humorné, příjemné, lidské, konvenční. Na to osobně slyším velice, protože jsem velkým fanouškem retro humoru.
Na druhé straně však vidíme, že povídky jsou vždy též dílem otevřeně popsaného kalkulu redaktora.
Kdykoli se stane, že si v životě nejsem něčím jist, zeptám se své moudré zákonité manželky a ona mi to vysvětlí. Když jsem se jí ptal, v jakém tónu jsou tedy vlastně ty Kosmické listy psané, tak mi řekla: "Je to taková ta matfyzácká mírná jízlivost, je to super."
Amen.
Knihu doporučuji, věřím, že nebudete litovat.
První věta knihy: "Tak vy jste vystudoval matfyz," konstatoval Jan Málek, šéfredaktor měsíčníku Kosmické listy, když pročítal CV Aleše Krále.
Poslední věta: "Že by sis to zkusil v obráceném gardu?"
Goodreads: 100 % (z 1 hodnocení :-)) )
Databáze knih: dtto
Žádné komentáře:
Okomentovat