Tomu odpovídá i námět Řeckého dědictví v Orientu: představuje systematicky jednotlivé složky helénistického období. Začíná stručným přehledem vojenských a politických dějin, tzn. samozřejmě epochálním tažením p. Alexandra Velikého, a pak podává přehled vývoje nástupnických říší až po jejich zánik a podmanění Římem.
Při čtení si člověk říká, že přeci jen není ušlechtilejší dějinné četby, než je četba o antice.
Dějiny helénistických říší jsou docela legrační: na jednu stranu diadochové chaoticky vzájemně soupeřili, konspirovali a zrazovali se, na druhou stranu zejména v Egyptě vytvořili Ptolemaiovci dynastii, která z historického hlediska zajímavě prodloužila dějiny starého Egypta. Ohledně významu politických dějin se v knize píše:
Na závěr této kapitoly [popisující politické a vojenské dění] se nám vnucuje otázka, zda psát dějiny podle sledu panovníků není zjednodušením. Již na konci minulého století poznamenal jeden historik, že dějiny antiky by se daly lépe znázornit vypsáním života některé zemědělské usedlosti.Pokud jde o záměr autora, jeho cílem bylo představit historický a zejména kulturní kontext období, v jehož závěru vzniklo křesťanství; vedle významu pro křesťanství je setrvalou metodou knihy i empatický pokus o přiblížení světa obyvatel helénistických říší modernímu čtenáři.
Zpočátku jsem četl trochu s vnucenou disciplínou, ale postupně mě téma a podání pohltilo. Řecké dědictví v Orientu je prostě krásná kniha. Nádherně reprezentuje sílu knihy jakožto jedinečného média: každá věta je promyšlená, každou by bylo možno citovat, protože ukazuje čtenáři nový aspekt pojednávaného tématu.
Vydařený je i ten koncept, že začátek každé kapitoly (ale i celý text průběžně) obsahuje jednu až dvě stránky citátu nějakého helénistického textu. Výklad příslušné otázky pak autor vede právě s odkazem na to, jak k nám takto bezprostředně promlouvají sami tehdejší literáti a vědci, ale třeba v dopisech a reportech i lidé profánnějších povolání. Krásně vybrané ukázky jsou mj. v kapitolách o filosofii, kde tato kniha myslím výjimečným způsobem přibližuje koncepty obou hlavních helénistických filosofických směrů: epikurejců a stoiků.
Následuje jako obvykle několik nesouvislých bodů, které jsem si z knihy vypsal:
- Vedle politických a kulturních otázek podává kniha i stručný přehled všedního života a jednotlivých jeho aspektů. Zaujala mě poznámka o antickém včelařství.
Velkou roli hrálo včelařství, protože med nahrazoval náš cukr. Ptolemaiovci zavedli na chov včel zvláštní daně a zakládali velké včelařské společnosti. Včely se chovaly v malých úlech, přenášených osly. Včelaři řídili přenášení úlů podle vegetačních dob jednotlivých zemědělských kultur.- Antická doba nám zanechala mnoho podnětných a ušlechtilých myšlenek. Nikdy mi ale nebylo jasné, jak si konkrétně představit společnost plnou otroků. K otrokářství v helénismu p. Pokorný píše:
Na rozdíl od klasického egyptského, mezopotámského a řeckého starověku, kdy otroci tvořili většinu obyvatelstva, v helénistické době jejich relativní počet klesal. Těžké otrocké práce se postupně stávaly jistým druhem trestu. Na práci v lomech a dolech byli posíláni váleční zajatci, provinilí domácí otroci a za trest i svobodní občané. Vedle mužů tam pracovaly i ženy i děti a všichni umírali mladí.- Další věcí, kterou si těžko představuji o době starověkých říších a jejich metropolích, je, jakou přesně vlastně měli technickou úroveň. V knize se píše o obrovských egyptských manufakturách:
Tkalci ve velkých manufakturách v Alexandrii pracovali na hrubých suknech a vydělávali při práci od tmy do tmy jedenapůl obolu denně, tkadleny jen půl obolu. To bylo pod hranicí existenčního minima. Obolos byl šestina drachmy a tkadlec tedy vydělal za měsíc sedm drachem. Účetní při vybírání královské zemědělské daně pobíral přibližně v téže dob 20 drachem měsíčně, výběrčí daní 30 drachem a daňový inspektor 100 drachem.- Krátká kapitolka je věnovaná počítání času. Nepochopil jsem úplně, jaký systém existoval původně. V knize se píše o rozšíření sedmidenního týdne:
Sedmidenní týden, který se ve Středomoří stal známým prostřednictvím Židů, prosadil až v době římského císařství. [...] Ještě filosof Seneca však pokládal sedmidenní týden za projev židovské lenivosti, který vede k tomu, že člověk stráví sedminu života v nečinnosti.Bohužel ve větě o předchozím převládajícím systému je nejspíš překlep, protože, jak je napsaná, tak početně nevychází - pokud není tedy nepochopení na mé straně:
V helénistické době se rok běžně dělil na dvanáct měsíců po třiceti dnech, totiž šesti "malých" pětidenních týdnech a třech týdnech desetidenních.Typický pro (jinak) velice důkladný styl knihy je postřeh, že "letopočty tedy vycházejí z určitých neopakovatelných dějinných událostí, nikoli z přírodních jevů, podle nichž se měří časové jednotky menší než rok."
- Ptolemaiská původně cizí - řecká - dynastie postupně zdůrazňovala stále silněji místní egyptskou tradici. A tak vlastně díky nim vznikla ztv. Rosettská deska, tj. kamenná deska, na niž nechal Prolemaios V. Epifanés r. 196 př. n. l. vyrýt trojjazyčný dekret o své korunovaci. Tím přispěl zásadně k tomu, aby se historici moderní doby naučili číst egyptské hieroglyfy.
- Empatický přístup autora na jednom místě přesáhl až do zábavné aktualizační poznámky. Vysvětluje, že starověké vědecké texty byly často ve verších. "Volba básnické formy pro učená díla měla totiž ve starověku opravdu umožnit snazší zapamatování. Uvědomme si, že před vynálezem knihtisku byla kniha nesmírně drahým zbožím, které si mohli kupovat jen nejzámožnější jedinci, a že rytmické časoměrné zveršování bylo velkou pomocí pro ty, kteří si důležité pasáže chtěli zapamatovat, když knihu slyšeli předčítat". A pro názornost pro dnešního čtenáře píše: "Bylo by zajímavé, kdyby se dnes někdo pro snazší zapamatování pokusil zveršovat třeba učebnici anorganické chemie nebo pravidla silničního provozu."
- Helénistické divadlo vyvinulo lidový žánr tzv. mimos, kde - na rozdíl od klasického Řecka - začaly ženské role hrát herečky.
- Hlavním tématem knihy je literatura, rozbor jednotlivých žánrů zabírá téměř celou druhou polovinu knihu. Autor se v několika případech vrací k příkladům, jak tento literární kontext v různých směrech ovlivnil i křesťanská evangelia.
Například nejstarší křesťanské evangelium, evangelium podle Marka, má formu literárně zpracovaného dramatu, včetně vyvrcholení děje krizí (ř. katastrofé), božího zásahu na konci a vystoupení herolda v prologu (Jan Křtitel) a v epilogu (mladý muž v bílém rouchu, který zvěstuje Ježíšovo vzkříšení).- Helénismus byl typický tím, že vedle pronikání řecké elitní kultury se postupně promíchával i s východními a egyptskými tradicemi. Zejména to platí o popularitě jednotlivých bohů, která se šířila z Egypta či z východu zpět do Řecka a následně do Říma. Kniha vyjmenovává jednotlivá populární božstva, mezi něž patří i egyptská bohyně Isis.
V praktickém dopadu na životní postoje svých stoupenců byl Isidin kult vážným konkurentem křesťanství. Ustoupil mu ještě později než íránský kult Mithrův, který v prvních dvou staletích římského císařství pronikl také téměř do všech jeho provincií.- Přes všechna zaujetí mystérii a popularitu bohů kniha připomíná, že náboženské záležitosti se v žádné společnosti netýkají všech občanů stejnou silou a že i ve starověku žilo mnoho bezvěrců.
Kritika náboženství neměla v antice společensko-historické zázemí a většinou ani oporu v novém, nadějném životním zakotvení. Zůstala proto věcí úzkého kruhu vzdělanců. Praktické životní skepse bylo však mnoho, zejména v souvislosti s krizí náboženství řecké polis. V římské císařské době lze tuto krizi dokumentovat na výrocích satirika Juvenala: "Nevěří dnes ani děti - až na ty, co neplatí vstupné v lázních - že nějací duchové mrtvých kdes v podsvětí bydlí."Kniha je fantastická, naprosto ji doporučuji.
První věta knihy: Helénismus, tj. zhruba doba posledních tří staletí před Kristem, byl v novověkém vědomí dobou úpadku, doznívání klasického Řecka.
Poslední věta: Ale i tato nepřímá aktualizace antického dědictví umocní některé aktuální otázky, které před nás postavila i helénistická kultura.
Goodreads: 100 % (z 1 hodnocení:-) )
Databáze knih: 100 % (ze 2 hodnocení)
Žádné komentáře:
Okomentovat