5. prosince 2020

Nejnebezpečnější hrdinové světa (Americká liga spravedlnosti #1, Geoff Johns, David Finch, Brett Booth, Doug Mahnke)

Poslední ze čtyř náhodných komiksů našeho jarního covidového balíčku je svazek sdružující sedm sešitů Americké ligy spravedlnosti. V originále vyšel v roce 2013 a představuje další restart skupiny béčkových superhrdinů.

 

Připouštím, že to nemusí být knihou, ale mou hormonální nevyrovnaností. Ale zpočátku jsem při četbě cítil fyzický odpor. Americká liga spravedlnosti mi připadala jako nezakrytě odlidštěný produkt rutinní korporátní kalkulace, který se ani nesnaží předstírat invenci. Další generický americký bezpečnostní úřad vytváří další tajnou jednotku zaměnitelných superhrdinů, o nichž jsem nikdy neslyšel - tedy vyjma pí Catwoman. Dalšími účastníky zájezdu jsou p. Martian Manhunter, p. Hawkman, p. Green Arrow, p. Vibe, pí Katana, pí Stargirl, p. Green Lantern a p. Simon Baz.

Vedle nich vystupuje i Liga spravedlnosti, tzn. první tým kolem p. Batmana, a ještě i další superhrdinové. Americká liga spravedlnosti má být pojistkou pro případ, že by se hlavní Liga spravedlnosti vymkla kontrole vlády.

Postupem doby se čtenářský dojem trochu zlepšil díky pár solidním vtípkům, které mě rozesmály - proti mé vůli.

Jelikož tím končí moje komiksová minisérie, vyjasnil jsem si několik osobních otázek.

Za prvé jsem bral jako danou věc, že americký komiks jako žánr a médium je v pokročilém stádiu komerčního rozkladu. Nestává se mi často, že bych psal o něčem, o čem si napřed zjistím aspoň základní fakta. Výjimečně jsem se tentokrát podíval na statistiky; pokud se nepletu, tak tržby za komiks ve Státech v posledních letech mírně rostly. Takže úplně mrtvý tento cirkus zřejmě pořád není. Jiná věc je covid - zaregistroval jsem, že na jaře se prakticky rozpadla distribuce komiksů do komiksových speciálek, které už tak postupně zavírají.

Za druhé jsem si chtěl definitivně vyjasnit otázku, zda američtí superhrdinové jsou jen pro stárnoucí nostalgiky, anebo zda existuje zájem i u mladých. Dotazoval jsem se znovu svého pubertálního syna, který hltá Naruto, ale na p. Batmana & spol. hledí štítivě. Vyčíhal jsem okamžik vlídnějšího rozpoložení, kdy byl ochoten sdělit mi víc než tři slova. Tímto výzkumem v terénu jsem vědecky ověřil, že naše mladá generace neodmítá americké superhrdiny jako takové, ale pouze hrdiny ze světa D.C. Prý kdyby to byla konkurenční skupina od Marvelu, tak by snad v zájmu kolektivu - čistě do počtu -, když nebude nikdo jiný, teda možná zvážil, jestli by se to nedalo vzít.

Za poslední jsem asi pochopil, že nevysvětlené zvraty v ději jsou standardní vyprávěcí technikou v žánru: někdo je na jedné stránce popraven a v dalším průběhu normálně vystupuje a nikdo se nediví. Je potřeba čekat až do konce nebo si přečíst doplňující minipříběhy, aby čtenář pochopil, co se vlastně stalo. Myslím, že je jasně otázkou přístupu čtenáře, jestli ho to irituje nebo zda to bere jako osvěžující prvek, který probudí uprostřed knihy jeho pozornost. 

Pokud jde o doporučení, tak bych řekl, že Americká liga spravedlnosti stojí nízko na žebříčku priorit, kterým věnovat svou pozornost.


První věta knihy: Před pěti lety.

Poslední věta: Tato planeta není ani zdaleka tak pustá, jak jsem se domníval, a divokostí má očekávání předčila.


Goodreads: 68 % (z 1 071 hodnocení)
Databáze knih: 74 % (z 21 hodnocení)

Žádné komentáře:

Okomentovat