Jak číst obrazy (Liz Rideal)

U kolegy v práci jsem viděl tuto rozkošnou knihu malého formátu - už podle podtitulu Rychlokurs významů a metod bylo jasné, že bude obsahovat mnoho reprodukcí slavných obrazů a jednoduchých rad, jak jim rozumět. Něčemu takovému neumím odolávat a hned jsem samozřejmě žadonil. Kolega byl tak laskav a knihu mi zapůjčil.

V samém úvodu knihy autorka stručně vysvětluje svůj pohled na malířství jako jazyk svého druhu, kterému se lze naučit.

Výtvarné umění je vizuální jazyk, který nemá slova, a proto závěry o uměleckých dílech předávané mluvenou nebo psanou komunikací jsou k dílu paralelní, nikoliv však plnohodnotné.

Po úvodu následuje několik kraťounkých průřezových kapitol, či spíše hesel: Tvar a podklad, Medium a materiály, Kompozice, Styl a techniky, Umělec.

V této části mě zaujalo, že teprve rozvoj chemických materiálů v 19. století dovolil malířům, aby vyšli malovat do exteriéru.

Umělci si buď původně míchali barvy sami, nebo je kupovali v prasečích močových měchýřích od profesionálních dodavatelů. Mechanický ruční mlýnek a vymačkatelná kovová tuba se objevily v 19. století. Tento vývoj dovolil malířům opustit ateliér a pracovat v plenéru, čímž byl položen základ k hnutí impresionistů.

Hlavní částí knihy je pak podrobné představení 50 významných děl západního malířství z období od 15. do 21. století, a to v rámci pěti žánrových kapitol: Portrét, Krajina, Příběh, Zátiší a Abstrakce.

Knížka je provedená krásně. Malý formát je fantastický na pohodlné čtení. Reprodukce obrazů jsou sice ve špičkové kvalitě, ale jak jsou mrňavé, tak lze zapomenout na nějaké prohlížení detailů. Z tohoto důvodu zvolila autorka u většiny prezentovaných obrazů ten způsob, že na jedné dvoustraně je reprodukce obrazu a hlavní komentář. Na další dvoustraně je pak výřez několika zvětšených detailů, které jsou komentovány jednotlivě.

Ukázka hlavní dvoustránky obrazu
p. Albrechta Dürera "Autoportrét v kožichu" (1500).
(Nechci knihu trápit ve skeneru,
takže omluvte prosím, že reprodukce jsou pořízené
jen mobilem z ruky.)

Ukázka typické druhé dvoustránky:
výřezy detailů s komentářem.

Vždy je zajímavé pozorovat, jaká díla v takovýchto populárních průřezech autor vybere. V první řadě si samozřejmě dělám čárku pokaždé, když je zmíněn p. Cimrman a také když se do výběru propracuje svou prací krajan. Autorka žádného českého autora nezařadila; pouze v textu o vzniku abstraktní malby je uveden p. František Kupka.

Kniha je pochopitelně zaměřena na anglického a amerického čtenáře, proto obsahuje možná o kousek větší podíl autorů z této oblasti, než by odpovídalo jejich příspěvku světové malbě. Ale to není stížnost; nejhezčí pro mě budou vždycky stejně nizozemští mistři, ale ty si nepotřebuji prohlížet v tomto výběru. Rád si rozšířím obzory o obrazy, které neznám.

Modernost příručky je bezpochyby v tom, že dbá na zastoupení prací žen; obsahoval by takovýto úzký výběr třeba ještě před 30 lety vůbec nějaké ženské práce? Opět: byť kvóty se mi hnusí, tak zde jde o autorské rozhodnutí, které mi nevadí. Naopak jsem se poučil, že malířky působily též ve starších dobách, ne třeba jen v posledním století.

Závěrem si kladu úkol vybrat z každé kapitoly reprodukci, která se mi líbila nejvíce. Tak třeba tyto:

- Portrét: autoportrét p. Dürera - viz shora. Ten seběvědomý výraz rockové hvězdy je nadčasový. Obraz je v Alte Pinakothek v Mnichově.
- Krajina: vybírám jednoho Holanďana. Líbí se mi řada drobných lidiček umístěných porůznu na obrazu.

Meindert Hobbema: Alej u Middelharnisu, 1689,
National Gallery, Londýn.

- Příběh: výtvarné umění má tu výhodu, že zahrnuje obrazy pěkných nahatých žen, což je pozitivní. Nahotinku jsem nakonec nevybral, ale alespoň jeden dyptych, který je alespoň nemravný, byť současně i mravoučný. Kniha obsahuje i stručnou informaci o autorech: zde např. u p. Hogartha se píše, že jeho malby byly tak populární, že si vymohl právní ochranu a stal se tak zakladatelem anglického autorského práva.

Před a...

po.
William Hogarth, 1731,
Fitzwilliam Museum, Cambridge.

- Zátiší: tradiční zátiší mi obecně nic moc neříkají. Vybral jsem tedy jedno moderní, pop-artové.

Roy Lichtenstein: Zátiší se zlatými rybkami, 1974,
Philliadelphia Museum of Art.

- z kapitoly Abstrakce jsem nic nevybral, protože reprodukované obrazy se mi moc nelíbily.

V závěru je obsažen i malý slovníček používaných pojmů; zkusím nezapomenout chiaroscuro. Dle příručky je chiaroscuro efekt intenzivního světla a temnoty, užívaný v malbě pro zvýšení dramatičnosti.

Knihu doporučuji, je pěkná. Potvrdila se mi zkušenost z mých posledních návštěv galerií, že si rád nechám vysvětlovat obrazy, jakož se i rád nechám upozorňovat na zajímavosti, kterých bych si sám nevšiml.


První věta knihy: Zatímco mnohé obrazy lze ocenit celkem jednoduše, potěšení z nich lze zvýšit broušením vlastních pozorovacích schopností.

Poslední věta: "Šedý prostor" obsahuje matici mikrokosmo-makrokosmických vztahů, která je podobná pohledu na noční město z přistávajícího letadla, kdy počínají být rozpoznatelné některé městské prvky.

Goodreads: 70 % (z 36 hodnocení)