25. července 2015

Třikrát detektiv amatér Travis McGee (John D. MacDonald)

Existují nějaké skvělé detektivky, které neznám?


Možná v tom nejsem sám: mám velice rád detektivky, ale jen strašně málo z nich, jen ty úplně nejprovařenější: p. Holmes, p. Maigret, p. Poirot - pohádky s těmito postavami si kupujeme úplně všechny. Dále pak ještě mám rád detektivky od p. P. Jamesové s detektivem p. Adamem Dalglieshem. Nejvíce asi miluji sérii detektivek od p. Stouta s tlustým detektivem p. Nero Wolfem.

Toto je poměrně omezený okruh autorů; člověk je má z hlavní části dávno přečtené a je odkázán na opakování. Současně mi detektivní žánr připadá natolik pochybný, že nemíním trávit moc času experimentováním a četbou nějakých zoufalostí nebo krutostí. Chtěl bych ideálně dostat naservírovánu nějakou další sérii pohádek s pevnými pravidly, jako jsou právě ti nejslavnější Holmesové apod.

Tázal jsem se tedy tuhle na večírku p. Vaňka jr., jehož kulturní rozhled jest nepochybný, zda by mi dal tip na něco, co by se dalo vyzkoušet. Nasměroval mě právě na detektivky s havarijním poradcem p. McGee. Pak už to bylo snadné - díval jsem se, že s p. McGee existuje dokonce předpřevratové vydání v legendární edici "Třikrát" - za pár dní byla z antikvariátu doma.

Rovnou říkám, že to byl dobrý tip. Americké detektivky s p. McGee jsem dosud vůbec neznal. Když se člověk setká s novou sérii, tak je zásadní, zda si oblíbí daného Velkého detektiva. Havarijní poradce McGee má hned několik rysů, které jsou přesně takové, jaké si představuji:

- Bydlí na hausbótu Srdcová sedma, který kotví na moři na Floridě. Hausbót má 16 metrů a je luxusně vybaven: p. McGee ho vyhrál v pokeru. (Okamžitě jsem si googlil, jak vypadají 16metrové hausboty a že se tráví dovolené na hausbótu).

- Bere případy lidí (často atraktivních žen), kterým někdo sebral větší částku peněz a kteří jsou zcela v koncích, protože selhaly veškeré jiné prostředky, jak získat peníze zpět. Nevadí mu, že jde třeba o peníze pochybně získané. Pro své živobytí má pevná pravidla: když peníze pro klienta nezíská zpět, pracuje zdarma; když uspěje, bere si jako honorář polovinu získané částky. Při vyšetřování pravidelně řeší, do čeho všeho se má míchat, a co má nechat být, protože v principu jeho úkol (a i vlastní zájem) končí získáním peněz.

- Když si vydělá, tak přestává pracovat. Relaxuje na moři, chytá ryby a případně hostí různé půvabné kamarádky. Další případ si bere, až když mu dojdou peníze. (!!!!!! - sem nelze dát dost vykřičníků).

- Jeho Watson je inteligentnější než Velký detektiv: je jím ekonom p. Meyer s mezinárodní reputací, který bydlí na vedlejším hausbótu - pokud tedy zrovna nepřednáší v Chile o inflaci nebo na turné na žádost přítele, "nějakého Pricewatera" :-) Velký detektiv má spíše selský rozum, znalost lidí a života a používá svou fyzickou vyspělost: je vysoký, silný a má za sebou zvláštní armádní výcvik.

- P. McGee odmítá zásadně manželství a děti; má zato mnoho úžasných kamarádek, kterým galantně pomáhá v potížích. Ony s ním pak na oplátku tráví galantně pár týdnů na hausbótu :-) Kamarádky bývají mladé ženy, které jsou profesně úspěšné, ale osamělé. Povětšinou jim již tikají silně biologické hodiny. Pravidelně naznačují, že by možná na chvilku přerušily kariéru, kdyby p. McGee poopravil svůj negativní názor na manželství a děti, jenže...

- Jezdí modrým předválečným Rolls Roycem, který je přestavěný na pick-up.

Série s p. McGee má 21 knih, které vyšly v letech 1964 až 1984; tzn. jsou již značně retro, ale ne tolik retro jako ta úplně nejvyšší liga Velkých detektivů, kteří jsou ještě o něco starší. Roztomilé retro jsou i předpřevratové překlady: je mi líto překladatelů, kteří se tehdy museli vypořádat s některými běžnými reáliemi, které však neměly u nás obdobu. Ale je vidět, že se informovali a vypořádali se s úkoly v zásadě dobře: lidé si tak kupují na americkém pobřeží nové "družstevní byty" (bytové družstvo na Floridě je sice pěst na oko ve stylu "americká požičovna filmov uvádza", ale z překladu je asi každému jasné, že se ty bytové domy prodávají po jednotlivých bytech); když autor uvažuje o tom, že investice do time-sharingu apartmánů v turistických lokalitách může být past, tak time-sharing nazývá "družstevní byty na krátkodobé pobyty".

Jazyk vyprávění není žádný literární skvost, ale myslím, že nikde nesklouzne natolik, že by mě urážel. Zvlášť v pozdnějších dílech autor tu a tam lehce svévolně ujede do málo souvisejících úvah: když třeba jedou hrdinové po dálnici, tak následuje úvaha na celou stránku o tom, jak správně jezdit po dálnici ve více pruzích. Ale takhle rozsáhlý výstřelek je ojedinělý.

Zábavné jsou některé autorské úvahy, když jsou retro. Třeba o počítačích se píše (text je z počátku 80. let) roztomile vizionářsky, ale vcelku přesně:
Zanedlouho budou vůdcové mikropočítačové revoluce prodávat do každé domácnosti předem naprogramované jednotky, které budou servírovat zábavu, tisknout zprávy, obstarávat zboží poštou, splácet půjčky, vyrovnávat účty v bance, kontrolovat výdaje a vypočítávat daně.
Výběr v trilogii obsahuje jednu ranou detektivku (Tmavší než jantar - 7. část série, 1966), jednu střední (Dlouhý levandulový pohled - 12. část série, 1970) a jednu pozdní (Skořicová pleť - dvacátá část série, 1982). Jak se poznamenává správně v doslovu, už od počátku je nálada autorského hlasu dosti smutná a postupem doby stále více hořkne; osudy protagonistů nejsou moc spravedlivé, lehké životy opravdu nemají.

Autorovou libůstkou jsou sociologické postřehy. Třeba v souvislosti s tou ukázkou o počítačích prochází protagonista nákupním centrem, kde je obchod s počítači a kousek dál hala s videoherními automaty. Porovnává jejich návštěvníky:

Na cestě zpátky promenádou k východu na naše parkoviště jsme minuli krám, kde prodávali počítače, tiskárny, programy a počítačové hry. Byl nacpaný samými puberťáky, týpky, kteří nosí drátěné obroučky a vědí, jak to v atomovém věku chodí. Prodavači byli shovívaví a nechávali je počítače programovat. Necelých dvě stě metrů dál, v sousedství šesti biografů, postávali zase jiní, házeli čtvrťáky do hracích automatů na hvězdné války, napjatě se skláněli nad odpalovacími páčkami a zapínali úděsné pazvuky fingovaných mimozemských soubojů. Každý kluk z tamtoho obchodu s počítači mohl válečníky poučit, že jelikož ve vesmíru není atmosféra, jakýkoli zvuk je tam naprosto vyloučen. Sešlost byla dokonale rozhozena: budoucí šéfové a budoucí podřízení. Dvacet v prodejně počítačů a dvě stě v pasáži.

Série má pár slabůstek, ale jsou to slabůstky, které lehce odpustím. Kdo hledá něco snesitelného k zábavnému čtení ze žánru, doporučuji k vyzkoušení.

První věta knihy (krásně stylová!): Zrovna jsme to chtěli s Meyerem zabalit a zalézt na kutě, když z mostu shodili tu holku.

Poslední věta: Protože Mayové neměli zlato!


Žádné komentáře:

Okomentovat