Sborník se jmenuje Pražská asanace. K 100. výročí vydání asanačního zákona pro Prahu a obsahuje několik článků, docela dost fotek, tabulku všech zbořených domů dle čísel popisných a data zbourání a dokonce i přiložený plánek A3 s původní mapkou asanačních obvodů, v němž je naznačeno i nové vedení ulic. Knížka je tedy vybavena solidně. Ale přeci jen s tou pracností to muzejníci nepřeháněli: podměty se s přísudky shodují ne zcela vždy a též nebyly zjevně síly na lepší koordinaci příspěvků, aby se informace neopakovaly. Knížka je uvedena citátem ze hry p. Havla ze hry Asanace.
- průběh schvalování asanačních předpisů a pak vlastní asanace,
- důvody asanace, hlavně stav Josefova před asanací a
- odpor milců staré Prahy.
Asanační zákon byl vydán roku 1893, původně na deset let. Ale asanace se rozjížděla pomalu, a tak byla účinnost prodloužena o dalších deset let; prodlužování nakonec dosáhlo až do roku 1943. Bourání Josefova z větší části proběhla do války a pak za Republiky. Ale domy se bouraly ještě v 50. letech a poslední várka kolem r. 1976. Nejnovější datum zboření jsem tam našel u domku v uličce za anežským klášterem, a to 1987.
Stavět nové se začalo v Pařížské třídě, protože její vznik byl i hlavním urbanistickým zásahem a záměrem asanace: vytvořit luxusní bulvár s napojením na Staroměstské náměstí. Výrazných změn doznala celá tato strana Staroměstského náměstí. A tyto zásahy vzbudily i největší kontroverze.
Současně s asanací se totiž zorganizovala ochrana pražských památek, hlavně Klub za starou Prahu. Dodnes se citují bojovné články tohodle... Maršíka... vlastně chci říct... Mrštíka, hlavně spisek Bestia triumphans, kde nietzschovskou triumfující bestií byl celkově vzato míněn pražský magistrát (možná i s nějakými kmotry).
Vedle p. Mrštíka byla dalším hráčem ještě asociace vlastníků nemovitostí z asanačního obvodu. Ta jednala trochu jinak, než bychom čekali dnes: jsou tam citovány stížnosti, ale nikoliv, že by se bránili boření a výkupu, ale naopak, že to jde pomalu.
Před sv. Mikulášem byl uzavřený plácek. |
- I když upřímně nenávidím pojem "19. století" (stejně jako "21. století" - jak někdo řekne "dneska ve 21. století", tak si o něm myslím, že blábolí a má v hlavě hokej), který určitý typ lidí s oblibou používá jako nadávku (což mi připadá tedy opravdu arogantní a zhovadilé toto říkat dnes v této zemi, když se podíváme, co se dokázalo právě v tom 19. století, že z toho žijeme dodnes, a že by se k tomu zas tolik přidávalo, z čeho budou žít ti po nás, to se říci skutečně nedá), tak tedy (stejně nikdo nemá šanci si pamatovat, jak tahle věta začala) tohle by se dneska myslím už nedělalo, že by někdo zbořil celou starou čtvrť v centru města, protože se mu prostě nelíbí.
- S tím souvisí i nezvyklý obrázek účinnosti tehdejší veřejné správy: pražská městská rada si vytyčila asanační plán, měli rozpočet, vykoupili pozemky, zbořili domy a prodali pozemky k nové zástavbě podle nového regulačního plánu. Sice to šlo pomaleji, než čekali, ale nakonec se to uskutečnilo, jak plánovali. Provedli to za náklady, které nakonec byly menší než zamýšlený rozpočet. Celé to prováděla asanační kancelář, což byl jeden pán a asi tři pomocníci. Sci-fi.
- Je to zvláštní, že ten nejvzteklejší radikální staromilec p. Mrštík měl pravdu. A není to tak, že by všichni ti zastánci byznysu, pokroku, hygieny, evropské úrovně a technologie měli trochu pravdy a on nejvíc. Ne - kdyby se to udělalo podle něho, tak to by bylo nejrozumnější, nejohleduplněnjší k hodnotám a i nejvýnosnější. Protože mít dneska židovskou čtvrť v původní podobě by turisticky vyneslo Prahu ještě o stupeň výš. On byl ve skutečnosti ještě málo radikální, protože - pokud jsem to správně pochopil - proti zboření špinavých nehygienických domů se až tolik neprotestovalo, spíš se protestovalo proti boření hodnotnější jednotlivých budov a proti velké nové výstavbě.
- Asanaci, když už se tedy udělala a nevrátí se zpět, tak tam hodnotí jako poměrně zdařilou. Ve srovnání s inspiracemi při asanaci Paříže, Berlína, Vídně, Florencie a Pešti byla srovatelně brutální jen proražení Pařížské ulice a její vyústění na Staromák. Jinak i ty nové ulice do značné míry sledují původní ulice, i když taková pieta k původní struktuře místa ztěžovala optimální velikosti parcel pro luxusní byty. Aspoň že měli tolik rozumu, aby neuskutečnili monumentální bulvár prodloužením Pařížské tak, že by vyplynula až do Václavského náměstí.
Zadumaná zákoutí. |
Poslední zbořený mohykán.
Kdyby zadumaná ulička vydržela, jak by to tam vypadalo dnes? |
Aktualizace: myslím, že všechny nebo skoro všechny texty z knihy a mnoho obrázků jsou volně přístupné online zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat