V posledních letech o dovolených moc atrakcí nevidím.
Z pochopitelných důvodů. Proto si na útěchu kupuju alespoň nějakou
knížku pro turisty, abych to prohlédl na fotografii. Když jsme byli teď
v Jizerkách, koupil jsem si brožurku o liberecké radnici a Liebiegově
vile od p. Řeháčka.
Liberec
neznám, jen jsem se tam několikrát v životě turisticky mihnul. Ale
mihnutí to byla příjemná; zvlášť naposledy v tom Dinoparku to bylo
dobré.
Brožura
Liberecká radnice a Liebiegova vila – průvodce po budovách a jejich historii
se věnuje podrobně jen dvěma významným libereckým domům. Jenže na těch
domech je myslím historie města vidět dost plasticky. Když jsem si
brožuru prohlédl, tak jsem si říkal, že Liberec – a tyto dvě budovy
zvláště – jsou výbornými symboly českých Němců.
Radnice se stavěla v letech 1888 až 1893. Projektoval ji vídeňský
architekt, veškeré speciální zakázky na stavbu byly zadávány buď do
Vídně nebo do Německa. Dle brožury bylo v podmínkách, že dodavatelské
firmy musí používat jen Němce (rozumí se, ne Čechy). Zvolený projekt
vypracoval žák architekta vídeňské radnice. A liberecká radnice je téměř
zmenšenou kopií té vídeňské. Brožura obsahuje zajímavé srovnání:
vídeňská má 7 dvorů, liberecká 1 dvůr, vídeňská 1575 místností,
liberecká 100, vídeňská 2,5 km chodeb, liberecká 200. Společný jim je
základní vzhled s velkou střední věží s rytířem na špici.
Liberec mi připadá jako takové hlavní město českých Němců v době, kdy
se dostali do defenzívy oproti českému obrození. V roce 1906 se tam
konala veliká representativní výstava Němců v Čechách, která zahrnovala i
vzorové obytné vily. Liberec byl sídlem vlády provincie Německé Čechy,
která se po vyhlášení Republiky snažila o připojení k Německému Rakousku
a byla začleněna do R.Č.S. až vojskem. Liberec byl za druhé války
sídlem sudetské župy.
 |
Starou radnici zbořili, až když nová byla hotová. |
Když se tedy dnes člověk na tu radnici kouká, tak je jasné, že dnešní
stav Liberce představuje naplnění nejhorších nočních můr jejích
stavitelů a přesný opak jejich usilování. Leckde jinde mě to naplňuje
zádumčivostí. Ale v Liberci se to myslím nějak snáší lehce a příjemně.
Ten dějinný zlom je asi tak ostrý, že je velice málo záchytných bodů,
jak ho vůbec lze obrušovat.
 |
František Josef I. byl už na nedostavěné radnici r. 1891.
Zpívalo mu tehndy na náměstí 600 libereckých mužů rakouskou hymnu.
To muselo být moc pěkné. |
Zatímco radnice je výrazem politické moci českých Němců, Liebiegova
vila je památkou na jejich ekonomickou sílu. A trochu též na český
textilní průmysl jako takový.
Rodina Liebiegů je slavná – začíná chudým Johannem Liebiegem
narozeným r. 1802 v Broumově, který se vypracoval sám až na textilního
barona. Příběh tohoto zakladatele je velice pěkně popsán v jednom dílu
Toulek českou minulostí (
zde);
obzvláště se mi líbí ta peripetie, že v mládí unikl trestnímu stíhání,
když se jeho trestní spis ztratil cestou vlakem. Spisy "ztratil" úředník
p. Palme, který se následně (poté, co byl propuštěn ze státních služeb
pro nedbalost) ještě objevuje jako ředitel Liebigovy textilky ve
Svárově, kde se dopouštěl podvodů, které se snažil krýt snižováním mezd
dělníků, což vedlo ke kdysi slavné stávce, při níž do stávkujících
policie střílela.
 |
Prosinec 1938 - p. Hitler hovořil v noci k davu na náměstí. Všichni drželi pochodně.
Jistě se jim to hodně líbilo |
Celkem v Liberci působily do konfiskace a vyhnání čtyři generace
podnikatelů Liebiegů a byli významnými činiteli ve městě, mj.
z podstatné části financovali i výstavbu radnice. Vilu nechal jako
representační sídlo postavit vnuk zakladatele, Theodor Liebieg - na
návštěvě u nich byl i císař F. J. 1. Tento p. Liebieg byl prý též prvním
řidičem a automobilovým závodníkem v Čechách. A jak už to nemůže být
v Liberci ani jinak, finančně podporoval politickou činnost p. Henleina.
 |
Hádejte, co dali na špčku věže místo rytíře.
Máte jen jeden pokus a nemůžete se splést. |
Luxusní konzervativní vilu s moderním vybavením si ani moc neužili:
stavět se začalo r. 1897, poslední dostavba začala r. 1911. R. 1939
umírá stavitel vily p. Th. Liebieg, pak se léta vlekl spor o dědictví,
posledního p. Liebiega pak po válce odsoudili na 9 měsíců a majetek
zkonfiskovali. Trest si odpykal a odešel do Německa spravovat rodinný
majetek tam.
 |
Liebiegova vila. |
Vila po válce sloužila jako dětský útulek a jesle. R. 1992 byla
předělána na kanceláře podniku Textilana (možná tam Zbynďa kreslil další
Perpetis), r. 2004 to koupilo město a za velké peníze to opravilo na
representační prostory. Mno...
 |
Milý sportovníku, máš za sebou opravdu Velkou Chuchli. |
Brožura je podnětná, obsahuje bohatou fotografickou výpravu a
zajímavé detaily. Z mého pohledu bych vytkl, že se podrobně věnuje
každým dveřím na radnici, ale pozoruhodná modernistická meziválečná
kašna p. Metznera je odbyta dost stručně a jen mrňavým obrázkem.
 |
Na Můstku má p. Metzner sochy dodnes. |
I když nelze hovořit o nějaké brilantní práci a nechybí příslušný
folklór jako předmluva od primátora města s jeho fotografií, tak bych ji
takto celkem v kontextu regionálního spisování doporučil.
První věta knihy:
Navzdory historickým zvratům, politickým
převratům a pokusům obrátit všechny přirozené toky historie je dnes
Liberec opravdovou metropolí českého severu.
Poslední věta:
Radnice vzniklá z touhy měšťanů po uznání a důstojnosti a vila vzniklá z touhy po urozenosti.
Žádné komentáře:
Okomentovat