Pozoruhodné je, že budoucnost v práci z r. 1985 pořád působí přijatelně; máloco přitom tak rychle stárne jako představy o budoucnosti. V Enderově hře všichni použivají jako hlavní nástroj tablety (v knize se říká "panely"), které jsou připojeny k síti. Pomocí panelů lidé komunikují a žáci se na nich učí ve škole a mají je i pro zábavu na ubikacích; otcové od rodin na tabletech čtou při snídani noviny. Nějak zásadně mimo není ani představa počítačové sítě: přístup do ní mají však jen dospělí, patrně je placená. V Americe však funguje naprostá anonymita sítě, pokud jde o politické projevy (pravá identita je potřebná jen pro platby): dva geniální dospívající sourozenci si vytvoří falešné identity, které nikdo po léta neprokoukne.
Žánrově mi Enderova hra místy přípomínala kombinaci foglarovek (čestný chlapec v kolektivu, napřed outsider, postupně poráží zlé hochy a získává si autoritu) s Klapzubovou jedenáctkou (neznámý sportovní tým všechno vyhraje). Též existuje - nebo si to alespoň namlouvám - anglosaský etablovaný žánr o drsně-poetickém hořkosladkém dospívání mládeže na internátních školách. Dále je Enderova hra taky z podstatné části příběh vojína ve válce.
Asociace, které jsem uvedl, mohou vypadat poklesleji, než kniha je. Po hodně dlouhé době byl balzám číst necynický, nehumoristický, absolutně vážný a citlivě podaný příběh malého výjimečně nadaného chlapce, kterého v šesti letech odeberou od rodiny do Bitevní školy jako talentovaného potenciálního velitele kosmické lodi, který se má pokusit o zoufalou obranu lidstva proti hmyzákům mimozemšťanům (termiťanům). Od druhé invaze technicky nadřazených termiťanů, kterou lidstvo před několika generacemi odvrátilo jen s obrovským štěstím, platí na Zemi mimořádná opatření a vše směřuje horečnatě k budování Mezinárodní flotily; MF je společný projekt Ameriky a Varšavské smlouvy (která v té době zahrnuje mj. celou Evropu).
Míra násilí v knize je malinká, jenom co je nezbytné a realistické pro vývoj příběhu. Osobně bych román zařadil maličko do literatury pro mládež - ale jde skutečně jen o odstín; text naprosto obstojí i pro dospělého. Jak jsem již psal v úvodu, nemohl jsem se od čtení odtrhnout a zanedbával jsem tento týden i kolobku, abych mohl při dojíždění číst v metru.
Mangelka mi sdělila, že po Enderově hře následuje ještě asi deset dalších pokračování, prý první tři z nich mají být přijatelné jakosti. Rád bych zdůraznil, že to bylo moc pěkné, ale žádný další díl se rozhodně číst nechystám. (Raději jsem se neptal, kolik těch dílů máme doma).
Až po dočtení jsem se koukal, že je již natočen hollywoodský film Enderova hra - do kin má přijít za pár týdnů.
Enderovu hru doporučuji, krásný zástupce žánru.
První věta knihy: Díval jsem se jeho očima a poslouchal jeho ušima.
Poslední věta: Hledal dlouho.
Žádné komentáře:
Okomentovat