Čítanka sociologických klasiků (Jan Jandourek)

Jak jsem ke knize přišel? Dostal jsem ji k minulým vánocům jako samodárek. Samozřejmě jsem si ji vybral též proto, že byla v Kosmasu ve slevě a měla na sobě velikou samolepku "AKCE - NOVÁ CENA 89 Kč". Věřím, že každá hlava rodiny pochopí, proč mě takový samodárek těší.

Čítanka sociologických klasiků je výběr ukázek textů 34 autorů (asi jich je tolik, při každém počítání mi vyjde něco jiného). Editor p. Jandourek zvolil krátké ukázky - většinou tak tři až šest stránek.

Původně jsem myslel, že bych zde na blogýsku rozsekl definitivně otázku, zda sociologie je či není humanitní pavěda apod. Pak jsem si uvědomil, že naprosto netuším, jak se odliší věda od pavědy. A následně jsem si uvědomil, že mě nálepka věda vs. pavěda vůbec nezajímá.

Z mého čtenářského pohledu je myslím jasné, že je správné přemýšlet o společnosti a psát o ní knihy. Bylo by zcela absurdní tvrdit opak.

Celkově jsem si nad čítankou říkal, že řada vydařenějších sociologických pojmů a konceptů se dnes stala součástí běžného uvažování o světě, zejména v žurnalistice. Lze vůbec třeba psát lepší noviny bez povědomí o významnějších sociologických pojmech a konceptech?

Ještě bych podotkl, že jsem si všiml drobných redakčních nedotažeností: propagační text na obálce uvádí, že v brožuře se "nezapomíná ani na významné české sociology, jako například Lindnera, Masaryka, Chalupného a mnoho dalších".Od p. Lindnera však žádný text zařazen není, jen od p. Masaryka a p. Chalupného.

Legrační je i jmenný rejstřík, který sice v příručce je, ale zahrnuje jenom jména zařazených autorů a u každého jen jeden odkaz na stránku, kde začíná jeho text. To znamená, že jmenný rejstřík je velice chudičký a shoduje se s obsahem.

Aby bylo jasno: tyto zanedbatelné nedostatky nepranýřuji. Daleko spíše mne potěšily, že se stanou i někomu jinému, nejen mně.

A teďka nastane něco, čeho se čtenáři obávali. Totiž uvedu jednotlivě každého sociologického klasika a na základě četby těch 3 - 6 stránek celkově přísně zhodnotím jeho přínos pro lidstvo.

Platon: Dialog musel být úžasná forma na výuku, ale na čtení mě nebaví. Filozofové jako jediní prý přemýšlejí dlouhodobě, a mají tedy vládnout - nesmyslný předpoklad, a tedy logicky z toho nic zajímavého nevzešlo.

Emile Durkheim: Hezky popsané obecné principy náboženství. Když by někdo chtěl nějaký jev přirovnávat k náboženství (třeba fotbal), tak tady najde pojmy, podle kterých má postupovat (víra, rituál; profánní vs. sakrální). Druhý text o dělbě práce je jen hraní s pojmy.

Max Weber: Celkem zábavné porovnání užitečnosti různých konfesí pro kapitalismus - slavný sociologický trhák. Ale řekl bych, že přeci jen si maličko zapřeháněl a až tolik to nesedí.

Tomáš Garrigue Masaryk: Neměl dar hezkého psaní. A především nebyl brífingový typ: kdyby raději o sebevraždě udělal přehlednou infografiku.

Karl Marx: Zamotaně rozebírá rozdíly mezi mezi penězi a kapitálem. Připadá mi to spíš jako účetní otázka, ale on z toho dělá dramatické morální závěry. Celkově je pozoruhodné, že tento zašifrovaný text měli louskat dělničtí revolucionáři (nejspíš už předem za trest, aby věděli, že ani po revoluci to nebude taková selanka).

Bedřich Engels: Jak může, tak ze všeho dělá osudovou mystiku. Naopak z praktických doporučení se zastavme u Komunistického manifestu, který sepsali s p. Marxem. Neměl jsem z jejich konkrétních požadavků pocit, že je to nějaký zásadní opak naší reality:

1. Vyvlastnění pozemkového vlastnictví a vynaložení pozemkové renty k výdajům státním. (Nenašel jsem údaj, kolik % půdy v ČR vlastní veřejná ruka. Ale jen státních a obecních lesů je evidentně téměř čtvrtina plochy státu. Já bych tipoval, že ve veřejném vlastnictví bude cca třetinka půdy. Takže částečně splněno).

2. Stálou progresivní (stoupající) daň. (Nějaká progrese prakticky všude, někde více, jinde méně. Já myslím, že zde můžeme dát do boxu křížek).

3. Zrušení dědického práva. (Zatím ne, je tam daň. Nesplněno).

4. Konfiskace majetku všech emigrantů a odbojníků. (Aktuálně spíše ne.)

5. Soustředění úvěru v rukou státu pomocí národní banky se státním kapitálem a vyhraženým monopolem. (Jsou tu i privátní banky, ale síla národní banky by jim mohla stačit. Já bych řekl, že tady spíše check.)

6. Soustředění dopravních prostředků v rukou státu. (Dopravní infrastruktura check).

7. Rozmnožení národních továren, dílen a výrobních prostředků, zornění a zlepšení půdy dle vespolného plánu. (Nějaká ta národní elektrárna by se našla, zemědělský půdní fond je, lesní plány. Úplně nesplněno to není).

8. Nucená práce pro všechny; zřízení průmyslových armád, zvláště v zemědělství. (Aktuálně nefrčí).

9. Spojení zemědělských a průmyslových závodů; pozvolné odstranění rozdílu mezi městem a venkovem. (Celkem splněno bych řekl). 

10. Veřejná a bezplatná výchova všech dětí. Odstranění dětské práce v továrnách. Sloučení vychování s hmotnou výrobou atd. (Splněno).

Takže z 10 bych viděl 3 splněno a 4 - 5 více či méně. P. Marx a p. Engels však byli radikální, jim by to určitě nestačilo. 

Antonio Labriola: Je od něj hezké, že recenzoval p. Masaryka. Ale taky to nemohl učíst.

Antonio Gramsci: Nepochopil jsem, co vlastně se snaží říci. Není mi jasné, čím se stal klasikem.

Thorstein Veblen: Svěží, ne bez zajímavosti. Určitě přetrvávají pojmy "teorie zahálčivé třídy" a pojem "okázalá spotřeba" při popisu zahálčivé třídy.  Zaujal mě jeho postřeh o drogách:

Formální diferenciace jídelníčku se nejlépe ukazuje na užívání opojných nápojů a narkotik. Jsou-li tyto poživatiny drahé, jsou vnímány jako ušlechtilé a povznášející. Nízké třídy, zejména ženy, jsou proto nuceny být vzhledem k těmto pochutinám zdrženlivé a střídmé, s výjimkou zemí, kde jsou laciné a lehko dostupné.

Gustave Le Bon: Dobré body o psychologii davu, potřebě vůdce.

Vladimír Iljič Uljanov: Přemýšlím, co je klasického na tom, že si všiml liberalizace poměrů, ale vypořádal se s tím tak, že nové demokracie nejsou skutečnými demokraciemi a nejsou pro lidi. Celkem příznačně se zabývá proléváním krve: že falešná demokracie prolévá moře krve, revoluce bude též prolévat, ale méně. Jaksi nic proti převratům proti ruské vládě, to je věc Rusů, jestli a jak atd., ale zajímavé čtení to není.

Robert Michels: Když se revolucionáři dostanou do vlády, tak ztrácejí ideály. Fakt nevím - je to překvapivé zjištění?

Karl Mannheim: Je lež vědomá a nevědomá. Sociologové budou odhalovat, když někdo lže a ani o tom neví. Pamatuju si ještě ze školy, že p. Berger píše o demaskovacím motivu sociologie. Tento motiv mi připadá ne úplně nezajímavý, ale současně i v praxi hodně problematický pro to, aby demaskující sociolog mohl brát ostatní vážně a ostatní mohli brát vážně sociologa.

Emanuel Chalupný: Věda zkoumá buď přírodu nebo společnost, sociologie zkoumá právě jen společnost.

Paul Felix Lazarsfeld: Terénní výzkum rakouské vesnice; co se stane, když živitelé ztratili práci. Na čem šetřily rodiny dříve.

Theodor Wiesengrund Adorno:  Abstraktní černá akademická magie. Lituju každého politika, který by s takovými lidmi měl rozhodovat o dotacích pro jejich školu.

Jürgen Habermas:  Dobrá otázka, zda sociologie je svou podstatou podvratná. S tímto předsudkem jsem šel do četby, a chtěl jsem ho mít jako hlavní bod článku na blogýsku. Ale p. Habermas píše, že sociologie nemusí být podvratná a může mít cenné údaje.

Erich Fromm: Hezký jazyk. Jak se člověk přizpůsobuje - pojmy "automat konformity " a "sugerovaná přání". Celé to prý pohání všudepřítomná úzkost z osamění.

Erving Goffman: Svět je divadlo, všichni hrajeme role; pár praktických postřehů, jak se člověk vžije do chování profesionála.

Lucien Goldmann: Hledá vrcholy dějin. Nic osobního, jen odtažité historické procesy.

Talcott Parsons: Suchý výklad pojmů. Chápu, proč může být pro obor klasikem, ale není myslím přínosný pro laika.

Charles Wright Mills:  Úvaha o elitě a tradici v USA (ani jedno není). Spoustu kritických hlášek o reálné intelektuální a morální úrovni nejvyšších vrstev.

Hannah Arendtová: Zajímavé postřehy o totalitních režimech: např. zdvojování všech institucí (státní linie vs. stranická linie).

Anthony Giddens: Celkem zajímavý traktát o definici modernity -  že je globální, nezanikne se zánikem Západu.

Zygmunt Bauman: Sociální stát nemá již odůvodnění nějakým užitkem, pouze odpovědností za jiné.

Thomas Luckmann: Asi úplně nejslabší text z čítanky: nudné rozebírání banalit, co si myslíme o lidech, které potkáme. Nepochopil jsem, kam se tím míní propracovat.

Peter L. Berger: Zábavný text pojednávající o marxismu jako mýtickém příběhu.

William Thomas, Florian Znaniecki: Dopis polského sedláka z americké emigrace - jaké měl takový dopis konvence (byl určen široké rodině). Krátký, originální text. Jestli je Dopis polského sedláka sociologická klasika? Možná by spíš obstál jako fragment povídky od dr. Kafky.

Thomas Kuhn: Zamyšlení nad vědou. Uvědomil jsem si maličko, jak vlastně postupovaly objevy a vynálezy. Beru takovou analýzu jako hold vědě a uznání úsilí a práci, které za vědeckým pokrokem stojí.

Robert King Merton: Vlastním jménem Meyer R. Schkolnick. Polemika proti nějakému článku, který zpochybňoval sociologii jako vědecký obor. Asi se přejmenuju ze Schkolnick na King Merton a budu taky hájit nějaký humanitní obor.

Ernest Gellner: Téměř našinec. Postřeh: moderní přístroje (a stejně tak moderní ideologie) jsou permisivní, jednoduché, přátelské. Tradiční ideologie takové nebyly.

Noam Chomsky: Anarchista (např. p. Chomsky) má (prý paradoxně) bránit státní instituce, protože jsou lepší než vrazi z vólstrýtu. Ne že by nemohl mít pravdu. Ale od profesionálních anarchistů bych stejně nic jiného než státní správu nečekal.

Samuel Huntington: Považoval jsem ho spíše za politologa. V ukázce jsou vypsané znaky Západu. Prakticky každý ten jednotlivý znak mi připadá hrubě zjednodušený, až mylný; celkově však nemohu popřít, že asi chápu, kam směřuje.

Francis Fukujama: Stejně jako v případě p. Huntingtona, i knihu p. Fukujamy si pamatuju už nedávno jako běžné téma delších článků v novinách. Asi by (pro všechny praktické účely) stačilo si z ní zapamatovat cizí slovo "thymos" - touha po uznání.


Z mého pohledu p. Jandourek vybral většinou pěkné ukázky. I tak je dáno povahou výchozích textů, že jako celek tato čítanka není strhující.

Čítanku bych doporučil tedy zejména pro zjištění, že by pro mě nemělo cenu číst nějaké delší texty od starých sociologů. Zejména různí ti demaskovatelé a modernisté stárnou nejrychleji a jsou celkem nudní. Pokud si budu číst úvahy o společnosti, pak bych sáhl raději po současných špičkových autorech. Osobně bych vždy preferoval popularizátory, kteří umějí hezky psát.

První věta knihy: Sestavit čítanku klasických sociologických textů je obtížné kvůli tomu, že když se někdo stal klasikem, tedy člověkem, který utvářel nejen svou dobu, ale také zanechal trvalý odkaz dalším generacím, bývá jeho dílo obsáhlé a významné.

Poslední věta: Stabilní demokracie nemůže vzniknout bez přičinění moudrých a schopných státníků, kteří ovládají umění politiky a jsou schopni přeměnit nevyslovená přání obyvatel v trvalé politické instituce.