Markéta Lazarová (Vladislav Vančura)

Ani nevím, kvůli čemu jsem byl onehdá rozšafný, že jsem si prodloužil polední pauzu a stavil jsem se po hodně dlouhé době v Levných knihách.

Zakoupil jsem si hezké vydání Markéty Lazarové od p. Vančury v pevných deskách a malém formátu. Jako už pár tisícům lidí přede mnou, postupně mi totiž dochází, že díla p. Vančury čtu velice rád.

Markétu Lazarovou jsem zatím neznal, ani film (který mě však moc neláká).

Na Markétě Lazarové je pozoruhodná vyprávěcí metoda: vypravěč průběžně oslovuje čtenáře. Jazyk je takový, jako by nebyl psaný, ale spíše vyprávěný, nebo dokonce deklamovaný na scéně. Místy je vypravěč vševědoucí; místy děj zmrazí - jako by vstoupil na scénu - komentuje situaci, mluví na své postavy nebo na čtenáře.

Vážení pánové, tento výjev se vám nelíbí? Žel!

Někdy jako by se svými čtenáři/posluchači vášnivě polemizoval.

Pravíte, že byl tento sňatek na posměch otci, na posměch lidem a na posměch Bohu, neboť nevěsta volila již dříve, než se shledala s Mikolášem?

Chtěl bych namítnouti, že vedle skutků jsou sliby málo závažné. Je tím, čím stala se, přijměte ji.

Jak ji máme přijmouti, když sama sebe zatracuje, když se nazývá nestoudnicí a fenou?

Praví se, že život je nepřátelský k těm, kdož jej odmítají. Markéta je z počtu těch nešťastníků.

Pan Vančura byl zkrátka ve veliké formě a zanechal nám výtečné čtení. V paměti mi zůstane jako velkolepý pokus přiblížit modernímu čtenáři život českého loupeživého rytíře a jeho rodiny ve středověku.

Nadcházející moderní doba jako by se ohlašovala v příběhu v podobě královského pluku, který vede na Mladoboleslavsko hejtman Pivo - protivník rytíře Kozlíka. Přes všechnu demotivovanost a pochybné kvality jednotlivých králových vojáků je zřejmé, že loupeživá tlupa přes veškeré dílčí úspěchy a statečnost nakonec podlehne státní moci.

Král je přece jenom král! Jde-li po vsích ve jménu královském pět biřiců, tu se jim každý směje. Někteří z nich jsou sušší než věchýtek a jiní jsou vypasení, jako bývají nájemci daní. Podobní žráči jsou k smíchu, avšak jakmile pronesou svoje zaklínadlo, schlípnete uši a jdete svou cestou.

Ve jménu krále! Panečku, to zvolání působí jako zvon, který vám strhuje při večerním ave klobouk z hlavy.

Knihu mohu (i já) doporučit: líbila se mi, byť přeci jen ne tolik jako mé velice oblíbené Rozmarné léto téhož autora.

První věta knihy: Blázniviny se rozsévají nazdařbůh.

Poslední věta: Ó, krvi Kristiánova a Markétina!


Databáze knih: 72 % (ze 442 hodnocení)
Goodreads: 71 % (ze 345 hodnocení)