Jde o jeden díl ze série s relativně známým detektivem Klubíčkem. Už jsem se s touto sérií potkal (byť myslím dosud jen v rozhlasové podobě); stále z ní mám rozporuplné pocity. Na jednu stranu mě český Velký detektiv velice láká, ale potom mě klubíčkovské detektivky nudí.
I v případě Devatenácti klavírů musím bohužel konstatovat, že zápletka je zašmodrchaná, že jsem ji pochopil jen hodně zhruba a hlavně jsem ani o pochopení neměl velký zájem. Zdá se mi, že je opakující se slabinou detektivek p. Vachka, že tam vystupuje velké množství protagonistů, kteří nemají zhusta žádnou podstatnou funkci. Když si člověk nepamatuje, která postava je přesně která, tak z toho vyplývá i chabý zájem o jejich složité motivace.
Ostatně i samotný Velký detektiv Klubíčko mi připadá spíše zlehka načrtnutý, bez výraznějších zajímavějších rysů. Pamatuji si o něm vlastně jen to, že je to policejní úředník z Prahy, který je svobodný, a tedy zámožný.
"Možná, že bych to taky dělal, kdybych měl váš plat," zabručel Tykač.
"Není o mnoho větší než váš, ale nemám na krku rodinu. To tedy znamená, že jsem relativně zámožný člověk."
"Utrácíte prý mnoho za knihy."Na tom jistě něco je.
Přesto jsem knihu přečetl s chutí, bez velkého přemáhání. Nedovedu přesně popsat důvody. Určitě existuje prostě nějaké kouzlo starosvětské detektivky. V případě Devatenácti klavírů mě však při čtení držel především o lokální patriotismus, neboť děj se odehrává převážně v Karlových Varech. A nejen, že se tam odehrává: karlovarské rekvizity jsou využívány podrobně a soustavně. Jeden z detektivů (p. Vachkovi nikdy nestačí jeden, má většinu postav zdvojenu či ztrojenu, aniž by to bylo nezbytné) je v lázních na léčení a průběžně si stěžuje, jak jsou teplé prameny odporné.
Podrobně je využíván i karlovarský místopis. Typická pasáž vypadá třeba takto:
Vedl ho přes Svatojánský můstek na pravý břeh Teplé, kde na něho čekal vůz. Zastavili před bílým hotelovým stavením v zelenající se zahradě, kde zrovna kvetly ve třech řadách chryzantémy.
"Richmond," zavrčel Tykač, "byl jste už v něm?" Trampus zavrtěl hlavou. "Ne, ještě jsem se sem nedostal. Dříve se prý jmenoval Schönbrunn?"
"Ano, pokud to byla jen výletní kavárna. Potom ji majitel Atlantiku Klein přestavěl na hotel."Zábavný je přehled karlovarských gründerů:
Klein, který postavil obrovský hotel Atlantic a Richmond, Gayer, tvůrce Krásné královny, hrabivý podvodník Pupp, který vykazoval deficity, avšak bohatl ze statisícových poplatků, jež mu odváděli vrchní číšníci ze spropitného. Becher, který vydělal milióny ve své chajdě, v níž pálil svou proslulou kořalku, chutnější než gdaňská Goldwasser, a šmelcíř Moser, král skla a porcelánu.
A hlavně zdánlivé naprosté podružnosti, kterými si však tato kniha u mě jasně získala protekci. Třeba když přednosta karlovarského bezpečnostního oddělení Tykač pokrčí rameny a podotkne třeba něco jako: "Myslíte? Ale teď už musím do Staré Role. Zatím se pokuste s ním bavit."
Závěrem bych ještě poznamenal, že p. Vachek zajímavě modifikoval obligátní motiv každé detektivky, totiž nadřízeného policisty, který maří Velkému detektivovi vyšetřování. Zde v této roli vystupuje (nejspíš agrárník, avšak skrytý fašista) sekční šéf ministerstva vnitra Petrovický, který prosazuje politiku tehdejší československé vlády (děj se odehrává v polovině 30 let), že především nesmí být nijak drážděna Henleinova Sudetoněmecká strana.
Knihu tedy celkově nedoporučuji, ledaže jste karlovarští patrioti.
První věta knihy: Pro Trampuse začala aféra devatenácti klavírů tak, že jeho žena Malvína telefonovala internistovi profesoru Krejčímu, aby se přijel na něho podívat.
Poslední věta: Potom se k němu obrátil zády.
Databáze knih: 75 % (z 12 hodnocení)
Goodreads: 60 % (ze 2 hodnocení)
Žádné komentáře:
Okomentovat