Havel (Michael Žantovský)

Kolem životopisu p. Havla od p. Žantovského chodím jako mlsný kocour už od té doby, co vyšel. A ještě více od té doby, co se umístil v anketě Lidových novin Kniha roku 2013. V příloze Lidovek knihu tehdy představoval p. Němeček a sepsal ve svém článku moc hezky vše podstatné o knize.

Knížku mi nyní k přečtení zapůjčil právě p. Němeček. Celkově jsem čtení pojímal tedy slavnostně, jako naplnění svého již letitého plánu.

Ohledně článku na blogu jsem měl záměr, že odkážu jen na tehdejší článek v Lidovkách, protože tam bylo všechno. Bohužel článek nemohu nikde vygooglit.

Ke knize mohu stěží napsat více, než že p. Žantovský v sobě soustřeďuje několik fantastických vloh pro to, aby právě on sepsal právě tuto knihu: pochopil jsem, že působil mj. jako psycholog, má světový rozhled z doby, kdy byl literárním překladatelem, a ještě více z doby, kdy zcestoval svět jako poradce a mluvčí p. Havla a následně jako český velvyslanec.

Knihu napsal původně anglicky, pro amerického čtenáře. Až následně přeložil vlastní text do češtiny.

V recenzích, které jsem o knize četl, se někdy uvádělo, že na textu je znát jeho určení pro cizince; že p. Žantovský vysvětluje záležitosti, které jsou pro domácího čtenáře příliš triviální. Ničeho takového jsem si však nevšiml. Naopak bych řekl, že životopis p. Havla by bylo možno - alternativně - pojmout daleko více jako informaci o době a poměrech, v nichž žil. P. Žantovský se hodně soustředí právě jen na osobu svého protagonisty a jeho psychologii. Myslím, že je zcela namístě hovořit o portrétu.

Životopis se mi četl skvěle. Asi první věc, co mě při čtení napadla, byla, že možná ze všeho nejlepší na p. Žantovském z hlediska této knihy je právě jeho překladatelská profese. Věkem mi dochází, jak fantasticky musejí umět špičkoví překladatelé psát, aby vyjádřili na literární úrovni v češtině větu, kterou někdo jiný na literární úrovni sepsal v cizím jazyce.

Vybavilo se mi nedávné setkání se sborníkem textů p. Frynty, kde jsem byl rovněž ohromen nádherou jeho jazyka a čistotou vyjádření. P. Žantovský se pohybuje - třeba ve srovnání s p. Fryntou - v civilnější podobě, ale jazykem vládne též mistrovsky.

Kniha není tenká (přes 530 stran), a nějakou dobu mi proto trvalo, než jsem se odhodlal se do ní pustit. Když jsem však začal, zhltl jsem ji docela rychle. Bavily mě všechny části. O p. Havla se velice zajímám, mám zejména rád jeho divadelní hry, k nimž se vracím jak v tištěné podobě, tak v podobě zvukových nahrávek. (Zde bych podotkl, že k mému překvapení je u nás nemožné koupit si texty všech her p. Havla. Jsou obsaženy v jeho sebraných spisech, které vyšly před cca 17 lety v nakl. Torst; ty jsou však zcela nedostupné, včetně antikvariátů a skoro i včetně knihoven. Hry pak vyšly ve třech svazcích ještě v nakl. Větrné mlýny. Tam jsem zachytil jeden díl, ale ostatní dva díly od té doby marně sháním, opět jsou nedostupné včetně antikvariátů, a téměř je nelze půjčit ani v knihovně.)

Z lidského hlediska je asi klíčovou epizodou celého vyprávění zaváhání p. Havla při jeho první vazbě v r. 1977 (byl stíhán a odsouzen podmínečně za to, že byl mluvčím Charty 77). Poutavé jsou též pasáže o věznění od roku 1979 (do vězení šel p. Havel, když mu bylo 43 let!, je to prostě krizový věk).

Osobně si libuji zejména v šedesátých letech. Proto mě asi nejvíc zajímalo působení p. Havla právě jako aktivního účastníka kulturního kvasu té doby ještě před tím, než se stal disidentem. V knize mě zaujal ten moment, že p. Havel se koncem 60. let vypracoval do pozice regulérní úspěšné hvězdy.

Podle líčení řady současníků se Havel v této době choval jako mnoho talentovaných a úspěšných umělců na vrcholu slávy, ať už jsou to hudebníci, herci či dramatici. Vstával pozdě, trochu psal během dne a večer si užíval nočního života a vzrušení, které nabízel. Stále ještě trávil hodně času na Zábradlí a navštěvoval i konkurenční scény, jako byly Divadlo za branou a Činoherní klub, které vedli spříznění divadelníci a v nichž hráli Havlovi blízcí přátelé Jan Tříska a Pavel Landovský. Podle vlastních vzpomínek netrávil moc času v jiných divadlech a aktivně se vyhýbal politice jako činnosti, která je neslučitelná se základní povinností spisovatele "sloužit pravdě". Jeho noční toulky ve společnosti Landovského, které Olga těžko snášela, pravidelně začínaly po představení u skleničky ve vinárně U Mozarta anebo jiném podniku poblíž divadla, a někdy pokračovaly v podnicích s ještě pochybnější pověstí. Havel vyhledával společnost podobně talentovaných současníků s podobným životním stylem, kromě Landovského a Třísky také filmových režisérů Miloše Formana, Jana Němce a Pavla Juráčka. K fascinujícím diskusím o umění, politice a současných událostech patřila i dávka alkoholu. A ženy.

Kniha je nabita zajímavostmi, nedává smysl značit si více perliček. Snad jen tyto:

- Zřejmě velký význam pro celý život p. Havla měl jeho pobyt na elitní střední internátní škole v Poděbradech (Kolej krále Jiříka z Poděbrad), kde se spřátelil mj. s p. Formanem a setkal se tam též například s p. Passerem či Mašínem. Na informaci o této škole jsem narazil již před časem v knize p. Kosatíka o českých intelektuálech. Připadá mi fascinující, že vzdělávací instituce, která existovala jen čtyři roky (zanikla hned r. 1950), zanechala svými žáky tak obrovskou stopu. Elitní školství (včetně internátních škol) po převratu již reálně funguje podstatně delší dobu než jepičí život Kolej krále Jiříka z Poděbrad; můžeme si klást otázku, jak elitní střední školy působí na naši společnost. Nejsem si jistý, jestli jejich současný vliv jen nevnímám, nebo jestli se jen zatím neprojevil, nebo jestli takový vliv nemají.

- Již z doby, kterou si matně pamatuji osobně, mi kniha připomněla první interview p. Havla v době převratu, kdy se v prosinci 1989 představil poprvé veřejnosti v československé televizi. V knize se připomíná, že již v tomto prvním rozhovoru se nebál vyslovit lítost nad odsunem sudetských Němců.

- Tuhle jsem ve společnosti slyšel od někoho, kdo nemá p. Havla rád, takové zabručení, že všechno, co zajímavého kdy napsal, má stejně jen od svého bratra. V knize p. Žantovského lze sledovat vliv p. Ivana Havla, včetně diskusí o námětech nejstarších her, které byly ještě uváděny Na Zábradlí legálně.

- P. Žantovský pěkně maluje obraz pozoruhodného trojúhelníku duchovního přátelství 14. dalajlámy p. Tändzina Gjamccha, papeže p. Jana Pavla II. a p. Havla. Možná je to dobrý tip na nenápadný motiv z prezidentského období p. Havla, který může být trvale zajímavý.

Havel od p. Žantovského je výjimečná kniha, určitě ji doporučuji.


První věta knihy: Než padne další malý les za oběť něčímu nápadu napsat knihu, měl by si autor alespoň v duchu položit tři otázky a alespoň zkusmo na ně odpovědět: Zajímá téma ještě někoho kromě něj?

Poslední věta: "Bylo to, jak když zhasne svíčka, tak tiché."



Databáze knih: 91 % (z 54 hodnocení)
Goodreads: 85 % (ze 183 hodnocení)