Jak se stát zenovým knězem (aniž by bylo nutné si proto holit hlavu) (Michael Pockley)

P. Pockley byl - již před mnoha lety - mým učitelem angličtiny v práci. Od té doby udržujeme kontakt a jednou za rok se vídáme na pivu. Aktuálně napsal a vydal další knihu, takže jsem si ji hned pořídil.


Kniha How to become a Zen priest without shaving your head je - pokud vím - třetí příručkou autora na buddhistické téma. První byla Tao of teaching a loni jsem počátkem roku psal (zde) o Jak meditovat ve vlaku.

Jak se stát zenovým knězem se obrací na zájemce o kněžský titul z pohledu autora, který se zenovým knězem stal a vede vlastní žáky. V tomto smyslu p. Pockley zájemce o buddhistickou ordinaci do značné míry odrazuje a poukazuje na její odvrácené stránky.

Kněžské ambice rozhodně nemám. Přesto si myslím, že i skladník ve šroubárně si může přečíst shrnutí podstatných myšlenek buddhismu v kombinaci s osobními komentáři autora na základě jeho praktických zkušeností. Zejména, když takové shrnutí je zasvěcené, humorné a velestručné; knížka má 72 stran.

Díky tomu je celé dílo přečteno za hodinu nebo dvě. Stručnost je myslím součástí jeho krásy. Jsem nedotčen buddhismem, takže jsem byl kupříkladu ohromen, když na jednom místě uvádí autor svou linii mistrů a žáků od Buddhy až k sobě; nejspíš jde však o standardní záležitost, kterou má každý budhistický kněz. Jde o seznam desítek jmen počínající Buddhou a končící právě p. Pokleym.V kontrastu s maximálně civilním a podhánějícím stylem p. Pockleyho působí ten seznam impozantně.

Výtečné jsou myslím pasáže, kde autor zdůrazňuje, že na učení, k němuž se hlásí, není podstatné nic, co by vyžadovalo víru bez důkazů a bez přínosu pro sebe sama. Opakuje, že kněžství je poradenstvím pro duši.

Dobrý zenový kněz je... schopným poradcem.

Prohlašte o sobě, že jste mechanik, a lidé k vám budou vozit rozbitá auta.

Prohlašte o sobě, že jste kněz, a lidé k vám budou chodit s poraněným srdcem.

Pro laického čtenáře je informačně přínosný především přehled hlavních buddhistických textů se stručnými komentáři autora.

Lotosová sútra

Úmorný, přezdobený a korpulentní jazykový ekvivalent barokního kostela. Byla napsána stejným chlápkem, co napsal i Zjevení Janovo. Anebo možná dva autoři jen kouřili stejnou věc. 

Jste pobouřeni? Dokažte, že se mýlím.

Bible nebo sutra? Hádejte, který text je odkud...

A následuje minikvíz s devíti ukázkami, u nichž má čtenář hádat, zda jde o citáty z Bible nebo Lotosové sútry.

Motiv společných myšlenek s křesťanstvím se vůbec prolíná celou knihou.

Knihu napsal můj kamarád, ale mohu ji doporučit s klidným svědomím pro její kvality.



První věta knihy: Vedení zenové skupiny je záležitostí dávání a braní.

Poslední věta: Nechť potkáváte přátelské lidi.


Goodreads: 100 % (z 1 hodnocení - já:-) )