1913 - léto jednoho století (Florian Illies)

Je nějaký hezčí způsob, jak přijít ke knize, než když vám ji pošle kamarád po kolegovi, aniž byste si o ni říkali?

Právě tak jsem dostal půjčenu (od p. JNA) knihu 1913 - léto jednoho století, kterou napsal p. Florian Illies.

Udělala mi velkou radost, je to skvělá kniha. Nemohl jsem se od ní odtrhnout; navíc se čte sama, takže přečtena byla po týdnu.

Respektive - tuhle knížku bych chtěl napsat já! Strašně žárlím na p. Illiese, že mě to nenapadlo.

1913 je v podstatě kniha jednoho nápadu: stejný nápad by se dal realizovat opakovaně, na jiné období nebo i jiným způsobem na stejné období roku 1913. P. Illies se snažil pochopit osobnosti hlavních umělců té doby a sesbíral o nich mnoho perliček. Tyto perličky a anekdoty poskládal do chronologické koláže a občas je pobaveně glosuje.

Jedinou nevýhodou je primární zaměření na německou oblast: zhruba menší polovinu zobrazených postav tím pádem neznám. Ale uvedené zaměření je současně výhodou, jelikož hlavní osobnosti s nimi sdílíme, takže lze říci, že větší část postav tím pádem znám: jedním z hlavních protagonistů je dr. Kafka, který tou dobou sepisoval své legendární (ne)žádosti o ruku v dopisech do Berlína pí Bauerové (a jejímu otci). Stejně tak se vracejí p. František Josef I, p. Ferdinand d'Este, p. Hitler, p. Freud, p. Jung, p. Musil, p. Rilke. Klíčových je i několik dam, zejména pí Sidonie Nádherná, Alma Mahlerová a Lou Andreas-Salomé, které fantasticky cvičily komplet se všemi génii té doby (trošku jsem si teď zapřeháněl, ale jen trochu).

V knize však nevystupují zdaleka jen Němci: těžiště pozornosti leží sice na střední Evropě - ponejvíc se postavy pohybují ve Vídni, Mnichově a Berlíně -, ale v příběhu je i francouzská avantgarda, italští futuristé, p. Joyce atd. Větší či menší roli sehrají desítky lidí.

Z Čechů se kromě pí Nádherné mihnou už jen pí Chotková a p. Kubišta.

Jak asi každý uhádne i bez čtení, hlavní kouzlo peripetií r. 1913 spočívá v tom, co v knize není; nikdo v té době netuší, že příští rok vypukne peklo první světové války a dál půjde svět jinou cestou, než si lidé v létě 1913 představovali. Nadcházející lidská jatka mi evokoval vracející se motiv stovek a tisíců zvířat, které pro zábavu na honech tou dobou stříleli evropští panovníci.

Hned zpočátku je přízračné, že ve Vídni se tou dobou mohli potkat p. Džugašvili (sepisoval svou studii o národnostní otázce), p. Hitler (který na mužské ubytovně maloval vídeňské kostely) a kolem nich se proháněl autem automechanik a testovací jezdec Mercedesu p. Josip Broz (později Tito).

Stalin opouštěl svou utajovaných skrýš u Trojanovských v Zámecké ulici 30 nedaleko Schönbrunnu jen sporadicky, je pohlcen prací na článku "Marxismus a národnostní otázk" - úkol od Lenina. Jen občas, časně odpoledne, si protáhne nohy v blízkém zámeckém parku, chladném, ale upraveném i při lednovém sněhu. Jedou za den krátké rozptýlení, to když císař Fratišek Josef opouští zámek a v kočáru odjíždí vládnout do Hofburgu.  (...)

Stalin se prochází parkem, přemýšlí, stmívá se. Najednou mu jde v ústrety další chodec, třiadvacet let, ztroskotaný malíř, kterého nepřijali na akademii umění a který teď ubijí čas v ubytovně pro muže na Meldemannstrasse. Stejně jako Stalin i on čeká na svou velkou šanci. Ten muž se jmenuje Adolf Hitler. Možná se ti dva, o nichž jejich známí z té doby vyprávěli, že rádi chodívali k Schönbrunnu na procházku, někdy zdvořile pozdravili, smekli klobouk... a dál kráčeli nekonečným zámeckým parkem.

Druhým přínosem je uvědomění si té fantastické koncentrace osobností, které tou dobou působily.

(Franz Kafka) nejdřív ale musí úředně do Vídně, kde se svým nadřízeným ve dnech 9. až 13. září navštíví II. mezinárodní kongres záchranné služby a ochrany před úrazy. Pak pokračuje vlakem do Terstu, rakousko-uherského přístavu u Středozemního moře, který v oněch letech zažívá nebývalý rozmach. Ve svých ulicích a kavárnách se toto město stará o jedinečné mnohonárodnostní mísení a je to také místo, kde v závětří, jako učitel angličtiny, žije a den co den vysedává nad přípravnými studiemi k Odysseovi James Joyce. Čtrnáctého září jsou tedy Franz Kafka a James Joyce v Terstu zároveň. A v těchto dnech zde pobývá i Robert Musil vracející se z Říma do Vídně. Dokážeme si představit, že než budou pokračovat v cestě, popíjejí za pozdního odpoledne v přístavu kávu.

P. Illies má výtečný styl a láskyplné porozumění i pro ty tvůrce, kteří zrovna nic netvoří.

Kniha je výtečná, velice ji doporučuji.

Nerad bych podporoval porušování autorských práv, ale myslím, že v tomto případě by dotčení nic nenamítali: zde si lze stáhnout půlhodinový velice pěkný rozhovor o knize s českým překladatelem p. Dimterem a teoretikem výtvarného umění z fildy p. Vojvodíkem, který vysílal státní rozhlas na stanici Vltava. O knize řečeno u nich mnohonásobně více, než bych kdy zvládl na blogýsku.

První věta knihy: To je měsíc, ve kterém se potkávají Hitler a Stalin při procházce parkem u zámku Schönbrunn, kritika málem vyzradí Mannovu sexuální orientaci a Franz Kafka málem zešílí láskou.

Poslední věta: O půlnoci si připijí na rok 1914.