Jsem líný, jsem líný, jsem líný. Rok (nebo možná i víc) se tady natahuju s rozečtenou knihou a pak stačilo dva dny aspoň na chvíli odložit mobil a bylo přečteno.
Dějiny obchodu ve středověku jsou poslední knihou pana Petra Charváta; dokončil ji těsně před smrtí v r. 2023. Součástí doslovu je i stručná vzpomínka jeho paní, že na knize pracoval prakticky do posledního dne.Pan Charvát je mým asi nejoblíbenějším autorem populární dějepisné literatury. Pro mě osobně otevřel prakticky nové téma raného středověku, zejména u nás. Byl prvním autorem, u kterého jsem četl o staletích zcela nebo téměř bez historických záznamů mezi stěhováním národů a vznikem české státnosti. Osobně jsem u něho četl poprvé též úvahy o roli obchodování otroky pro naši státnost.
Od prvního okamžiku mě uchvátil styl psaní pana Charváta, který platí pro všechny jeho publikace, které jsem během života četl. Mám dojem, že psal výhradně to, co ho bavilo a co mu připadalo zajímavé. Texty nevyplňoval definicemi a interpretací. Spíš sbíral jednotlivá fakta a předkládal je čtenáři, aby se poučil a žasl s ním.
Ze všeho nejvíc mi vždycky konvenoval autorský přístup a tón, kterým se pan Charvát díval na historii: na jedné straně psal o počátcích naší historie a první kniha, kterou jsem od něj četl, byla celá o tom, co se dělo v Čechách ve stoletích skrytých před naším pohledem před vznikem českého státu, tj. v šestém, sedmém a osmém století. Na historii se díval tedy pohledem Čecha se zájmem o naši zemi a naši identitu. Současně mu byl však zcela cizí jakýkoliv nacionalismus a historická politika. Byť to z pohledu obyčejného čtenáře mohu jen odhadovat, měl jsem vždycky pocit, že českou perspektivu měl přirozeně jakožto místní člověk a český historik, ale necítím v jeho textech žádnou snahu o aktualizaci nebo politickou agendu. Jeho vášní byl bezpochyby středověký dálkový obchod, zejména směrem na střední Východ a dál do Asie. Vlastně nejen obchod, ale veškerá výměna zboží a myšlenek.
Jestli o někom v textu hovoří s citovou náklonností, tak to nejsou ani tak naši předci, ale nejvíc různí podnikaví, vzdělaní a odvážní aktéři středověkého obchodu, jako byli Sogdijci, obyvatelé říše Chórezm anebo vzdělaní Židé.
Kniha je členěná do částí podle jednotlivých obchodních oblastí: středomoří, východní Afrika, atlantické pobřeží Evropy, evropské vnitrozemí, spojení Balt-Orient, Kavkaz, asijské vnitrozemí, pobřeží jihovýchodní a jižní Asie a nakonec Tichý oceán. V každé kapitole jde autor podle století, začíná v 5. a končí 10. Kapitoly se však značně liší rozsahem: když nemá k danému regionu moc co zajímavého říct, tak třeba u kapitoly k východnímu pobřeží Afriky uvádí jen jeden zápis na půl stránky, který mu připadá relevantní, a to je celé.
Středověk byl nesystematický a nebyrokratický, takže konkrétní data jsou vzácná: kdekoliv to jde, cituje kniha číselné přehledy: zejména porovnání cen různých komodit a jejich vývoj v čase, počty lodí apod.
Celkově na mě kniha působila silně ve dvou směrech: především ukazuje rozsáhlost a pestrost středověkého dálkového obchodu, který zahrnoval celý tehdy známý svět. Dnešní globální logistika umožňuje přepravovat podstatnou část věcí běžné spotřeby i pro nízké vrstvy. To tehdy neplatilo, obchodovalo se luxusním zbožím, případně zbožím technologicky vyspělým (papír z Číny do Byzance) anebo zbraněmi (pokud to dovoloval panovník, vývoz pokročilých zbraní nepřátelům byl často zakázán).
Mohlo by být zajímavé zkusit z knihy vypsat všechny komodity, kterými se obchodovalo. Ale byl by to hodně dlouhý seznam. Opakují se hlavně šperky, korále, kožešiny, koření, nápoje a pokrmy (např.středomořské omáčky), ve velkém i luxusní látky, oděvy a textílie do domácnosti, příp. koberce, dále pak masti, balzámy, oleje a parfémy. Převážely se však i rostliny (okurky, fíky, kopr, broskev, vinná réva k nám) a exotická zvířata (velbloud, opice a pštros do ottonského Německa). V merovejské hrobce ve Frankfurtu nad Mohanem je uložen i výrobek z mamutoviny, což svědčí o tom, že ve východní tajze nalézali už tehdy při rozmrznutí půdy mamuty a jejich kly používali jako surovinu.
Když p. Charvát vypisuje z pramenů soupisy obchodovaných luxusních komodit, cítí se čtenář někdy spíš jako v nějakém díle p. Pavla Housera, než v dějepisu. Například korejský panovnický dvůr si v r. 834 vyhradil monopol na následující zboží:
Byl to mj. tyrkys ze Střední Asie, perské vlněné látky, arabské kadidlo, pera ledňáčka z Kambodže, sokolí zobáky z Kalimantanu (Bornea) či Jávy a vonné santalové dřevo z Jávy či Sumatry.
Rozebírá i postavení obchodníků jakožto stavu a pravidla jimž podléhali. Připouští však, že i mezi nimi byly drobné potíže:
Faktem je, že k "menším" přečinům, k nimž ovšem třeba náleží i prodej cestujících na lodi jako otroků v cílovém přístavu, čas od času mohlo dojít.
Tím se dostáváme k druhému tématu knihy, které je zcela neromantické. Totiž, že jednou z významných obchodovaných komodit byli též otroci. S ohledem na sledované období šlo z největší části o otroky slovanské. Avšak před christianizací se obchodovalo s jinými barbary: kniha uvádí ze 6.a 7. století ve Středomoří obchod s otroky hispánskými, iroskotskými, britskými, baskickými, saskými a burgundskými a snahu církve je vykupovat, pokud byli již pokřtěni.
Svým způsobem je fascinující, jak po stěhování národů zvládli Slované osídlit obrovský kus Evropy a současně být zotročeni jednak vzájemně (u nás již Mojmírovci a poté pražská vládnoucí rodina) a jednak od Franků, Vikingů a východních nájezdníků, kteří naše předky ve velkém prodávali prostřednictvím uvedených obchodníků většinou do různých arabských kalifátů. Význam raně přemyslovské Prahy v tomto obchodu je známý; v knize se uvádějí průběžně různé nálezy okovů používaných při přepravě. Uvádí se různá hodnota otroků: nejcennější byly mladé ženy, pak fyzicky zdatní muži.
Co se týká cen otroků a otrokyní, údaje vykazují značný rozkmit. Od druhé poloviny 7. století do 10. století se pohybují v rozmezí od 5 dirhamů do 5000 dirhamů, což se platilo za dívky do harémů, obvyklé jsou však ceny od 30 do 2000 dirhamů. Tyto částky se v 10. století poněkud zvýšily na úroveň 300/333-1000 dínárů. Jen za vlády chalífy al-Macmúna (813-833) nakoupili v Samarkandu do otroctví 3000 mladých mužů. Chalífa al-Mutawakkil (847-861) obdržel od významného měšťana Bagdádu 200 otroků a otrokyň.
Ohledně názorů na kvalitu otroků cituje následující:
Pro muslimské hodnocení jednotlivých "etnických kategorií" otrokyní a otroků máme opět k dispozici zcela unikátní pramen, totiž lékařskou příručku o obecných otázkách týkajíích se jejich držení z pera arabského lékaře Ibn Butlána, nestoriánského křesťana z Bagdádu (?-1066). Bohužel nám u Ibn Butlána zcela chybí zmínky o otrocích a otrokyních kategorie Sakáliba [tj. Slovanů]. Z lékařových slov vyplývá celkem zřetelně především domácí charakter prací, jimiž bývaly otrokyně pověřovány, čímž se arci jejich poslání příliš nelišilo od údělu muslimek svobodných. Jakkoli se pak muslimští nabyvatelé nikterak nevyhýbali oceňování tělesných půvabů otrokyní, vážili si u nich v prvé řadě schopností pracovních, ba můžeme říci manažerských, spolehlivosti a svědomitosti v práci. Ideální otrokyně dle Ibn Butlána:
Ideální otrokyně je Berberka, kterou vyvezli z její domoviny ve věku devíti let, strávila tři roky v Medíně a tři roky v Mekce, a ve věku patnácti let přibyla do Iráku, kde svou výchovu ještě zdokonalila. V její osobě se tak spojují přednosti jejího plemene, zjev Medíňanek, půvab žen z Mekky a pěstěnost žen iráckých.
Připomíná se osud lidí prodaných do otroctví, neboť mužští otroci byli kastrováni - taková byla poptávka.
Nejstarší slovanská příručka neboli penitenciál z počátku jedenáctého století, jemuž badatelé přisuzují český původ, ukládá církevní trest za něčí násilné vykleštění či vykleštění dítěte, prodaného k tomuto účelu od rodičů. Vzhledem k zájmu, jakému se eunuchové v muslimském světě těšili, jímá naši mysl temné tušení, že se naši dávní předkové a předchůdci v zájmu zisku dopouštěli skutků velmi zavrženíhodných.
V souvislosti s prodejem otroků z Čech směrem do Německa píše toto:
Význam této trasy [do Německa] dokládá nevelká, avšak zřetelná koncentrace nálezů muslimských mincí při výtoku Labe z Krušných hor na saské straně zemské hranice. Lze si představit, že právě sem přijížděli obchodníci s otroky pro své "zboží", které jim dopravovali dodavatelé z Čech, a vypláceli své partnery ve stříbrné měně.
Závěr laboratorních prací: kniha je výjimečná, naprosto ji doporučuji.
První věta knihy: Předkládám zde laskavému čtenářstvu přepracovanou verzi svého původního pojednání o dálkovém obchodu v raně středověké Evropě (Petr Charvát: Dálkový obchod v raně středověké Evropě. Brno: Filozofická fakulta Masarykovy univerzity 1998).
Poslední věta: Český prostor se stává pevnou součástí dálkového obchodu a na Labi, Vltavě, Ohři se počínají objevovat příchozí z velmi dalekých končin.
Ještě přidám odkazy na články, kde jsem psal o dalších knihách p. Charváta:
- Příběhy dávného času: staré pověsti české dnes - zde
- Zrod českého státu: 568-1055 - zde
Databáze knih: 85 % (z 12 hodnocení)

Žádné komentáře:
Okomentovat