Pan Charvát je mým oblíbeným autorem v oblasti raného středověku v českých zemích. Když jsem onehdá zašel s dítkem o víkendu do knihkupectví a viděl jsem na pyramidě u vstupu novou knihu p. Charváta, bylo jasné, čím si udělám radost.
Pan Charvát se zabývá s oblibou obdobím nejranějšího středověku, tj. 6. až 8 století, které má tu vlastnost, že nikde v Evropě zrovna neoplývá dochovanými informacemi a u nás už není o něm známo prakticky vůbec nic. Případné hypotézy o konkrétech dění v českých zemích tedy nelze sice nijak prokázat, ale na druhou stranu je nelze ani vyvrátit.
Zůstává však obdobím celkem zajímavým, protože pro zvídavého člověka je logické chtít vědět, jak se stalo, že namísto Markomanů z doby římské se tu po pár stoletích vynořili z temnoty Čechové. Pan Charvát s oblibou poukazuje na relativní zvláštnosti rané české státnosti: sice jde o několik okolností, které odjakživa byly pro všechny samozřejmé, ale v mezinárodním srovnání jinde samozřejmé zdaleka být nemusely. Jednak jde o sídlo moci vždy jen na Hradě v Praze (s drobným doplňkem v podobě Vyšehradu) a jednak třeba i nikým nezpochybňovaný nárok vládnoucího rodu na knížecí stolec.
Opakují se témata, která jsem četl už v předchozích Charvátových textech: jde hlavně o ztotožení postavy p. Kroka z českých pověstí s historicky doloženou osobou - velitelem císařské osobní stráže p. Crocem, který byl v Anglii přítomen prohlášení p. Konstatina císařem.
Pan Charvát se snaží popsat všechny podstatné vlivy temného období raného středověku, z nichž mohla být nakonec poskládána česká populace, jakož i mýty rané české státnosti. Mezi ně patří právě z Bavorska vlivy alamanské, k nimž náleží i pan Croc. Velkou váhu dává germánským Langobardům, kteří se v Čechách zastavili cestou ze severu na jih, kde skončili v dnešní Itálii a část z nich se možná z Itálie zase vrátila do Čech.
Dobrý komentář má jeden čtenář na databázi knih, že je však na pováženou, proč zrovna p. Charvát vůbec v knize neuvádí nedávný nález germánské runy na jižní Moravě, který by se navíc do jeho teorií mohl výtečně hodit.
Langobardským vlivům připisuje p. Charvát původ jmen nejstarších českých knížat - počínaje Přemyslem a dále i těm dalším mýtickým českým panovníkům, kteří mají ve jméni složku -mysl, tzn. Nezamysl a Křesomysl. Koncovku -mysl označuje za jinak v češtině i jinde ve slovanských jazycích za neobvyklou pro jména. Nejstarší dochovaná jména mívají koncovku -gast, soupis českých místních mocných mužů, kteří jednali s říšskými zástupci roku 872 pak už má jména tvořená se složkou -slav. Složku -mysl přikládá kniha inspiraci nebo paralelnímu vzniku s obdobným seznamem mytických vládců, který mají Langobardi; mezi langobardská mýtická knížata patří mj. p. Lethhug, Gildahug a Godahug. Složka -hug je prý jedinečná i v germánském prostředí právě pro Langobardy a má význam "smysl, rozum, paměť". Paralela s naším -myslem tedy vypadá naprosto jako možná.
Stále zábavné jsou i spekulace p. Charváta o mithrianismu v Čechách, který zde měla zavést v konečné fázi své existence avarská vládnoucí vrstva, která měla konexe až do mithrianistického Iránu. Čeští vládci odjakživa používali pečetní formuli "mír svatého Václava v rukou knížete XY", přičemž "mír" je údajně p. Mithra, jak byl vyslovován v Iránu a dle p. Charváta by takto popisoval svou legitimitu každý správný mithrianistický vládce, tedy i naši Přemyslovci. Nám neznámí staří předci p. Bořivoje tak dle této hypotézy převzali na místě, kdy později vznkl Hrad, v mithrianistickém rituálu vládu nad Čechami, a tím byla založena jejich nikdy nezpochybňovaná vláda v kotlině. Původně ovládali jen Prahu a okolí, ve zbytku Čech snad existovalo několik obcí (dříve se mluvívalo o kmenech), které se původně samy nepovažovaly za Čechy, ale po ovládnutí prvními doloženými Přemyslovci převzali všichni obyvatelé název "Čechové" pro sebe za vlastní.
Kniha je stručná a poutavá. Ať už má konkrétní čtenář jakoukoliv míru důvěry k těm teoriím, může ocenit přehled nejnovějších archeologických nálezů, které ukazují zajímavé mezinárodní, až mezikontinentální styky obyvatel Čech v době temného raného středověku: s oblastí antického Středomoří, samozřejmě s Avary, s Iránem, se Skandinávií, ale i s irskou misií.
Čtenář dostane též příležitost znovu ocenit práci p. Kosmy, který zápisem vladařského rodového kultu tvořeného starými pověstmi českými postavil kulturní základ české státnosti, která sice není z nejpevnějších, ani nejúžasnějších, ale i tak nějak stále odmítá definitivně zmizet.
Kriticky se patří zmínit (vedle informace o moravské runě) občasná neuspořádanost textu a sazby: při kritické redakci by mělo být odstraněno opakování stejných tvrzení. Najde se tu a tam i překlep, či dokonce jedno úplně vyměněné slovo - jako by to autor psal na mobilu jako sms. Též si nejsem jistý, jestli je dobrá knižní etiketa dát do nadpisu tři otazníky za sebou "???".
Knihu však celkově doporučuji, i když v detailech působí poněkud ADHD.
První věta knihy: Badatelská pojednání o jakémkoli tématu začínají zpravidla přehledem o tom, kdo a kdy již o něm v minulosti psal.
Poslední věta: Málokterému intelektuálovi se něco takového podaří.
Goodreads: 80 % (ze 2 hodnocení)
Databáze knih: 90 % (dtto)
Žádné komentáře:
Okomentovat