Česká krajina a baroko (Pavel Hájek)

Dnešní kniha se pojí s jedním z mých nejkrásnějších turistických zážitků. V srpnovém pátečním teplém pozdním odpoledni jsme se stavili ve valdštejnské Loggii u Jičína a tam jsme poseděli na dvoře u kávy v Café Loggie.

V kavárně prodávali i regionální publikace a bylo mi jasné, jaký bude můj suvenýr. Několik mi jich laskavě půjčili ke stolku a jako nejlepší jsem si vybral právě brožuru Česká krajina a baroko od p. Hájka.

Nedovedu oddělit svůj dojem z České krajiny a baroka p. Hájka od vzpomínky na místo, kde jsem si četbu pořídil. Loggie je ostatně i významným tématem brožury, která pojednává právě o barokním Jičínsku.

Pokusím se o turistickém zážitku napsat co nejméně, abych knížce neuškodil víc, než je nezbytně nutné. Není přece větší turistický kýč, než spočinout neplánovaně u barokní perly na českém maloměstě v pozdním letním odpoledni při rodinném přesunování (které do té doby probíhá obligátně nevesele, protože polovina osazenstva se - jako vždy - účastní s horečkou, a akce probíhá jen z ohledu k duševnímu zdraví hlavy rodiny a ze zoufalství, že přece už zase nezrušíme na poslední chvíli něco dlouho plánovaného). Nikoho tím nemohu uchvátit.

Café Loggie, nedaleko Jičína.
Čechy, srpen 2016 (foto: já)

Málo platné, zatím jsem však na žádném jiném místě nepoznal srovnatelnou radost z cestování, jako právě při neplánovaných zastaveních na barokních místech v severních Čechách, kupodivu většinou právě s malými dětmi, které jinak turistika naprosto nebaví a soustavně protestují a obtěžují. Na barokních schodech a kamenných zídkách se však rády zastaví a klidně hodinu či dvě řádí a řádí a já se na chvíli uvolním, kochám se, splývám s okolitým krajem, vesmírem, okamžikem, minulostí a vůbec.

Pohled od kavárenských stolků.
Aneb nejkrásnější doplněk k latte. (foto: já)

Tuto vzácnou zkušenost jsem udělal opakovaně: na kalvárii v Ostrém u Úštěku, na schodech na poutním místě na Homoli, u kostela v Milešově a též u jičínské loggie.

Interiér loggie je podstatně méně
rekonstruován než její exteriér. (foto: já)

Budiž tedy odpuštěno prostému blogýskáři, že zde namísto referátu o knize dává rodinné fotky z mobilu.

Loggie z přední strany, tj. z parku.
(foto: p. Hájek)

Na zhruba šedesáti stranách brožura popisuje dějiny osídlení Jičínska a představuje krajinné dílo obyvatel v barokním období. Časově i místně má jičínské baroko dva hlavní okruhy: působení p. Valdštejna po r. 1621 (jehož výsledkem je tzv. Valdštejnská zahrada) a působení p. Františka Josefa Šlika po r. 1694 (tzv. Šlikův kříž).

Ramena Šlikova kříže, v jeho středu Loreta.

Nedávalo by smysl, abych se pokoušel opisovat všechny prvky obou urbanistických a architektonických projektů. V obou případech upozorňuje p. Hájek na vynikající práci jejich tvůrců. U p. Valdštejna je tu vlastně ten zajímavý aspekt, že sledujeme lokální zlomek jeho činnosti, která měla celoevropský formát. Poté, co energicky a cílevědomě získal kompaktní území na severu Čech, které se snažil vydělit od zbytku země, určil Jičín jako sídlo svého nového frýdlantského vévodství. Z toho vyplývá význam, jaký čerstvý vévoda přikládal své stavební činnosti v Jičíně a kolem něj.

Krásný pohled na vrch Zebín a logii
Libosad dole. (foto: p. M. Gojda)

Pokud jde o odborné provedení, za valdštejnskou část barokní české krajiny na Jičínsku vděčíme třem Italům - stavitelům z valdštejnské jičínské stavební kanceláře: p. Giovannimu Basttistovi Pieronimu, p. Andrea Spezzovi a p. Nicolovi Sebregondimu.

Osy Valdštejnovy zahrady.
Středem je právě letohrádek, dnes s kavárnou.

Šlikův kříž pak realizoval Francouz p. Jean Baptiste Mathey a navázal na něj Pražan rakouského původu p. Filip Spannbruckner.

Beru si z toho poučení, že máme mít realistická očekávání a radovat se alespoň z toho, když Češi zorganizují vydařené estetické dílo, zafinancují ho a pak doma užívají.

Alej z Jičína do Libosadu.
(foto: p. J. Hendrych)

Dále pak si beru poučení, že čas obrousí hrany mnohé nemorálnosti. Dnes mi nekazí chuť kávy u barokního letohrádku ta skutečnost, že si stavbu nechal od Italů vybudovat manický vojenský podnikatel v jednom z nejstrašnějších období našich dějin, v němž velká část našich předků neuhájila ani holý život svých rodin. Jestli si správně vzpomínám, tak na cedulce v loggii se píše, že účelem stavby bylo mj. konání koňského divadla.

(Dívám pro zajímavost na odhady poklesu obyvatel českých zemí za třicetileté války: Wikipedie uvádí pokles o jednu třetinu; někde se uvádí ještě o něco více.)

Publikace p. Hájka je nabita krásnými formulacemi, ke kterým se už nyní vracím a budu se k nim vracet dál. Česká krajina a baroko je přesně jedna z těch malých, ale fajnových knížek, které mám doma na speciální poličce, aby byly vždy po ruce.

Jako citát na ukázku lze uvést prakticky kteroukoliv část. Obecně o barokním pojetí krajiny píše mj. následující:

Nejsilněji působí baroko v otevřené, venkovské krajině. Nespoutané hranicemi města rozlévá se po jejím reliéfu a s neobyčejným citem pro možnosti jednotlivých míst jej proměňuje. Vrchy a návrší zdůrazňuje kaplemi a kostelíky, ve vesnicích staví kostely, zvonice, fary a rozlehlé hospodářské dvory, při zámcích buduje zahrady, parky a triumfální příjezdové cesty v podobě průseků či alejí. Rozcestí, návsi i obyčejné polní cesty osazuje kapličkami, božími mukami, sochami světců. Svou architekturou, výtvarným pojetím, hmotovým rozvržením a rozdílnou mírou plastičnosti, směřující k ovládnutí interiéru stejně intenzivně jako bližšího či vzdáleného okolí, obohacuje-zvýznamňuje krajinu množstvím nových dimenzí. Rozhledy, pohledy a průhledy, ve valné většině případů inspirované křesťanskou symbolikou a rozvrhované s využitím matematiky, geometrie, astronomie i astrologie, hermetiky či jen vytříbeného smyslu pro přirozené krajinné dominanty, vytvářejí velmi pestrou škálu časoprostorových "dějových" scenerií, které krajinu i přes svou obsahovou rozmanitost propojují v jeden celek. [...] Baroko z "krajinotvorného hlediska" nečiní rozdílu mezi kostelem, zámkem či božími mukami stejně tak jako mezi kopcem, údolím či cestou mezi nimi - ve výsledku je vše stejně hodnotné a důležité.

Milí čtenáři, ruku na srdce: když byste měli - jako já v létě - sabbatical, je to špatná varianta, jak trávit čas, srkat beze spěchu dobré kafe u stolku před loggií a v tomto si zálibně listovat?

Knihu velice doporučuji.


První věta knihy: Krajina - ať venkovská či městská - je vždy součástí lidského domova.

Poslední věta: Svou energií, pestrostí a malebností přináší velmi srozumitelné a duchovní poselství, jež dodnes významným způsobem dotváří atmosféru mnohých historických měst, vesnic i většiny nezdevastovaných území tradičních zemědělských oblastí.

Databáze knih: 100 % (z 1 hodnocení - já:-) )
Goodreads: dtto