Dalším suvenýrem ze slunečného říjnového prodlouženého víkendu v Norimberku je pro mě brožura z Germánského národního muzea.
Je to můj oblíbený žánr: malá knížka o 70 stranách, nádherně provedená, se zahuštěným textem a krásnými obrázky. Prohlédnout si soustředěně všechna vyobrazení a propojit si je s popisky je dost namáhavá práce. Věnoval jsem tomu velkou část letošních vánočních svátků (když tedy pominu těch 90 % času, kdy jsem jen ležel na gauči a hleděl do nějaké obrazovky...).
Text výborně popisuje výrobky, zbraně a oděvy v expozici od pravěku až do doby merovejské: průvodce končí po r. 700, kde vláda p. Karla Velikého je spojována s počátkem nové epochy - středověku.
Těžko vypíchnout nějakou jednotlivost. Snad tyto:
- Muzeum bylo založeno v polovině 19. století jako germánské, ale velká část období, které pokrývá, je keltská. V brožuře se píše, že dobu železnou v Bavorsku, tzn. cca od r. 800 př. n. l., lze s velkou mírou jistoty spojovat s keltským etnikem. Dodávají, že přinejmenším od doby měděné nejsou doloženy nějaké velké přesuny obyvatelstva, takže se naznačuje, že i kultury doby bronzové mohly být keltské.
- Zaujal mě postřeh, jaké politické dopady měla technologická změna při přechodu z doby bronzové do doby železné: naleziště mědi a hlavně cínu byla vzácná. Za doby bronzové proto musel úspěšný vládce udržovat téměř globální obchodní styky, aby se dostal ke špičkovým zbraním a statusovým předmětům. Oproti tomu o železné rudě se v brožuře píše, že byla k nalezení "téměř všude" (přinejmenším v - jak se tu kulantně píše - oblasti německého jazyka) a technologie železných předmětů umožnila většímu počtu lokálních vládců udržovat nezávislost.
- Pravěká a hlavně starověká sbírka muzea mě nezklamala. Za ikonické bych považoval asi dva jednotlivá exponáty. Prvním je gótská orlice, která je zobrazena na obálce brožury. Pochází z nálezu v San Marina a je spojována s nějakou z nejvýše postavených dam v okolí p. Theodericha, gótského krále v Itálii od roku 493. Spojuje se v ní mnoho motivů: jednak mi tím jednoduchým stylem dost připomíná orlici ve znaku říše, jak se používá i v moderní době až do současnosti. Dále pak osoba p. Theodericha propojuje fantasticky antiku s moderní západní Evropou; není těžké chápat nadšení, které pro staré germánské věci měla raná moderní doba v Německu. Dodatečenou legitimitu p. Theoderichovi dodalo pověření římského císaře v Konstantinopoli, aby zabral Itálii od p. Odoakera, germánského ukončitele západního Říma. Do toho je p. Theoderich (pod jménem p. Dietrich z Bernu, přičemž Bern znamená dnešní Veronu) ještě významnou postavou nejstarších germánských ság, včetně písně o Nibelunzích.
 |
| Toto není Hollywood, ale reálná přilba římského důstojníka jedné z posádek v Německu. Pochází někdy z 2. století a má na sobě pro pořádek vyryto jméno a organizační zařazení tehdejšího nositele. |
- Za druhý ikonický exponát bych považoval pozlacený bronzový kuželový čepec pro šamana. Má na výšku cca 80 cm, pochází z doby cca 1000 let př. n. l. a byl nalezen u Norimberka. Odborníci se domnívají, že mohl sloužit šamanovi pro kultovní úkony. Představuju si, že kdybych si nasadil tenhle kužel na hlavu, tak budu taky léčit dotykem!
 |
| Šamanský kužel na hlavu. Kultura popelnicových polí. |
Návštěvu pravěké a starověké expozice Germánského národního muzea v Norimberku mohu doporučit, jakož i tuto brožurku. Díky sousedství s kotlinou se historie Frank s tou naší opravdu setkávala a potýkala nepřetržitě od nepaměti.
První věta knihy: Tento průvdoce sbírkou pravěké a starověké archeologie v Germánském národním muzeu má poskytnout stručný přehled a náhled na charakter této sbírky.
Poslední věta: Tím započala ve větším rozsahu písemná dokumentace historických událostí v podobě Renovatio Imperii, obnovy (římské) říše, vydané Karlem Velikým, a tím došlo k přechodu do období středověku.
Žádné komentáře:
Okomentovat