Už jsem se na blogýsku častěji svěřoval, že obě dítka jsou hypnotizována japonskou pop-kulturou. Kdo to nezažil, tomu těžko vysvětlit sílu japonského popkulturního vlivu na dospívající. Co nesouvisí s mangou nebo s anime, to nepovažují pro sebe vůbec za relevantní a ani nejsou schopni nejaponská díla brát jako něco, kde by hledali zábavu a umělecký prožitek.
Když už se mi nedaří je nadchnout pro díla, která baví mě (jako je životopis dr. Kafky apod.), rozhodl jsem se rozšířit si obzory o mangu, když už jí máme doma desítky, ba možná stovky. Požádal jsem staršího synka, aby mi doporučil něco, co by se mi mohlo líbit. Když se ptal na žánr, tak jsem říkal, že ideálně třeba detektivku.
Navrhl mi tedy sérii Zápisník smrti. Z detektivky má tato série zpočátku postavu velkého detektiva a nějaké vyšetřování, ale samozřejmě o žádnou detektivku nejde. Jde o fantasy pohádku pro mládež, která se celá točí okolo jediného magického artefaktu - a sice kolem zápisníku ze záhrobí, který kdo najde, tak získá moc zabít kohokoli, jehož jméno do zápisníku zapíše.
Sérii jsem přečetl celkem s chutí, protože skutečně odsýpá a byl jsem docela zvědav, jak to bude dál. I když jde literárně o práci dost přízemní, tak se čte snadno. Zaujalo mě, že podléhám japonské kulturní propagandě natolik, že mi vůbec nevadilo čtení po japonsku, tzn. obráceně: listuje se odzadu a panely na stránce se čtou zprava doleva.
Tón vyprávění je silně ne-poetický, je všední a obyčejný. Což je na jednu stranu nuda, ale na druhou stranu lze tyto sešity číst prakticky v jakémkoli rozpoložení a i unavený. Pro dospělého čtenáře je slabinou zaměření na mládež, jehož vinou jsou hlavními postavami všemi obdivovaní geniální puberťáci. Zvláštní slabinou je centrální magický artefakt, který se donekonečně omílá a postupem doby je stále otravnější. Autoři tomuto problému částečně čelili pragmatickým způsobem: v průběhu celého příběhu se čtenář seznamuje se stále podrobnějšími a propracovanějšími pravidly, která platí pro používání zápisníků smrti.
 |
| Pronásledovatelé a padouch spolu často komunikují prostřednictvím TV pořadů. Nejspíš proto, že děj se odehrává v první dekádě našeho století (zdroj: crew.cz). |
Z pohledu škodolibého stárnoucího rodiče byl pro mě zábavný kontrast mezi vyostřeně pokrokovými názory, které dnešní pražská mládež zastává, a mezi legračně reakčním zobrazením žen v manze, kterou tatáž mládež zbožňuje. Ale kdo jsem já, abych se vzpouzel proti vysokému zastoupení sexy dvacítek v minisukních, jejichž jediným zájmem je lovení geniálních cynických puberťáků.
Když jsem se o svém čtenářském experimentu zmiňoval známým, zjistil jsem s překvapením, že Zápisník smrti je profláklá záležitost, kterou znají nejen mladí, ale i mnoho dospělých (kromě mě) - viz též počet hodnocení na goodreads. K popularitě přispěl též seriál, který podle komiksu vznikl.
Žádné jiné mangy neznám, takže nemohu porovnávat. Pokud by byl někdo v podobném postavení jako já, tj. chtěl by si mangu vyzkoušet, tak tato je čtivá a celkově snesitelná.
První věta knihy: Jeden den jako druhej.
Poslední věta: Kdo jednou zemře, už nikdy neobživne.
Goodreads: jednotlivé díly 84 až 89 % (z 271 432 hodnocení!)
Databáze knih: jednotlivé díly 84 až 93 % (ze 150 až 500 hodnocení)
Žádné komentáře:
Okomentovat