Božena Němcová očima kluka, který nechtěl číst Babičku (Velikáni do kapsy, #4, Tomáš Němeček)

Jsou to řídké, ale o to sladší chvilky v životě prostého blogýskáře, když mu kamarád pošle darem knihu, kterou napsal a která právě vyšla. A přesně tak jsem obdržel zničehonic od p. Němečka poštou čtvrtý díl jeho životopisných příruček pro mládež Velikáni do kapsy.

Tentokrát se autor věnuje životu pí Němcové. Není pro mě úplně lehké vystihnout způsob, jakým p. Němeček vypráví životní příběhy svých postav. Na jedné straně se autor zdržuje hodnocení a vůbec nějakého hodnotícího tónu. Na druhé straně je však vůči popisovanému velikánovi silně empatický. Rád odbočí na krátké objasnění dobového kontextu, ale popisovaná osoba je vždy pojímána výhradně jako individuum, které se svobodně rozhoduje a bere na sebe rizika a dosahuje úspěchů.

Typické je i malé množství citátů hlavní protagonistky: autora nepříliš zajímá, co postava říká, ale soustředí se vždy více na činy než na slova. Zařazen je ještě tak krátký citát z dopisu či deníčku, který ukáže na malé ploše dilema či obtíže paní spisovatelky; ale pak už zase sledujeme zvenku, jak se se situací prakticky vypořádala.

První těhotenství (Ilustrace: p. Tomáš Chlud).

Jako obvykle, i tentokrát provázejí vyprávění skeptičtí alternativní vypravěči - na prvním místě manžel pí Němcové, Josef, a též současný kluk Dan. Ti jsou nositeli kritických názorů na pí Boženu, kteréžto výtky však hlavní vypravěč jedním mávnutím rytířsky poráží.

Pí Němcová vychází z vyprávění jako emancipovaná žena, která si často volila obtížnější cesty, protože jí tak velel charakter, sebevědomí a touha po seberealizaci.

Když bych měl vyjádřit svůj osobní čtenářský dojem, tak jsem se tématu bál. V zásadě mi totiž osud žen v období před rozšířením antikoncepce, hygieny, medicíny a rovnoprávnosti připadá jako peklo na zemi. Špatně snáším horory. A připadá mi jako drsný horor, když třicetiletá krásná geniální žena má již na krku čtyři děti, začasté vážně nemocné, a živí je ve vlastní nemoci a chudobě bez přítomnosti o mnoho staršího manžela, kterému se nedaří ve státní službě někde v Uhrách.

Kontrast se současností je ostrý: v dnešní době je mnoho třicetiletých městských žen považováno za velice mladé dívky, které si užívají darů mládí, společenského života a finanční nezávislosti; teprve se v tom věku rozhodují, jak si uspořádají rodinný život.

V tomto smyslu též chápu hlavní dílo pí Němcové, román Babička. Když jsem ho předloni četl naposledy, říkal jsem si, že je to ideální povinná školní četba. Děti a mládež jsou jí správně potrápeny, protože kniha je prvoplánově nudná, ale její děj je pochopitelný. Tím se veškeré obyvatelstvo vystavené povinnému školnímu vzdělání účastní vyšší národní kultury. Ti čtenáři, kteří se vrátí k Babičce pak v dospělosti, většinou odhalí další roviny této knihy.

Osobně považuji Babičku za čítankovou ukázku literárního díla, kde hlavní sdělení vůbec není obsaženo výslovně v textu a je na čtenáři, aby si ho sám dotvořil. Písmenka popisují východočeskou vesnici dětskýma očima, ale při čtení musíme myslet na skutečné téma Babičky - na osud ženy, která sepisuje vzpomínky na idylické dětství sedíc u stolu ve špatném pražském bytě; možná jí celé Staré Bělidlo připadalo už dost neskutečné z perspektivy aktuálního všeobecného nedostatku, v místnosti se čtyřmi (a po smrti dlouhodobě vážně nemocného synka se třemi) dětmi, mezi nimi znetvořenou dcerou, které soustavně krvácely boláky na krku. Pokud jde o její milence, mám osobně určité podezření, proč mezi nimi byli lékaři, kteří pečovali o její děti.

Velkým přínosem textu p. Němečka pro mě byla jeho naprostá nesentimentalita, které bych já takto asi nebyl schopen: zmiňuje se o všech trablech paní spisovatelky, ale uvádí je naprosto chladně. Nejsou důvodem podléhat - vidíme, že to byl nejspíš i postoj pí Němcové.

Alternativní životy, které pí Božena odmítla.

U všech Velikánů do kapsy vždy přemýšlím, jestli opomněl nějaký zajímavý fakt, který já znám. U pí Němcové mě nic takového nenapadá. Naopak jsem se poučil o následujícím:

- P. Němeček jednoznačně odmítá teorii, že pí Němcová by byla nemanželskou dcerou nějakých vysokých aristokratů: podotýká, že aristokraté by levobočka nenechali žít takto bídně.

- Nebyl jsem si vědom toho, že vedle jiných příkoří byla pí Němcová sledována tajnou policií.

- Moc pěkně se myslím kniha vypořádává s otázkou mužů, s nimiž pí Božena po celý život porůznu kamarádila. Naznačuje jemně její setrvalý vkus v urostlých mužích, kteří se s ní občas seznámili přes své intelektuálnější kamarády, již o ni původně usilovali, avšak ona dávala přednost právě těm urostlejším kamarádům.

Knihu vřele doporučuji. Přál bych si, aby si ji přečetl můj předpubertální synek, avšak nalákat ho k četbě je, bohužel, mimo mé síly.


Databáze knih: 100 % (z 1 hodnocení - já:-) )
Goodreads: dtto


Předchozí díly cyklu Velikáni do kapsy:

- p. Jan Hus - zde
- p. Karel IV. - zde
- p. Tomáš G. Masaryk - zde