Jak meditovat ve vlaku (Michael Pockley)

Je to velká radost, když má člověk blog a může na něm psát o knihách svých přátel. Navíc, když ty knihy jsou dobré.

Pan Učitel se před časem opět vrátil do kotliny. Když jsme se bavili, pochvaloval si, že na amazon.com je pěkná samopublikační funkce. Že prý i dítě zvládne vydat si přes rozhraní na amazon.com e-knihu, kterou tam může prodávat.

Tímto způsobem si p. Pockley vydal dvě knihy: jednu nějakou složitou beletrii, kterou jsem se ani nesnažil číst; vedle toho ale má i malinkou brožurku Jak meditovat ve vlaku – průvodce dojíždějícího.

Knížku jsem si koupil z legrace, protože stojí pár desetikorun. Ale nakonec se mi líbila: p. Učitel má skutečný pedagogický dar. Je vidět, že má za sebou i docela velkou praxi jako vedoucí meditačních kurzů. Díval jsem se na webu, že je i řádně orazítkovaný buddhistický kněz.

Nemám žádné zkušenosti s buddhistickými knihami, takže nemohu porovnávat. V příručce Jak meditovat ve vlaku mě překvapilo, že se v ní nepíše prakticky nic o teorii meditování. Jen systematicky probírá jednotlivé části těla a co s nimi technicky dělat, když bychom rádi využili čas v hromadném dopravním prostředku cestou do práce k meditaci.

Z knihy mi utkvěla dvě vyjádření. Autor zdůrazňuje, že je zapotřebí mít vzpřímené tělo, aby páteř byla ve zdravé poloze. Má na to mnemotechnickou pomůcku, že máme stát či sedět jako "dáma, která je pyšná na své poprsí".

Ohledně účinků meditace píše:

Energie – čchi v čínštině nebo ki v japonštině – cirkuluje tělem. Nejspíš nevěříte takovým povídačkám. Ale až se vám slušně podaří každá meditace v této knize, uvěříte jim. (Náboženství Východu mají tu výhodu, že neočekávají víru. Povzbuzují člověka, aby si vyzkoušel jejich účinky sám na sobě a ověřil si, jestli všechny ty bizarní řeči jsou pravda.)

Zatím jsem si nic moc nezkoušel. Jenom se občas ráno v metru narovnám (představuju si při tom, že jsem dáma, která je pyšná na své poprsí) a složím si ruce, jak je vidět na obrázku.

Z údaje o počtu stránek vidíte opravdu

minimalistický rozsah.

Kniha je psaná výtečně, určité láká ke zkoušení meditace (nejen ve vlaku). P. Pockley má dar jednoduchého, ale originálního vyjádření. Tuto příručku tedy mohu doporučit. Drobnou nevýhodou je, že se musí kupovat přes Amazon, tedy je spojená s amazonským DRM.

První věta knihy: Vlak není klášter: ne vždy je místo k sezení, a když je, nemá jednak tvar meditačního polštáře a jednak nemá kolem sebe metr čtvereční samoty; meditační sál se také zřídka naklání ze strany na stranu, nebrzdí a nesyčí v něm hudba ze sluchátek od souseda; pasážeři zpravidla bývají oblečeni do kancelářského oděvu, a ne do pytlovité róby, která by dala tělu prostor k dýchání.

Poslední věta: Užívejte ho dobře.

(Všechny překlady jsou mé, tedy nutně nepřesné a kostrbaté, za což se omlouvám.)