Zločiny na vrcholech (Michael Kodas)

Nechce se tomu věřit, ale už to bude pět let, co jsem u kolegyně blogerky Eithné přečetl recenzi na knihu Zločiny na vrcholech (zde). Vedu si v mobilu dlouhý seznam tipů na knihy, které bych si někdy rád přečetl. Tato byla mezi nimi; ale díky atraktivnímu námětu mi utkvěla v paměti i bez seznamu.

Tématem Zločinů na vrcholech je totiž zločinnost, která bují na svazích Mount Everestu při jeho dobývání. Když jsem se před pár dny rozhodl vyzkoušet, jak vlastně funguje rezervování knížek v městské lidové knihovně, moje volba padla právě na tuto.

Připojuji se k hodnocení u Eithné, že kniha je napsaná prachbídně a místy je utrpení ji číst. Obsahuje dlouhé pasáže balastu, který je zbytečný. Tyto pasáže se dají naštěstí celkem úspěšně přeskakovat.

Hlavní téma knihy mě však baví: p. Kodas upozoňuje na skutečnost, že někdy od počátku 90. let se rozvíjí lezení na Mt. Everest jako součást extrémní masové turistiky. Kniha vyšla v r. 2008, tj. v roce následujícím po rekordním roce 2007, kdy hora zažila více než 600 výstupů (viz statistiky například zde). Osobně by mi připadalo asi úplně nejzajímavější rozebrat podrobně důvody pro demokratizaci výstupu na nejvyšší horu světa.

Zločiny na vrcholech však takovou analýzu nepodávají. Neobsahují ani žádné hlubší společenské úvahy, ani statistiky. Knihu tvoří zdlouhavý popis osudů několika konkrétních expedic, v nichž se projevily nešvary spojené s masovou turistikou na Everestu; mezi nimi je i jedna expedice, které se zúčastnil osobně autor s manželkou jakožto novináři.

I tak se však v knize lze dozvědět některé důvody demokratizace lezby na Everest:

- především jde o rozhodnutí čínské vlády otevřít pro turisty přístup z tibetské strany. Vedle vybudování přístupu do základního tábora požaduje Čína za povolení vstupu na horu podstatně nižší poplatky než jaké do té doby účtoval Nepál;

Největší zájem o využití hory peněz projevila čínská vláda - uvolnila restrikce a začala rozvíjet infrastrukturu, aby přilákala horolezce do Tibetu. [...] Podíl na rozšíření davu horolezců může mít také snazší přístup: namísto týdenního pochodu do nepálského Základního tábora vede na čínské straně až do Základního tábora silnice, takže k tomu, aby se dostali do výchozího bodu výstupu, návštěvníkům stačí jen sehnat si dopravu. Nicméně hlavní vliv na nárůst horolezeckého provozu má ta prostá skutečnost, že povolení k výstupu na severní straně v ceně 3000-5000 dolarů stojí jen zlomek toho, kolik je nutné zaplatit na nepálské jižní straně. Na severu horolezci zaplatí sotva deset procent ze 65 000 dolarů, které si účtují nejlepší expedice na jihu. A tento rozdíl v cenách učinil z Tibetu supermarket dobyvatelů Everestu.

- významnou roli hraje rozvoj technologií: satelitní telefony, GPS, satelitní předpověď počasí, moderní materiály horolezecké výzbroje;

- dobytí Everestu se stalo nějak módou - je životním zážitkem, který si z nějakého důvodu přeje splnit stále větší okruh příslušníků střední třídy;

- výstup na Everest je i mediální událostí a nekončí pokusy o rekordní výstupy všeho druhu: mladí, staří, handikepovaní různého druhu atd. To vše je podporováno samozřejmě trendem sebeprezentace na internetu.

Přes všechnu demokratizaci však pořád zůstává pobyt pod vrcholem životně nebezpečný. Prakticky jakákoliv chybka či nedopatření končí se značnou pravděpodobností smrtí, nebo alespoň velice běžnou ztrátou umrzlých prstů. Kniha názorně ukazuje, že Everest láká klientelu, která má jinak minimální horolezecké zkušenosti a vydává se vstříc smrtelně nebezpečnému prostředí. Tato krajně pitomá klientela sází svůj život na kvalitu služeb poskytovaných turistům místním obyvatelstvem, které zůstává velice chudé, při poskytování služeb samo riskuje život a nemá žádnou reálnou motivaci chovat se k jednorázovým zákazníkům jakkoliv loyálně. Expedice organizují jednak zkušené agentury, ale vedle nich i řada nezkušených šílenců, mezi nimiž nechybí i značně patologičtí jedinci, jejichž jednání nese rysy zcela cynického zneužití klientů pouze k tomu, aby svým průvodcům zaplatili lezbu na horu. Stává se, že klient je pak v nouzi průvodcem nebo i Šerpou opuštěn a ponechán neveselému osudu.

Na svahu se tak potkávají dobře vybavené expedice, na nichž se snaží parazitovat zoufalci bez přiměřené přípravy a bez vybavení, kteří v lepším případě loudí, v horším případě kradou věci bohatším lezcům.

Horolezci investují velké prostředky do splnění životního snu, překonali strádání cestou k vrcholu, složitě čekali na dobré počasí a sami se pohybují na hraně smrti, pokud promeškají krátký čas, který mají k vystoupání a včasnému sestupu do tábora. V těchto podmínkách prakticky nikdo není ochoten pomoci ostatním lezcům v nouzi, protože tito si svou nouzi zavinili většinou sami. A tak jsou případy, kdy vyčerpaní a umírající zoufalci jsou ignorováni desítkami kolegů, kteří je prostě překračují a jdou si po svém.

Kvůli neuspořádanosti a chaotičnosti nelze knihu úplně doporučit; ale zpracované téma je opravdu poutavé.


První věta knihy: Většina lidí se s Davidem Sharpem znala proto, jak zoufale byl nedochvilný.

Poslední věta: Přinejmenším na to už Fabiola zná odpověď.


Databáze knih: 73 % (ze 6 hodnocení)
Goodreads: 84 % (z 2 449 hodnocení)