Samá Voda (Ludvík Souček)

Při posledním setkání se p. president zmínil též o tom, zda jsme zaregistrovali loni vydání detektivky Mistra Součka. Samozřejmě nezaregistrovali. Takže jsme úplné dílo p. Součka doplnili až teď, a to e-knihou. Dlouho jsme váhali, zda nám nebude chybět papírová podoba v knihovně. Ale byli jsme zásadoví - výhody e-knih jsou jasné.


Detektivka Samá voda vyšla poprvé v r. 1963 časopisecky, loni pak poprvé knižně.

E-knihu jsem si poslechl čtenou syntetickým hlasem mobilní aplikace. Tento způsob jsem si oblíbil a mám ho stále raději. Bylo to trochu, jako bych slyšel po delší době hlas oblíbené herečky.

Samá voda mi připadá jako kvalitní standardní detektivka; p. president poznamenal správně, že textu by stačilo vyškrtat minimum upovídanějších pasáží a nemá jinak velké slabiny.

P. Souček vytvořil zajímavou dvojici hlavních protagonistů: kriminalistovi kapitánu Prosovi pomáhá jeho přítel MUDr. Vlček, alter ego autora - zubař, fotograf, dlouhán. Roli Velkého detektiva naplňuje lépe asi dr. Vlček, který vstupuje do řešení záhady pomocí svých esoterických znalostí právě z oboru zubařství a fotografie. Kpt. Pros však není typickým dr. Watsonem, na to dodržuje Samá voda příliš tehdejší československou konvenci, která nezpochybňovala kompetenci policie, a tak kpt. Pros není jen přitroublým pomocníkem, ale posouvá pátrání stejnou měrou sám.

Zápletka je pořádně zamotaná a - jak bylo v tehdejších detektivkách zvykem - sahá do doby Protektorátu, resp. Slovenského státu (což už tak obvyklé nebylo). Nechybí ani zručné převedení detektivky do thrilleru, když vyšetřování v průběhu děje přeroste v boj se sabotéry. V zápalu boje s trestnou činností nechal autor svého detektiva dokonce podepsat různé závazky vůči Státní bezpečnosti - to je z dnešního pohledu poněkud na pováženou.

Knížka je krátká a čas s ní utekl jakoby nic. Nepředstírám, že jsem schopen ji spolehlivě hodnotit, jsem přílišným fanouškem a prostě jsem se z četby/poslechu radoval. Věčná škoda, že se tato dvojice detektivů nedočkala zfilmování v 60. letech; krásně by jejich případ zapadl mezi ostatní nadčasové černobílé detektivní filmy z té doby a už navždy by těšil přátele filmů pro pamětníky.

První věta knihy: Doktor Vlček reagoval zcela lidským, naprosto pochopitelným způsobem – zaryl tvrdošíjně tvář do polštáře a cípem si zakryl ucho. 

Poslední věta: Já bych bez něj za nic neusnul…


Goodreads: 60 % (ze 4 hodnocení)
Databáze knih: 76 % (z 10 hodnocení)