Další kousek ze starých sci-fi, které vyřazoval p. president. Malá knížka se jménem p. Stanislava Lema mě lákala k prázdninovému přelouskání.
Poslední měsíce jsem na čtení stále línější. Ale tento kousek jsem přečetl při minidovolené na pláži.
Od p. Lima bych čekal sci-fi, pode textu na záložce má kniha mít „půdorys detektivky“. To vyjádření asi sedí, ale o detektivku nejde. Celkově jde spíš o myšlenkový filozofický experiment, jak vyřešit sérii záhadných úmrtí.
Z letošního pohledu by zápletka téhle knížka možná ze všeho nejlépe posloužila jako zajímavé zadání pro AI aplikace, s nimiž si letos všichni hrajeme.
Kniha mě čtenářsky moc nechytla vyjma úvodní kapitoly, která má silnou atmosféru: hlavní protagonista se probouzí v Neapoli a dlouhé stránky je popisována úmorná jízda autem po silnici do Říma uprostřed parného léta. Dovedu si představit, že v polovině sedmdesátých let, kdy kniha vznikla a též vyšla v češtině, musel být popis takového cestování po západní dálnici ještě o kus poutavější.
Za zmínku stojí ještě zachycení tehdejší atmosféry obav z teroru.
Závěr: knihu příliš nedoporučuji.
První věta knihy: Poslední den se mi vlekl jako ještě nikdy.
Poslední věta: A je-li tomu tak, pak bez ohledu na autora a nakladatele je skutečnost, že taková kniha vyjde, rovněž matematickou jistotou.
Goodreads: 73 % (z 1670 hodnocení)
Databáze knih: 73 % (z 97 hodnocení)
Stanislaw Lem je super autor, který právem patří na vrchní příčky sci-fi databáze knih, respektive na jejich žebříčky, jestli si rozumíme. Jako já ho mám fakt hrozně moc rád a myslím si, že od něj mám skoro všechno. Jen je teda škoda, že zrovna Rýma je takové víc filozofické než scifi dílo. :)
OdpovědětVymazatSouhlas - ale některé části jsou skvělé i jako akční příběh.
OdpovědětVymazat