Líný rodič (Tom Hodgkinson)

je název knihy, kterou jsem dostal k narozeninám od své paní velitelky v zaměstnání. A já se referátem o té knize hlásím poprvé ze Slivence (pod pupenci - nedovedu název té obce říci bez těch pupenců, případně ještě, že děda sekal sekerou jetel).

Podtitul zní "Lenošením a nečinností k lepšímu rodičovství". Teoreticky se jedná o výchovnou příručku. Jelikož však autor (p. Tom Hodgkinson) není Amík, alébrž Anglán, je to příručka trochu jiná než ostatní příručky. Taky není bezdětným psychologem, jako řada jiných autorů výchovných příruček. Hlavním návodem, který autor dává, je "nechte je na pokoji, nechte je být." Mám takový dojem, že to je rada, která by nebyla proti mysli ani jiným rodičům od třech dětí.

Ze všeho nejvíc doporučuje děti v podstatě nechat svobodnému vývoji, nesnažit se je příliš formovat, vzdělávat a drilovat, protože tradiční výchova a vzdělání je dobrá jen pro výrobu materiálu pro kapitalisty.

Silný odpor má ke všemu drahému, zejména k ježdění daleko na dovolenou, k zábavním parkům, nákupním centrům, dětským hřištím, ke kolektivním sportům a vůbec k organizovaným sportům, kam nutno děti vozit na určitou hodinu a kupovat jim drahé vybavení, ke všem hračkám (hlavně umělohmotným a elektronickým, jedinou výjimku činí pro dřevěné vláčky), k počítači a k televizi.

Propaguje zahradu, vyrábění hraček dle vlastní fantazie ("naučte se podle atlasu postupným zjednodušováním nakreslit nějaká zvířata, vyplatí se to"), společné stolování, oheň, domácí zvířata, pěstování jídla doma, obrovsky vysoko staví tanec a hudbu (za ideální nástroj považuje ukulele, protože je laciné a snadno se na ně hraje) a hlavně pobyt v přírodě, který je zadarmo. Má rád společné party rodiny s dětmi pod širým nebem, kde děti lítají v tlupě opodál, zatímco dospělí popíjejí pivko a konverzují. Propaguje dětskou práci. Doporučuje, aby děti spaly v jedné místnosti, malé případně i s rodiči (neb souložit možno koneckonců v koupelně). Jelikož je to Anglán, tak tam nalezme i rady jako "Pijte častěji!" nebo "Dětem se ve skutečnosti líbí, když je máma občas trochu picnutá."

Bohužel staví vysoké nároky hlavně na životní styl rodičů, protože nekňourající dítko může vyrůst jen, když nevidí pořád před sebou na něco si stěžujícího rodiče. Takže klade takové požadavky na rodiče, aby pracovali pokud možno jen dopoledne, nejlépe z domova (dokud jsou děti malé; na vydělávání víc peněz má prý člověk dost času, až děti odrostou), a odpoledne se už věnovali údržbě domácnosti, aby se děti kolem nich mohly mrcasit; taky, aby slušně stolovali a aby nepovažovali svoji práci za utrpení, respektive dělali takovou práci, která není utrpením. Zábavné jsou pasáže, kdy polemizuje s ideologií pracovitosti a investování do budoucna, že "budoucnost" je jenom kapitalistický mýtus, aby člověk zapomněl na ubohou přítomnost.

Knihu doporučuji, dává průběžně podněty k přemýšlení.

Podle vzoru nedávno recenzované knížky zkusím zavést novou tradici, že u knížek uvedu první a poslední větu.

První věta: Jak často slýcháme, že děti jsou břemenem, přítěží?

Poslední věta: Život bez potěšení není život.

Srdečně zdravím čtenáře z pod pupenců a přeji bystrou mysl pro chladný a správný úsudek.