Chvály, pocty i rozpaky (Josef Kroutvor)

Jako samodárek k Vánocům jsem si dal naposled mimo jiné i knížku Chvály, pocty i rozpaky - úvahy o řemesle, obyčejných věcech a krajině od p. Josefa Kroutvora.

 

P. Kroutvor jest již mnoho let mým oblíbeným autorem; oblíbil jsem si zejména jeho texty o Praze. Dle textu na záložce (i dle obsahu knihy) žije nyní v Kramolíně v jižních Čechách. Velká část z 28 fejetonů se tak týká jihočeského regionu Nových Hradů, což mě překvapilo: oproti mým očekáváním píše autor velice regionálně a ve fejetonech prakticky neopouští Novohradsko či Šumavu. Jelikož k tomu kraji nemám žádný zvláštní vztah a moc to tam neznám, trochu mě rušilo toto jednostranné zaměření.

Skoro bych si troufl říct, že když fejetony opustí úzký region k obecnějším tématům, bavily mě hned o poznání více. Třeba v dobrém textu o hospodských účtenkách:

Vždycky mě fascinovala kaligrafie číšníků, jejich podivné klikyháky, záznamy vedené zkušenou rukou. Každodenní praxe, rutina, atmosféra podniku, nálada, psychologie okamžiku - to vše vtiskuje rukopisu jedinečný charakter. Seizmické chvění celého prostředí se přenáší na papír, z rukopisu se dají vyčíst vteřinové básně i celé romány. Čáry a čárky se mění ve stoupající a klesající stupnice, jako bychom studovali partituru originální skladby. Účtenka se dá počítat, číst a možná i zahrát, kdo ví.

V takových chvílích je to p. Kroutvor v plné síle, jak ho obdivuji.

Naproti tomu, když píše o krajině, kamenech, lese, prostě věcech nikoliv městských, tak si občas říkám, jestli můj čtenářský zážitek není jen light verzí toho, co poskytují třeba práce p. Cílka. Na druhou stranu: proč by směl o kamenech psát jen p. Cílek?

Přesto však v knížce Chvála, pocty a rozpaky tkví jedna velká síla: autor se musel nějak poprat se smutnou skutečností, že tématem knížky je prakticky výlučně stěžování si, že dříve byly věci lepší než jsou dnes. Jelikož takovou knížku by čtenář těžko nesl, jde p. Kroutvor na věc z druhé strany: chválí staré věci, čímž se lépe vyhne žehrání nad novinkami. Pozitivní přístup přitom vede k přemýšlení o hodnotách, které máme kolem sebe.

Ačkoliv jsem si nahoře stěžoval, že jsem očekával knihu více intelektuální a světáckou, nakonec jsem nebyl zklamán, protože z mnoha drobných střípků se překvapivě poskládá přesvědčivý obraz toho, co hodnotného máme kolem sebe (a co nikoliv) a komu za to vděčíme. Co víc lze od publicistiky žádat?

Knihu tedy doporučuji; pro přátele Nových Hradů by se mohlo jednat o obzvláštní pochoutku.

Na nějakém knižním blogu jsem viděl, že bloggerka uváděla u knih hodnocení z knižních komunitních webů. Ta myšlenka se mi líbila a rozhodl jsem se, že si tyto údaje u sebe též zavedu. Bohužel, zrovna u dnešní dosti esoterické knihy je taková přidaná informace nulová.

Databáze knih: 80 % (1 hodnocení - já :-) )
Goodreads: 80 % (dtto:-) )

První věta knihy: Na papír se dnes díváme tak jako na řadu jiných věcí, jako na věc užitečnou a samozřejmou.

Poslední věta: Tak vznikly i tyto řádky, zápisky chodce, glosy a komentáře...