Rovnou říkám, že netuším, zda se teenagerům takové zpracování bude líbit, neb se s žádnými osobami příslušného věku aktuálně neznám. Pokud si vzpomínám, mně by se zamlada nejspíš líbilo.
Bez ohledu na mládežnické určení práce jsem Jana Husa očima krejčího Ondřeje a panny Anežky četl jako další zamyšlení nad p. Husem - loňský rok byl rokem husovského výročí a líbila se mi zvýšená pozornost, kterou média p. Husovi věnovala. Pozoroval jsem na sobě ten efekt, že čím více jsem o něm něco četl nebo viděl v TV, tím lépe jsem se v tématu orientoval a tím víc mě i bavilo.
Jan Hus očima... je psaný jasným publicistickým jazykem, ale není banální; většinu informací jsem neznal. Jak bývá dobrým zvykem p. Němečka, dotáhl do konce i příběhy vedlejších postav; například se dozvíme, jak dále žili neúspěšní vzdoropapežové, ale i jiní protagonisté. Ocenil jsem, že kauza p. Husa je v knize zasazena do tehdejších souvislostí, v nichž jsem se orientoval jen mlhavě. Trvalým přínosem bude pro mě třeba přehledná informace o vývoji pražské univerzity v Husově době.
Pokud jde o zobrazení samotného p. Husa, autor se ho snaží přiblížit jako člověka, kterého bychom mohli potkávat sami; popisuje jeho chudé počátky (nejspíš v jižních Čechách) a následnou postupnou úspěšnou kariéru v církvi a na univerzitě v Praze, ještě později pak narůstající konflikty s autoritami a nalézání vlastní cesty v nich. Autor si všímá studijních výsledků p. Husa ve srovnání s jinými studenty univerzity a uvádí, že nevynikal nad své kolegy - rozhodně se nejeví od počátku jako vyvolený k výjimečným činům.
Přemýšlel jsem, co vlastně z knihy vyplývá za poučení, protože žádné silné uzávěry autor neformuluje, nechává hodnocení na čtenáři. Já jsem si řekl, že z takto podaného příběhu je vidět, že velikost osoby se skutečně ukáže až v krizové situaci. Když byl vystavován tlaku moci a násilí, objevil v sobě p. Hus několikrát odvahu zachovat se charakterně již v době, kdy byl jedním z několika podobných. Zastal se jiných, byl spolehlivý. Tím se odlišil a krok po kroku si vydobyl jméno, kterému byl nadále zavázán a které postupně svým konáním dovedl až na nejpřednější místo českých dějin.
Jak jsem psal, kniha je dle mého soudu informačně bohatá, když si člověk vezme, že jde o velestručné publicistické shrnutí. Sám jsem si z loňských televizních debat a článků vybavil asi jen dva detaily, které jsem nyní v knize p. Němečka nenalezl:
- V pořadu Historie.cs hovořili o motivaci mučednické smrti p. Husa v Konstnici v tom smyslu, že si byl vědom svého významu pro hnutí, které reprezentoval. Interpretovali tam jeho rozhodnutí pro strašnou smrt tak, že vědomě postavil význam žádoucích praktických změn v církvi nad vlastní osud, neboť kdyby odvolal a zachránil si život, jeho zastánce by to zlomilo. Naopak: byl si prý vědom významu mučednické smrti pro (politickou/náboženskou) věc, tj. vědomě s vlastní smrtí pracoval jako s politickým nástrojem pro dosažení cílů (svých a hnutí, které reprezentoval).
- Též jsem si říkal, že bych přeci jen více vypíchl trápení Husa v Kostnici: jestli se nepletu, tak jsem někde četl, že část doby bydlel u septiku a část doby strávil v žaláři připoután v okovech.
Knihu mohu určitě doporučit. Lehký tón mi absolutně nevadí: považuji za znak pravého pochopení, když někdo umí hovořit srozumitelně i k laikům.
Pro obrázkovou knihu je podstatná též kvalita ilustrací: myslím, že obrázky p. Chluda se vydařily a doprovázejí text důstojně.
Databáze knih: 100 % (1 hodnocení - já :-))
Goodreads: 100 % (dtto :-))
První věta knihy: O kazateli Janu Husovi ví každý Čech ve věku od šesti do šesti set let.
Poslední věta (vynechám poslední bublinu, abych nespoileroval pointu): Nejspíš by byl tím vším potěšen.
Žádné komentáře:
Okomentovat