31. října 2019

Proces - grafický román (Franz Kafka, Chantal Montellierová, David Mairowitz)

Už jsem se na blogýsku častěji zmiňoval o tom, že když navštívím městskou lidovou, mívám ve zvyku stavit se u regálu s komiksy a vzít si něco pěkného na prohlížení.

Poslední dobou jsem se do knihovny dostal opakovaně, protože jsem zřídil čtenářský průkaz mladšímu synkovi a ukazoval jsem mu, jak knihovna funguje. Půjčil jsem si při té příležitosti adaptaci Procesu.

Předpokládám, že motivem pro vytvoření takovéto adaptace je asi zpřístupnění klasického díla novým čtenářům. Dost by mě zajímalo, kdo pak tyto adaptace slavných románů fakticky čte: bohužel u analogové knihy nelze odpověď nikdy spolehlivě zjistit. Osobně bych - spíše než na nové fanoušky dr. Kafky - sázel spíše na dlouholeté členy fanklubu - jako třeba já - kteří si rádi prosviští superhit v novém provedení.

Adaptace se mi líbila hezky. Kresba je jednoduchá, konvenční - což k dr. Kafkovi pasuje. Osudový a současně groteskní tón jeho vyprávění je obrazově vyjádřen pomocí všudypřítomného tématu smrti, v podobě rozpustilých kostřiček, které jsou do obrázků zamotané na každé stránce a němě komentují dění z pohledu věčnosti.

Čtenářsky jednoznačně pozitivní je též rozhodnutí autorů adaptace nevynechat žádnou příležitost, jak na scénu uvést nahatou pěknou dámu.

Nahatá servírka, kostřičky, hodiny bez ručiček.

Vlastence potěší, že děj je graficky zasazen do pražských reálií. Komerční banka, v níž je p. K. prokuristou, je umístěna ve známé budově Dělnické úrazové pojišťovny pro Království české Na Poříčí čp. 1076, katedrálu ve scéně s vězeňským kaplanem ztvárnila katedrála na Pražském hradě apod. Volba pražských kulis myslím dává i smysl z pohledu okolností autorova života, protože jeho úzkostné stavy a pocity neúspěchu byly fakticky spojeny s jeho rodným městem, zejména s jeho rodinou, která zde žila; zůstane zajímavým námětem pro spekulaci, jak by se byl dr. Kafka vyrovnal se svobodou, pokud by se mu bývalo podařilo se z Království od rodiny trvale odstěhovat - a vybudovat si vlastní trvalou domácnost v Německu anebo v Palestině, jak o tom často snil.

Jen jsem si všiml, že tvůrci byli z hlediska reálií nedůslední v panelu se scénou před imaginárním soudem, kde nakreslili anglický soud, nikoliv soud český: soudce na obrázku má anglickou paruku a právní zástupci jsou angličtí barristeři v parukách a bílou vázankou přes talár. Předlitavští soudci myslím paruky nenosili, natož pak advokáti.  Díval jsem se, že rakouští advokáti mají podobu stavovského oděvu dodnes stanovenu ještě předpisem z doby dr. Kafky (z r. 1904) a podle fotek nepoužívají anglickou bílou vázanku uvázanou na dva stejné konce.

Ikonickou zahajovací větu přeložil p. Janiš ponovu.
Tradiční podoba p. Čermáka zní: "Někdo musel Josefa K.
pomluvit, neboť byl, ač neprovedl nic zlého, jednou ráno zatčen."
Sluší se tu připomenout i autentické znění, jak je náš nejslavnější rodák napsal:
"Jemand mußte Josef K. verleumdet haben, denn
ohne daß er etwas Böses getan hätte, wurde er eines
Morgens verhaftet."

Adaptaci mohu doporučit. Pokud by ji náhodou někdo použil jako zkrácení cesty ke splnění úkolu z povinné četby, může využít i pěkné přehledné informace o hlavních možnostech, jak si záhadný děj vyložit.


První věta knihy: Tak jako u všech velkých beletristických děl lze jen těžko určit právě ten jediný důvod, proč se "Proces" stal tak mimořádné vlivným dílem.

Poslední věta: Zemřel roku 1924 poblíž Vídně, v sanatoriu v Kierlingu u Klosterneuburgu, a byl pochován na novém židovském hřbitově v Praze.



Goodreads: 72 % (z 1413 hodnocení)
Databázeknih: 73 % (ze 64 hodnocení)

Žádné komentáře:

Okomentovat