5. dubna 2021

Pyšná sídla mocných. Hrady a tvrze na Mostecku (Ivan Lehký, Milan Sýkora)

K dnešní knize jsem se dostal díky algorytmu YouTube. Hrozí tedy ještě větší riziko než jindy, že budu bloudit tématicky daleko od knihy.

Konkrétně mi YouTube počátkem tohoto roku doporučil kanál Historie v terénu, který se věnuje mj. hradům Krušných hor a vůbec českého severozápadu. Nemám žádné bližší podrobnosti o tom kanálu, kromě toho, že protagonisty vidíme ve videích. Na webu o sobě píší, že jsou skupina laických přátel a odborníků v oboru historie a archeologie.

V sérii videí o hradech tam vystupuje archeolog a historik pan Milan Sýkora ("Syky" :-) ), který mi byl okamžitě sympatický svým charismatem a humorem. Zvlášť, když zabrousili do mého oblíbeného Českého středohoří - u takového tématu ztrácím poslední zábrany a lepím si plakáty hvězd na zeď pokojíku. Co chtít od života víc, než poslouchat zaujatého odborníka procházet zříceninami středohoří, an zasvěceně vypráví o historii těch hradů, přitom infantilně vtipkuje s ostatními účinkujícími, s nadsázkou přehnaně fandí husitům proti katolíkům, přitom drží plechovku s pivem a občas dokonce schovává v ruce cígo?

Vezmu-li věc úplně filozoficky: když obyčejný člověk žije v Čechách, tak jaký konkrétní luxus si zde může dopřát, který by jinde neměl lepší? Moc toho nebude. Ale dávám do diskuse právě letní podvečery na zříceninách Českého středohoří s odborným výkladem.



Příklad reportáže z archeologického výzkumu
na hradě Kalich, který si pro sebe postavil p. Žižka

Stal jsem se fanouškem. Inspirován jedním z videí, jsem vytáhl zpruzené potomstvo v únoru o slunečném víkendu (posledním před zákazem překračovat hranice okresů) na rodinný výlet zas jednou na hrad Oltářík. Tam jsem se potěšil tím, že jméno p. Sýkory jsem viděl na informačních cedulích. 

Oltářík - zatím jediný náš letošní rodinný výlet.

Logicky jsem tedy zatoužil i po nějakém merči. Kniha Pyšná sídla mocných už není v obchodech k dostání, ale v bazaru ji jeden prodávající nabízel v naprosto nedotčeném stavu, takže jsem neváhal.

Jestli jsem správně pochopil, publikace vznikla v souvislosti se stejnojmennou výstavou, která se před pár lety konala na zámku Jezeří. 

Obsah knihy se do značné míry kryje s tím, co nabízí videa na YouTube: oproti videím v knize chybí samozřejmě legrace, uvolněná atmosféra a záběry na turisty, jak stoupají ke zříceninám, případně na pracovníky archeologického výzkumu. 

Většinu brožury zabírají krásné fotografie zřícenin nebo jen míst, kde už po hradech téměř nic nezbylo. Dále pak přináší ilustrace z dobových uměleckých děl.

Především jsem si však uvědomil, jak úžasně autoři (ve spojení s tím YouTube kanálem) využívají moderních technologií pro zpřístupnění širokému publiku způsobem, který by ještě před pár lety byl nemožný.

Úplně nejlepší v knize jsou 3D vizualizace hradů. Ač velice rád coby turista navštěvuji zříceniny českých hradů, nedovedu si vůbec představit, jak vlastně taková stavba vypadala, než se stala zříceninou. Člověk sice zná Karlštejn a Křivoklát, ale těžko si je přesadí do lokalit kolem Milešovky. Spoluautoři knihy vytvořili právě mnoho 3D vizualizací dotčených hradů - a ty jsou fascinující. Je závratné pomyšlení, jak musela krajina působit v době, kdy se na každém kopci skvěl takový hrad. 3D modely jsou též pevnou součástí videí, kde mohou být prezentovány v animované podobě, z ptačí perspektivy a hýbajícími se obyvateli.

To vše se pak snoubí s možnostmi pořizování fascinujících záběrů, které v naší době otevřela i laikům technologie dronů. Vidíme tak názorné porovnání pohledu z dronu na současnou situaci a vedle toho animovaný 3D model původní podoby hradu. 

Z hlediska lokalit se kniha věnuje Mostecku a Chomutovsku. Velkou roli hraje zámek Jezeří a zaniklé či dokonce zcela zapomenuté hrady v jeho okolí, dále pak hrad Rýzmburk, s nímž se pojí historie regionálně významného rodu Hrabišiců.

Snímek názorně ukazuje koncentraci hradů v okolí
zámku Jezeří (foto p. Z. Smrž).

Pro mě osobně jsou tyto lokality ve východní polovině Krušných hor velkou turistickou výzvou, protože jsem zatím téměř žádné nenavštívil. Jezeří a okolí jsem měl naplánovano minulé léto po uvolnění opatření, ale nakonec jsme navštívili jen Komáří Vížku a lokality bitvy u Chlumce a Přestanova. Chtěl jsem původně na místě přespat a druhý den pokračovat právě směrem na Jezeří: ale jestli si pamatujete, tak veškeré turistické ubytování bylo tou dobou zcela vyprodané. A zbylo pár zařízení za takové peníze, že jsme se rozhodli jet večer domů a druhý den jsme šli raději k vodě.

Brožuru Pyšná sídla mocných ve spojení s hradní sérii s p. Sýkorou na YouTube vřele doporučuji každému zájemci o české hrady, obzvláště ty severozápadní - silným motivem popularizačních snah autorů je mj. snaha podpořit zájem o ochranu podkrušnohorské krajiny. 

Názorné záběry z videí doplňuje kniha stručným, ale promyšleným přehledem toho, proč se hrady ve středověku stavěly, jak na nich jejich majitelé žili a jak se hrady vyvíjely v průběhu doby. Vidíme staré knížecí a potom královské hrady, následované rostoucí oblibou hradů u místních zámožných rodů a jejich následné opouštění a pustnutí. Podstatné je i zasazení regionálních událostí do kontextu celého království, které ukazuje i některá zažitá hodnocení v novém kontextu a světle. 

P. Sýkora například vysoce hodnotí p. Jana Lucemburského, jinak ve školním dějepisu nepříliš milovaného. Kriticky naopak vidí třeba p. Přemysla Otakara II., tradičně vzývaného krále železného a zlatého. Vůbec se mi zdá, že má ostrý zrak pro (znovu)nalézání jedinců, kteří svým umem a myšlením přesáhli svou dobu - ať už jako umělci, stavitelé nebo politici.


První věta knihy: Pyšné hrady s vysokými věžemi patří k snad nejvýraznějším symbolům středověku.

Poslední věta: Zásluhou hrstky odvážných zůstal ale zachován.


Databáze knih: 100 % (ze 3 hodnocení)
Goodreads: 100 % (z 1 hodnocení - já:-) )

Žádné komentáře:

Okomentovat