Někdy koncem zimy jsem si v záchvatu sebelítosti zlepšil život a koupil jsem si pár hodně tlustých knížek. Mezi nimi i celkem aktuální práci p. Žemličky o konci Přemyslovců.
Z knihy bych citoval zejména z předmluvy:
Oba synové už si žijí po svém. Pepa bydlí ještě s námi, práce v oboru statistiky ho baví. Stále ho drží florbal a k němu si přidal i fotbal, samozřejmě jako kapitán. Vašek se vypracoval na slušného konstruktéra, auta stále patří k jeho vášním. Za Prahou si postavil hezký dům, ani jsme nevěřili, že to zvládne.
Ano: Pepa a Vašek, dříve florbal, teď i fotbal. Nemám hlubšího buddhistického vzdělání. Ale hádal bych, že p. Buddha by se mnou souhlasil, že právě tento autor má tu správnou jasnost vidění a spiritualitu, aby správně vysvětlil smysl českých dějin.
Kniha je vynikající. Období posledních Václavů bylo bohaté na události, takže je o čem psát. Konec mužské linie naší zakladatelské dynastie se může zdát smutný. P. Žemlička však ukazuje, že v nevelkém časovém rozestupu postihl stejný osud překvapivě velké množství okolních dynastií:
V roce 1246 odešli Babenberkové, v říjnu 1268 na neapolském popravišti skončili Štaufové, roku 1301 následovali Arpádovci a za dalších pět let Přemyslovci. Smrt krále Albrechta zastavila strmý vzestup Habsburků.
Dodejme ještě Piastovce, jejichž poslední polský král zemřel r. 1370.
Opět bych vyzdvihl, že kniha ukazuje vedle samotných dějin i přehled dějepisných přístupů k danému období, jak v české tradici, tak v polské a německé.
Pár drobností na závěr:
- Netušil jsem, že Přemyslovci si sami neříkali Přemyslovci. Název Přemyslovci je až dílem historiků 19. století. Dost mě to zklamalo. Obávám se, že to jen potvrzuje můj předsudek vůči Přemyslovcům, že přes veškeré úspěchy museli vymřít a nechat na p. Karlovi IV., aby někdo jiný za ně udělal systematický pořádek v jejich vlastní tradici.
- Poslední léta Přemyslovců jsou mj. i dobou majetkového i mocenského etablování české a moravské šlechty. Pochopil jsem, že historici se zatím marně namáhají, aby přesvědčivě popsali vznik šlechty: jak to přesně vypadalo v Čechách před nástupem Přemyslovců a co přesně se stalo při ovládnutí Čech tímto rodem: jsou tu jednotlivé záznamy o placení tributu za p. Karla Velikého, pak o 14 nebo 15 českých knížatech v 9. století. Hlavní otevřenou otázkou je, kdo byli tito staří čeští regionální ("kmenoví") náčelníci a jestli nějak přešli do přemyslovského knížectví sjednoceného p. Boleslavem I. A jestli následně zbohatnuvší šlechta byli spíše lotrovští kumpáni p. Boleslava, případně adaptovaní staří náčelníci, nebo obojí, nebo ani jedno.
- Škodolibě mě pobavilo, že i v tomto dílu jsme opět ukradli Uhrům jejich královskou korunu. Když p. Václav III. prchal na konci své nevydařené vlády z Uher, vzal svatoštěpánskou korunu s sebou. P. Žemlička vysvětluje, že Uhrové nenesli ztrátu koruny snadno, neboť v jejich pojetí měla tato insignie obzvláště velký význam jako symbol jednoty království. Druhá uherská koruna se však u nás tentokrát neztratila - na rozdíl od té, kterou Uhrům sebral nedlouho před tím p. Přemysl Otakar II.
P. Václav II. se již uherského dobrodružství svého syna nasytil a korunu v Praze takticky daroval Wittelsbachovi p. Otovi III. Dolnobavorskému, ať se s ní zas baví chvíli on. P. Ota se pomocí koruny přechodně vydával za uherského krále, ale skončil podobně neslavně jako p. Václav II.; byl navíc ještě slabší, že si při úprku nechal uherskou korunu i fyzicky sebrat od maďarských magnátů.
- Značnou část práce o tomto období musí nutně zabírat téma vraždy p. Václava III., k níž došlo jak známo v Olomouci po poledni dne 4. srpna 1306. Tento zločin je setrvalou kriminální záhadou českých dějin: podezřelých je mnoho. Respektive zdá se, že pachatelem byl patrně p. Konrád z Botenštejna v Durynsku, kterého chytila před domem, kde došlo k vraždě, královská stráž a umlátila ho k smrti. P. Žemlička v poukazuje na pozoruhodný motiv zlého Durynka, který provází staré české dějiny. Už p. Kosmas zachytil ve starých pověstech českých Durynka ze Srbska, který zabil knížecího synka Lučanů - proti vůli p. Neklana.
Otevřenou otázkou zůstává motiv vraždy a zejména její případný strůjce.
- Autor výtečně využil příležitost popsat podrobněji zdánlivě nezajímavé období let 1306 až 1310, tedy dobu mezi vymřením mužské linie Přemyslovců a nástupem Lucemburků. Právě v této době lze lépe chápat význam ostatních hráčů zemského dění. Ukazuje se tam opět jednou brutální cílevědomost Habsburků a jejich cit pro právní stránku věci - a naopak nedostatek těchto vlastností u nás.
Král Albrecht využil pražského pobytu k revizi královského archivu v sakristii svatovítské katedrály. Doznal ztenčení, za své měla vzít někdy uvažovaná dědičná výsada pro přemyslovské dcery. Leccos důležitého putovalo do Vídně. Čeští páni, ochromení takovou neomaleností, jen přihlíželi.
Pod výsadou pro přemyslovské dcery je míněna záležitost, o níž jsem slyšel poprvé. V pramenech existují náznaky, že p. Přemysl Otakar II., který dlouho marně čekal na mužského dědice, si nechal od p. Richarda z Cornwallu (římského krále z Anglie) vystavit privilegium, že české království je dědičné i v ženské linii. Pokud by takové privilegium existovalo, hodilo by se velice právě po smrti posledního mužského Přemyslovce.
Právě přemyslovské sestry pí Anna a Eliška byly jedněmi z hlavních protagonistek uvedeného mezivládí. Starší z nich, pí Anna, jako manželka p. Jindřicha Korutanského, kterého odstavila mladší pí Eliška sňatkem s p. Janem Lucemburským.
- Kniha se snaží proniknout co nejhlouběji do otázek běžného provozu, o nichž nemáme žádné zprávy, protože soudobí autoři je považovali za samozřejmé a nepsali o nich. Skvělý je pokus postihnout fungování správy, různé berně a platby, vznik právního systému. Autor se snaží popsat co možná nejkonkrétněji i finanční systém středověkých Čech. Jeho páteří byly doly v Kutné Hoře. Celkově pan Žemlička například odhaduje, že p. Václav II. mohl mít roční příjmy nejméně 150 000 - 160 000 hřiven ročně.
Když vyjdu z tohoto údaje a pokud by se brala pražská hřivna (cca čtvrt kila), tak by to bylo kolem 40 tisíc kg stříbra. Když bychom brali aktuální cenu stříbra 20 tis. Kč za kg, tak by p. Václav II. měl roční rozpočet něco pod miliardu Kč ročně v dnešních cenách.
Konec Přemyslovců doporučuji, líbil se mi hezky. Jelikož uzavírá celou přemyslovskou sérii, přinesl na samém závěru stručný pohled na přemyslovské období a jeho význam. Přínosná je kniha hlavně v tom, že je střízlivá, zasazená do středoevropského kontextu a vedle maxima informací přiznává i mnohé nejasnosti a výkladové možnosti.
První věta knihy: Třináctý věk vytvaroval českou societu do podoby, v níž setrvala po zbytek středověku.
Poslední věta: S tím, že tento svazek jsem se snažil pojmout nejen jako příběh s časovou páteří, ale také jako průhled do středověké society.
Goodreads: 100 % (z 1 hodnocení - já:-) )
Databáze knih: 90 % (ze 2 hodnocení)
Žádné komentáře:
Okomentovat