Každé léto jezdíme na chalupu k našim a tam se snažím potomstvo seznámit s památkami Karlovarska. Loni jsme byli konečně i na zámku Bečov nad Teplou. Zvolili jsme napřed normální prohlídkovou trasu, která však nezahrnuje místní hlavní atrakci, kterou je relikviář sv. Maura. Na tu relikviářovou trasu bych se tam ještě rád vrátil, nejradši třeba hned letos.
Když jsme se s v zimě stavili zas jednou na víkendové vycházce v knihkupectví, popadl jsem proto knihu na toto téma, abych se konečně informoval.
Kniha od p. Lišky má mnoho slabin. Největší chybou byl asi nápad, že text je třeba prodloužit "encyklopedickými" vložkami. Když se v textu objeví nějaký historický pojem - třeba "Adolf Hitler", "Jan Nepomucký" nebo "StB" - tak je tok textu přerušen a autor nám příslušný pojem na dvou či třech stránkách objasní.
Z tohoto důvodu jsem celou četbu musel myslet na jednu ze slavných postav Dobrého vojáka Švejka:
Plukovník Bedřich Kraus, mající též přídomek von Zillergut, po nějaké vesničce v Solnohradech, kterou jeho předkové prožrali již ve století osmnáctém, byl úctyhodným pitomcem. Když něco vypravoval, mluvil samé pozitivní věci, tázaje se přitom, zdali všichni rozumí nejprimitivnějším výrazům: „Tedy okno, pánové, ano. Víte, co je to okno?“
Nebo: „Cesta, u které po obou stranách jsou příkopy, nazývá se silnicí. Ano, pánové. Víte, co je to příkop? Příkop jest vykopávka, na které pracuje více lidí. Jest to prohloubenina. Ano. Pracuje se motykami. Víte, co je to motyka?“
Trpěl vysvětlovací mánií, což činil s takovým oduševněním jako nějaký vynálezce vypravující o svém díle.
Celkově bych v knize přivítal více informací a méně názorů a hodnocení.
Vyjadřování není přesné, úrovní odpovídá nějaké víkendové příloze novin.
Když však pomineme tyto redakční omyly, nebyl jsem nespokojen, protože z knihy jsem se v zásadě dozvěděl dost zajímavostí o relikviáři.
Dojem na mě udělal hned úvodní obrázek, u něhož autor uvádí, že
relikviář svatého Maura je dnes hned po korunovačních klenotech považován za naši nejskvostnější středověkou památku.
Při všech výkách jsem ocenil, že autor se dívá z ptačího pohledu na nejpopulárnější české archeologické nálezy vůbec a tak poskytuje zajímavý kontext pro význam nálezu bečovského relikviáře.
Samotný relikviář má pozoruhodný příběh a odráží dlouhou část evropské historie; schránka byla zhotovena v Porýní po roce 1200 a skrývá mj. pozůstatky p. sv. Maura, mučedníka (předtím nejspíš biskupa) křesťanského společenství v římské Galii, patrně někdy ze 3. století. Vedle mužských relikvií odhalil vědecký výzkum relikviáře i tkáň ženskou a dětský zub, takže se v knize spekuluje, že ostatky byly vyzvednuty z masového hrobu křesťanů.
Většinu své existence se však relikviář nijak netýkal Bečova ani Čech. Tam se ocitl až v 19. století. Od té chvíle dává příklad jednoho konkrétního vlákna, jak se naše historie napojovala na historii západní a jak se dál v moderní době vyvíjela.
Fantastické je vyvrcholení československé etapy osudu relikviáře v 80. letech, kdy byl na základě kontaktu čs. diplomatů s americkým obchodníkem s uměním aktivně vyhledáván československou policií. Policie také relikviář nakonec v roce 1985 na zámku Bečov vykopala. Příběh nálezu připomíná spíš socialistickou detektivku než realitu.
Knihu bych příliš nedoporučoval; je snadno dostupných mnoho zdrojů, kde lze informace získat též. Avšak mně posloužila dobře.
První věta knihy: Pokud tato knížka bude někomu svým obsahem místy připomínat hybrid literatury faktu a historické detektivky, je třeba už na samém jejím začátku jasně říci, že v tom nebyl žádný záměr.
Poslední věta: A všem, kdo se o to zasloužili, by měla patřit naše vděčnost, úcta a uznání.
Goodreads: 33 % (ze 3 hodnocení)
Databáze knih: 72 % (z 5 hodnocení)
Žádné komentáře:
Okomentovat