Příběhy z divokého Východu (Ivan Mládek)

Ještěže mám blogýsek a mohu zde učinit zápis o něčem tak strašlivě neglamorózním. Posuďte sami: brožurka z roku 1991, kterou jsem si vyndal z krabice s těmi nejlevnějšími knihami za 10,- Kč před antikvariátem ve Spálené. A to celé během loňské chabé "dovolené", kdy toho dne jsem se šel projít s dítky do města a na nějaké výstavy.

Brožurka Příběhy z divokého Východu obsahuje humoristický popis konverzace skupinky Pražáků středního věku v bytě u jedněch z nich v době po převratu, na samém počátku 90. let. (Pod stejným názvem vydal p. Mládek o mnoho let později ještě sborník tří textů, z nichž tato brožurka tvoří jen jeden.) Text sestává ponejvíc z jednotlivých anekdot a historek, které si vyprávějí popíjející účastníci.

Mám celoživotní slabost pro to lepší z humoru p. Mládka. Tento text se mi však moc nelíbil, hlavně kvůli několika strašlivým fekálním historkám, které nebyly vtipné, jen odporné.

Ne, že by se nenašel žádný vtípek, nad kterým bych se pousmál, ale je jich jednak málo a jednak má p. Mládek i lepší.

Pánové, nedávno sem čet, že Slováci jako první popravovali elektrickým proudem a že prej už takhle popravili i toho jejich Jánošíka. Vodsouzenýmu prej připevnili na hlavu asi metr dlouhej měděnej drát a musel s ním pak chodit po Tatrách tak dlouho, dokud do něj neudeřil blesk.

Občas si pustí televizi a do proudu opileckých dialogů se přízračně prolne nějaká věta z popřevratové publicistiky ve smyslu "náš podnik se snaží přeorientovat na západní trhy". 

Autor též slovy protagonistů drsně komentuje svou vlastní hudební tvorbu, když si dítě pustí na gramofonu hit Jožin z bažin:

- Okamžitě vypni ten gramofón! Nebo ti ho rozšlapu!!!
- Prosím tě, neřvi tak, dyť je to dítě!
- To mě tak vytočila ta deska. Já už toho kreténa, co to zpívá, nemůžu ani slyšet!
- Někomu se to, čověče, líbí.
- Blbejm dětem.

Na brožurce se mi ve skutečnosti nejvíc líbí závěrečný pohled p. Mládka na vlastní hudební a tvůrčí život v podobě 31 fotografií. Nemají souvislost s textem, ale evidentně autorovi připadalo zábavné je tam přidat, tak je přidal. Fotografie jsou stručně komentovány a jsou skutečně zajímavé. Počínaje prostou zvědavostí, jak vypadal známý televizní obličej p. Mládka, když byl dítě a dospívající; přes jeho hudební setkání s jinými celebritami (jako dospívající hrál společně s p. Fr. R. Čechem) až po shrnutí doby, kdy byl již slavný.

Uvědomil jsem si, jak zkreslený pohled na p. Mládka mám. Myslel jsem, že tu byl odjakživa a pořád hrál své humorné skladby. Ve skutečnosti ho ale Banjo Band uživil až od r. 1976 a již r. 1982 píše, že byl hudbou celkově unaven, přestal vystupovat a následně se už věnoval spíš komediálním vystoupením než hudbě. Tzn. že zlatá éra, v níž vznikly všechny nadčasové pecky p. Mládka a Banjo Bandu, byla mnohem kratší, než bych myslel.

Budiž na tomto místě řečeno, že jak stárnu, uvědomuji si silněji známou věc, že člověk má tendenci zlehčovat humoristická díla a může trvat léta a desetiletí, než docení, jaké kulturní klenoty vytvořil p. Mládek svými humoristickými písněmi.

Brožuru nikde neseženete, takže je jedno, že bych ji moc ani nedoporučoval.

První věta knihy: Dělej, za půl hodiny sou už tady.

Poslední věta: Zpíváním, hraním, malováním i psaním.

Goodreads: 60 % (ze 2 hodnocení)
Databáze knih: 63 % (z 8 hodnocení)