28. května 2023

Hledání rovnováhy aneb Život soudce (Tomáš Němeček)

S panem Němečkem se kamarádíme, ale neviděli jsme se přes celý covid. Byl jsem moc rád, když jsme se po letech zas setkali a ještě mi přinesl darem svou novou knihu - knižní životopisný rozhovor se soudcem p. Baxou.


Autor má za sebou již několik podobných portrétů předních právníků a cvik je na výsledku znát: správní soudnictví není samo osobě příliš poutavé téma, ale p. Němeček má promyšlený koncept jednotlivých kapitol (rodina, dětství-mládí, profesní štace - trestní souzení v 80. letech, zakládání plzeňské právnické fakulty a potom Nejvyššího správního soudu). Především však klade výtečné otázky, které chápou, co zpovídaná osobnost chce říct, a posouvají osobnosti tím správným směrem, aniž by se vyšetřující nutil do popředí. 

Přestože dotazující zůstává důsledně jen objektivním hlasem zaujaté veřejnosti, správně dávkuje občasné dozeptání se a konfrontaci, když je to na místě. U osobnosti, která má za sebou spoustu veřejných aktivit a umí veřejně komunikovat i ve velice těžkých situacích, těžko takhle od stolu soudit, ale řekl bych, že p. Baxa mluví v knize vcelku s důvěrou, uvolněně, otevřeně a k věci.

Osvěžující jsou vložené odstavce, kde p. Němeček oslovil jiné účastníky některých důležitých nebo kontroverzních popisovaných událostí, aby stručně okomentovaly, zda vyprávění p. Baxy v rozhovoru je v souladu s tím, jak si události pamatují ony.

Setrvalé obecné téma p. Němečka je podle mého chápání v právnických rozhovorech stejné jako v jeho komiksových životopisech českých osobností pro mládež: chce zachytit a zformulovat, jak myslí a hlavně jednají osobnosti, které budovaly instituce, které dávají našemu životu řád a dobrou perspektivu. Přičemž se snaží poukázat na to, že nic se neudělá samo, ale vždycky musel někdo mít promyšlený plán, energii na prosazení a odvahu riskovat a jít do konfliktu, případně i udělat chybu. Těžko si představit empatičtější studie toho, jak na konkrétních (důležitých) případech funguje náš stát.

Když bych měl vypíchnout náměty, které mě osobně oslovily:

- Pan Baxa pochází ze širšího Podšumaví a působil většinu života v Plzni, s přesahem i do původního západočeského kraje. Když se popisují reformy justice v době po převratu, uvádí se jména mnohých osob právě ze západočeské justice, která mi ještě zní povědomě z doby mých pracovních začátků a vyprávění mých tehdejších školitelů. Též se v knize zmiňuje Sokolov jako příslovečná Sibiř, kam vrchnost za trest odesílá nepohodlné státní úředníky, ale současně se uvádí i sokolovská propojení různých výrazných popřevratových právníků. 

- Může jít ještě i o politikum, ale líbíla se mi sebereflexe p. Baxy, že přes mnohaleté úsilí o to, aby do managementu soudů více zasahovala samospráva samotných soudců, tak nakonec hodnotí toto téma docela skepticky tak, že možná není od věci, aby zde měl pravomoci ministr.

- Jinak hitem celé knihy je pro mě vzpomínka na politické jednání, kde se při zřizování Nejvyššího správního soudu objevila překvapivá myšlenka, aby sídlil v Brně. Pozitivní postavou anekdoty je proslulý poslanec p. Benda.

Moravský poslanec Zdeněk Koudelka navrhl umístění Nejvyššího správního soudu do Brna. Schylovalo se k velmi těsnému hlasování. [...] Korunu tomu nasadil někdo ze zástupců ministerstva vnitra nebo snad Národního bezpečnostního úřadu [...], který se přihlásil a rozhorlil se: "To přece nejde, aby seděl Nejvyšší správní soud v Brně! My s nimi budeme chtít pravidelně konzultovat, přece kvůli tomu nebudeme jezdit do Brna!" Nastalo ticho. Marek Benda jen suše podotkl: "Tak teď jsme právě slyšeli argument, proč má být Nejvyšší správní soud v Brně." A bylo vymalováno.

V knize se připomínají aféry ohledně pokusů o zásahy presidentské kanceláře do rozhodování soudů, kde p. Baxa obstál se ctí. Ale politická témata se rozebírají jen praktická a konkrétní; vůbec se nemluví o obecné (a taky obtížně uchopitelné) kontroverzi, jakou roli budou hrát správní soudy do budoucna s nástupem nové generace soudců a nové generace neziskových organizací v kontroverzních oblastech, jako je imigrace anebo zelená revoluce. Nejvyšší správní soud bude jednou z institucí, která bude rozhodovat, jestli občan bude mít právo, aby ho aktivisti celého světa nechali na pokoji, anebo jestli se stane nástrojem pro další urychlení výstavby zelené společnosti.

Kdo se zajímá podrobněji o českou politiku, tak si může rozhovor přečíst se ziskem, že bude mít pozadí k aktuálnímu procesu obměny ústavního soudu, kde se jméno p. Baxy uvádí na prominentním místě.

Kniha se mi velice líbila - přečetl jsem si s chutí za jeden den.

 

První věta knihy: Když byl Josef Baxa ve svých 52 letech na vrcholu po deseti letech ve funkci Nejvyššího správního soudu, omezil si svou dosavadní moc.

Poslední věta: To je něco, co žádná jiná profese nemůže nabídnout; takže jsem soudcem z přesvědčení.


Databáze knih: 93 % (ze 3 hodnocení)
Goodreads: 93 % (ze 3 hodnocení)

Žádné komentáře:

Okomentovat