Limes: dějiny - význam - účinky (Alexander Rudow)

Rodinná dovolená je žánr, který je pro nás z různých důvodů stále obtížnější. Jsem proto vděčný, že se nám ho letos podařilo uskutečnit, a sice v Maďarsku, přesně na maďarsko-slovensko-rakouském pomezí. Počasí sice nijak zvlášť nepřálo a velkou část týdne pršelo, ale moc to nevadilo.

Asi největším highlightem dovolené byla návštěva skanzenu římského města Carnuntum v rakouské obci Petronell. Pršelo a nebyl jsem si celkově jistý, co od takového skanzenu očekávat. 

Nakonec to byl skvělý zážitek: skanzen je udělaný pěkně - obnovena je část městské čtvrti s domky řemeslníků a obchodníků, administrativní budova a především celé centrální lázně. 

Návštěvníci si projdou místností s horkou lázní, s teplou i se studenou lázní. V centrálním lázeňském sálu se dá sedět nebo i ležet. Jelikož jsme tam byli v děštivý všední den, byli jsme ve skanzenu téměř sami a dojem z kvality římského života byl po těch dvou tisíciletích mocný.

V muzejních a galerijních obchůdcích si rád kupuju jako suvenýr nějakou tématickou brožuru nebo knížku. V Carnuntu jsem si tak vybral malou knížku věnovanou limes - římskému hraničnímu opevnění.

Skanzen Carnuntum (foto: já).

 

Knížka má malý formát a necelých 160 stránek a je vydařená. Má promyšlený koncept: prochází přehledně historický vývoj limes, připomíná též dějiny historického a archeologického výzkumu v Německu a nakonec i současný stav a význam.

Pojem římské hranice je historicky pozoruhodný a knížka i na malé ploše myslím ukazuje hlavní otevřené otázky. Především Řím v době své expanze neviděl nikde žádné své hranice a přirozeným stavem bylo připojování stále nových území. Až císař p. Hadrián prý seznal, že obrovský konglomerát všech provincií přestává dávat ekonomický smysl, a rozhodl se konsolidovat hodnotná území, která už ovládal, a neztrácet zdroje dobýváním bezcenných lesů a stepí na severu. Začal budovat kontinentální limes a v kontinentální Evropě nešlo prý původně o přesnou hranici, ale spíše o linii, na které byly organizované římské legie. Řím měl velký vliv i za hranicí: systematicky se snažil udržovat na hranici klientské vládce, ideálně vzájemně znepřátelné.

Limes se však průběžně významně měnil: v krizovém třetím století rychle se střídajících vojenských císařů byl kontinentální limes opuštěn. Až na konci čtvrtého století se dočasně hranice upevnila za Diokleciána a Konstantina.

Jak šel čas, Řím slábl a na nějaké výpady za hranici zbývalo stále méně sil. Říše se ekonomicky proměňovala: legie přestávaly být bohatým zákazníkem pro celé zázemí kastelů. Klesala motivace barbarů sloužit v pomocných jednotkách legií.

Knížka pěkně prochází hranici kolem celé říše a popisuje, že limes je něco jiného v Anglii, něco jiného na kontinentu, na blízkém Východě a v Africe.

Německá část limes je systematicky zkoumána od roku 1892, kdy byla zřízena říšská komise pro limes. Již tehdy vznikaly první rekonstrukce opevnění. 

Rekonstruovaná brána v Saalburgu.
(foto: Holger Weinandt)

Zábavná je perlička k římskému centru v Saalburgu. Vědci se snažili o věrnou rekonstrukci římských staveb, ale do výsledku prý zasáhl osobně císař p. Vilém II. Nelíbilo se mu, že jednotlivé zuby starého římského cimbuří byly příliš daleko od sebe, a nařídil tedy, aby cimbuří bylo ve skanzenu postaveno dvakrát hustěji.

Možná takový mocenský zásah k římskému opevnění patří. V knize se popisuje, že bylo celkem obvyklé, že Římané při stavbě hranice ignorovali okázale přírodní podmínky, aby ukázali svou převahu vůči barbarům. Například v Bádensku-Würtenbersku byl součástí limes naprosto přímý úsek o délce více než 81 km. Podobně i Hadrianův val v Anglii vznikl na rozkaz císaře, který osobně hranici navštívil. Určil, že každou míli má být součástí valu strážní věž; takže Římané postavili věž přesně každou míli, přestože třeba o pár metrů vedle by bylo místo mnohem vhodnější.

Britská a západoevropská část limes byla vyhlášena pámatkou UNESCO; z knihy jsem pochopil, že existuje úsilí, aby celá stará římská hranice získala tuto ochranu.

Knížka se mi líbila hezky a mohu ji doporučit.

 

První věta knihy: Pro starověké Číňany byla Čína jedinou světovou říší pod nebesy, a proto neměla     žádné skutečné hranice.

Poslední věta: Představuje současná "Pevnost Evropa" moderní limes, který je zasvěcen zániku?

 

Goodreads: 85 % (ze 4 hodnocení)