Záhada čínského bludiště (Robert van Gulik)

Psát o jednotlivých dílech starých detektivek, které každý zná, je pochybné. Ale stejně to udělám.

Nejsem poslední dobou v dobrém rozpoložení; navíc ještě teďka po nemoci do mě nic není. Nic mě nebaví, ani čtení. Moudrá paní manželka pravila, ať si tedy přečtu detektivku. Následoval jsem této rady a pustil jsem se do Záhady čínského bludiště, dalšího dílu série soudce Ti, který mi doporučila a půjčila kolegyně z meditačního kroužku.

A byl jsem prostě nadšen. Číst tuto detektivku, která původně vyšla v r. 1957, je čistá terapie. Zabral jsem se do ni, pročetl ji během půl dne v sobotu. Ani jsem se od ní nemohl odpoutat, když bylo potřeba doma něco udělat.

Překvapilo mě, že autor opět považoval za potřebné dodržet vlastní konvenci, že v úvodu je minipříběh fiktivního vypravěče, který sám zpochybňuje spolehlivost vlastního vyprávění. Ale když jsem četl skromná krásná slova

A tak se nyní osměluji předložit vyprávění tak, jak je, a ponechávám úsudku bystrého čtenáře, aby sám rozhodl, zda setkání na Lotosovém jezeře bylo pouhým snem nebo skutečností. Jestliže tento příběh o třech záhadných zločinech odpoutá čtenáře na několik okamžiků od starostí a problémů každodenního života, nebudu litovat měďáků, které ze mě číšník vyždímal.

tak jsem úplně tál. Ano, takhle si unavený čtenář představuje útěšné oslovení a pozvánku k eskapismu.

Četl jsem teprv druhý příběh se soudcem Ti, ale počítám, že asi patří k obvyklé struktuře příběhu, že opět s celou domácností příjiždí do dalšího zanedbaného okresního čínského města, aby zjednal vládu zákona.

A že fiktivní město Lan-fang je zanedbané hodně důkladně! Soudce Ti jedná rázně, rychle, strategicky. Stejně rychlý a jednoduchý je tok vyprávění. Třeba scéna, kde soudce pohlédne na své nové podřízené a okamžitě vyhodnotí jejich charakterové kvality.

Pak soudce vstal a vyšel na hlavní nádvoří. Viděl, že budoucí příslušníci soudního personálu jsou slušní lidé.

Tak jako i v minulém dílu, vystupují v příběhu nesympatičtí buddhisté a též opuštěný buddhistický chrámek.

Čtenář se dočká i moudrého podivínského poustevníka, který napsal třeba tyto verše:

Jen dvě cesty vedou k bráně Věčného života:
buď člověk zavrtá hlavu do bláta jako červ,
anebo se jako drak vznese vysoko k obloze.

Ještě bych na okraj poznačil, že poslední dobou si na interntech všímám článků na téma statistik, že údajně prudce roste podíl mužů, kteří nemají žádný pohlavní styk ani naději na potomstvo. Je otázka, jaký poměr mužů, kteří měli šanci na potomstvo, byl třeba ve staré Číně, v době soudce Ti. Soudce nebo jiní vysocí úředníci mívají běžně tři nebo čtyři manželky. U jeho pomocníků, byť jde velice kompetentní (a asi už ne nejmladší) muže, není vůbec zřejmé, že by měli naději na založení rodiny.

Kniha je skvělá.

První věta knihy: Za časů osvícené dynastie Ming, v období Jung-lo, žije naše říše v míru, úrody jsou bohaté, nestíhají nás sucha ani povodně, lidu se dobře daří a je spokojen.

Poslední věta: Nato se vyšvihl do sedla a vrátil se zase do města.

Databáze knih: 91 % (ze 165 hodnocení)
Goodreads: 86 % (ze 1612 hodnocení)