Onehdá jsme se chvilku bavili v práci, co bychom dělali se životem, kdybychom vyhráli v loterii a mohli přestat pracovat. Neměl jsem úplně jasno, ale napadlo mě, že bych v takové eventualitě kousek času věnoval třeba filosofickým seminářům paní Matějčkové.
Jak už to tak chodí, až překvapivé množství věcí, které si člověk plánuje pro případ vítězství v loterii, si lze v nějaké podobě dopřát již před výhrou, coby socka.
Jednak jsem se koukal, že paní Matějčková se právě pokouší o filosofický podcast v rámci časopisu Echo 24.
Jednak pak jsem si v létě na zahradě u p. presidenta prohlížel její sympatickou malou knížku, která obsahuje devět kapitol rozebírajících osm pfilosofů (konkrétně p. Hegela, p. Schopenhauera, p. Nietzsche, p. Kirkegaarda, p. Camuse, p. Ciarona, p. Agambena a pí Weilovou) a pak závěrečné shrnutí autorčino. Když jsem se později díval v knihkupectví, jestli bych si knihu nedopřál jako samodárek, zjistil jsem, že na kosmasu.cz je zdarma ke stažení jako e-kniha. Jsem známý kolenovrt, takže tím bylo jasno.
Je samozřejmě otázkou, nakolik je správným způsobem fungování knižní kultury, aby psaní knih bylo financováno ze státních dotací a knihy pak byly ke stažení zadarmo.
Kniha Kdo tu mluvil o vítězství? má mít společné téma, kterým je určité filosofické pojetí rezignace jako životního postoje. Autorka se sice místy snaží o srozumitelnost textu i pro laika, ale celkově jde stále o filosofický text. Z čehož vyplývá, že ten text může strejda z paneláku, jako já, na sebe nechat působit jako vznešenou zábavu, ale smysl jsem chápal jen místy.
Upřímně: u filosofických textů mi to připadá normální. Kniha mi posloužila pěkně, když jsem na konci října nevydržel tlak teplé slunečné soboty a uspořádal si celodenní cyklovýlet podél Ohře. Už loni jsem jel dva úseky (tehdy s poslechem Zániku Západu pana Spenglera - psal jsem zde). Nyní jsem pokračoval dále proti proudu řeky z Loun do Žatce a zpět, tentokrát s knihou paní Matějčkové, fotogenické hvězdy, která do českých konservativních časopisů přináší německé veřejné intelektuály.
 |
| Louny - Žatec - Louny na bicyklu (foto: já). |
Výlet se mi vydařil dokonale, že jsem tomu ani nemohl uvěřit. Z mobilu jsem k tomu celý den cestou na kole poslouchal pomocí funkce text-to-speech knihu paní Matějčkové čtenou tím jedním syntetickým hlasem, kterým poslouchám všechny ostatní e-knihy.
Z knihy jsem si poznačil jen dvě perličky, které nabízím i zde pro případné potřeby small talku:
- Pan Schopenhauer považoval za nejvyšší projev vůle sebevraždu, přičemž však filozoficky uznával prý jen sebevraždu vyhladověním.
- Pobavila mě poznámka ohledně tzv. kritického myšlení. Že už samotný pojem "kritické myšlení" ukazuje slabé myšlení těch, kteří ho užívají.
V samém názvu se ohlašuje nepozornost vůči jazyku. Obrat, kterým je prostoupen náš veřejný prostor, je pleonasmem. Nekritické myšlení neexistuje.
Jsem si vědom toho, že můj způsob užívání takovýchto textů je na hraně zneužívání. Na blogýsku mi to však budiž odpuštěno.
Pro případné ostatní cyklovýletníky mohu knihu doporučit.
První věta knihy: „Kdo tu mluvil o vítězství? Vydržet – toť vše!“ zní Rilkův verš sepsaný pro básníka a překladatele hraběte Kalckreutha, který v pouhých devatenácti letech spáchal sebevraždu.
Poslední věta: Žijeme z toho, co je z-novu.
Databáze knih: 92 % (z 15 hodnocení)
Goodreads: 94 % (z 10 hodnocení)
Já mám filozofické knihy a audioknihy nejradši. Vždycky mě donutí se zamyslet a s odstupem času mám to hodnocení jiné, a to mě na tom taky baví. Záleží, v jaké jsem náladě, času atd. Nedělá mi problém si je pustit nebo přečíst víc krát, a to se mi u jiných žánrů nestává :-) .
OdpovědětVymazat