Pan vydavatel mi poskytl novou knihu pana Olši o českých konzulech v Los Angeles.
Autor je sám aktuálním českým konzulem v L.A., takže knihou zachytil historii úřadu, který aktuálně sám zastává.
Nikdy by mě nenapadlo, že může být zajímavé číst si o konzulech. Ale je. Lidská zvědavost je nejkrásnější, když je otevřená a zcela nepředpojatá. Proto není důvod, proč by pro zvídavého čtenáře neměla fungovat zrovna tématika českého konzulátu: když autor jako pan Olša umí výborně psát a vypráví poutavé příběhy několika lidí, kteří na západní pobřeží Severní Ameriky sloužili v administrativní podpoře krajanů, tak je čtení potešením.
Kniha nabízí několik kategorií příběhů: první etničtí čeští konzulové byli lidé, kteří začali z naprosté nuly a pozoruhodně se vypracovali. Další linií je pohled z USA domů do staré vlasti: konzul je vždy určitým vyslancem domova a příběh konzulátu poskytuje zvláštní filtrovanou perspektivu zpět na vývoj v kotlině. Dále je tu klientela konzulátu, tj. krajané v cizině, a nakonec samozřejmě i samotná hostitelská země, tj. stát Kalifornie.
Kapitoly jsou řazené chronologicky a stručně popisují osobnosti a práci jednotlivých konzulů. Konzulové v L.A. sloužili dlouhá léta zadarmo (coby honorární konzulové), až postupem doby byl úřad profesionalizován a obsazován placenými diplomaty.
Do deníčku bych si rád poznačil tyto nesouvislé poznámky:
- Dlouhou dobu se knihou táhne problém, že historicky bylo jako významnější vnímáno San Francisco, a tak nemálo zemí udržovalo konzuláty v San Franciscu i v době, kdy Los Angeles bylo podstatně významnější.
- Staré Rakousko nedávalo vztahům s USA prioritu. Ve druhé polovině 19. století jmenovala Vídeň několik honorárních konzulů v USA, ale byli to lidé, kteří nemluvili česky. Česká komunita ve Státech navíc zahrnovala i politickou emigraci z doby po revoluci r. 1848. Takže vzájemné vztahy mezi úřady rakousko-uherské unie a americkými Čechy byly mizivé. Kniha cituje historika p. Tomáše Čapka:
Na konsuláty a vyslanectví pohlížel našinec jako na nepřátelskou půdu a vkračoval na ni jen, když nebylo vyhnutí. Není pamětníka, že by byl vyslanec nebo konsul, tak rád a často se blýskající na festech Rakušanů a Němců, přišel na českou slavnost. Pravda, nikdo vyslance ani konsuly nezval. Sami též nepřicházeli, dobře vědouce, že by nebyli vítáni.
- Vynikající je medailonek p. Francise Korbela, prvního Čecha, který sloužil jako rakousko-uherský honorární konzul pro Kalifornii. Pocházel z Bechyně a jako mladý se zapojil do revolty r. 1848. Do USA utekl zcela bez prostředků a cestu sotva přežil.
V Brémách dostal jako politický uprchlík zdarma lístek na loď no New Yorku a k tomu ještě deset dolarů na cestu. Už cesta plachetnicí byla očistcem, nejenže trvala 64 dní, ale, jak Korbel vzpomíná, "já nemohl jísti nic než lodní suchar, když jsem z něho plíseň nožem ořezal a suchar hodně kladivem neb sekerou rozbil a ve vodě namočil."
Poté, co přežil první období jako dělník v továrně na doutníky, začal se stavět na vlastní nohy tím, že začal vyrábět krabice na doutníky. Časem přizval za oceán i své bratry z Čech.
Přesvědčil bratry, aby převzali malou pilu a sám ji pak začal řídit. Korbelové poté nakoupili rozsáhlé pozemky v okolí, začali ve velkém těžit sekvojové dřevo, které na vlastních zámořských lodích vyváželi do Evropy a Latinské Ameriky, rozšířili pilu, začali pěstovat dobytek a nakonec i vyrábět sýry. Aktivity firmy F. Korbel & Bros. se stále více začaly přesunovat na sever od San Francisca, firma prodala výrobnu krabic na doutníky a v roce 1881 také časopis The Wasp. O pouhý rok později pak Korbelové na vykácených pozemcích založili svou první vinici.
Wow. Osud toho pána je fascinující a nechci ho tu celý opisovat. Pozoruhodné je i to, že i coby politický uprchlík si po čase upravil vztah s Vídní a úřad konzula vykonával vlastenecky, ale současně ke spokojenosti vídeňské vlády.
- Pozoruhodným historickým okamžikem byla i okupace českých zemí Německem. Český ministr zahraničí vydal konzulům strohý příkaz, aby vše vydali Němcům a následovali jejich pokynů. Každý konzul v zahraničí se musel rozhodnout, zda tohoto pokynu uposlechne, nebo zda pokyn odmítne. Tak se stalo i v Los Angeles, kde dlouholetý československý konzul dr. Janovský odmítl podřídit se Německu a přidal na stranu exilové administrativy.
 |
| Bohuš Beneš ovlivňuje Hollywood. |
- Pro konzulát v L.A. bylo vždy podstatným faktorem i centrum filmového průmyslu v Hollywoodu, kde působilo mj. i mnoho židovských uprchlíků z Republiky a z Německa, jakož i německých antifašistů. Kniha ukazuje, že tyto kruhy byly Československu setrvale příznivě nakloněny, silně pak především za války.
 |
| Hitler's Madman (1943) |
V té době byl konzulem v San Francisku p. Bohuš Beneš, zeť presidenta p. Edvarda Beneše. Kniha ukazuje, jaké měl tehdy čs. konzul možnosti a ambice vůči hollywoodské filmové tvorbě: producenti mu umožňovali zasahovat do scénářů a i hotových filmů s nacistickou tématikou tak, aby vyznění odpovídalo českým zájmům.
Kniha je útlá, psaná je svižně a jistě ji k čtení doporučuji - už pro úžasnou obrazovou výbavu, kdy dobové plakáty, inzeráty, fotografie a výstřižky z tisku jsou na každé stránce.
První věta knihy: Obyvatelé Čech a Moravy měli o americký kontinent zájem už od doby, kdy se dozvěděli o Kolumbově objevu Evropanům neznámé země.
Poslední věta: To vše bude znamenat další zvýšení významu i práce českého generálního konzulátu na západním pobřeží Spojených států.
Žádné komentáře:
Okomentovat