Slavné stavby Jindřicha Freiwalda (Jakub Potůček, Vendula Potůčková)

Dnes si poznačím do deníčku o knize ze žánru, který mám asi vůbec nejraději. Jde o katalog k architektonické výstavě, na níž jsem byl. Ještě ke všemu jsem na té výstavě byl v pěkném regionálním muzeu v Kolíně. A ještě ke všemu jsem tam byl v rámci jednodenní dovolené, kterou si občas dopřávám. Když jsem přes léto doma někdy bez rodiny, vezmu si v týdnu jeden den volno, vyjedu brzo ráno vlakem s kolobkou a pak mám celodenní koloběžkový výlet. Tyhle výlety miluju.

Slavné stavby Jindřicha Freiwalda je tenká brožura plná obrázků. Představuje rozsáhlé architektonické dílo významného prvorepublikového architekta p. Freiwalda. Jeho jméno jsem před cestou do Kolína neznal, byť jde o výjimečnou osobnost.

Jeho dílo a život jsou silně spojeny s první Republikou. Možná je dobré zapamatovat si p. Freiwalda jako příklad člověka, kterému Republika otevřela nové možnosti k životnímu dílu a on je plně využil. Hned v r. 1921, to mu bylo 31 let, založil se společníkem p. Böhmem stavební firmu a zastavěli v dalších dvou desetiletích značné množství pozemků po celé republice.

Stejně tak můžeme však jeho osud použít jako ilustraci vysoké úrovně, na kterou se český národ vypracoval v prostředí habsburské monarchie, neboť p. Freiwald (ročník 1890) byl jedním z řady českých architektů té doby, žákem p. Kotěry na Akademii výtvarných umění v Praze.

Brožura začíná popisem posledních dnů života p. Freiwalda v květnu 1945, což je myslím dobrý způsob, jak čtenáři ukázat jeho osobnost. Aktivně se účastnil pražského povstání, jako jeden z prvních vyvěsil na domě čs. vlajku, každý den někde bojoval, úspěšně vyjednával, pomáhal raněným kamarádům a vůbec páchal dobro. Citát ze vzpomínek pamětníka:

Aby bylo zabráněno dalším ztrátám při setrvání v boji, odhodlal se Freiwald sejíti do lazaretu a přivedl odtud německého majora, který mu byl nápomocen při vyjednávání o kapitulaci Němců. [...] Jakmile se kapitán Freiwald vrátil s německým majorem, šel v doprovodu podplukovníka vládního vojska Špidla a jednoho uniformovaného strážníka vyjednávat. [...] Vyjednávání skončilo úspěšně, hnízdo Němců kapitulovalo a po zjištění kořisti konstatováno, že se zásobami zbraní, střeliva a potravin mohl zde nepřítel vzdorovat snad měsíc. Po překonání obtíží s davem lidu, který chtěl Němce, mezi nimiž nacházely se i děti, lynchovat, dal kapitán Freiwald naši ozbrojenou skupinu nastoupit a odpochodoval s ní na komisařství v Braníku.

P. Freiwald byl v bojích nakonec zajat Němci a popraven na ulici v Braníku na úsvitu 8. května 1945.

Brožura prochází systematicky jednotlivé druhy staveb, které p. Freiwald navrhoval a jeho firma stavěla. Společníci vybudovali velice úspěšný podnik, který získával jednu zakázku za druhou. Neustále racionalizovali, snižovali ceny.

Než podniknete jakoukoliv práci,
žádejte naši nabídku!

Pro mě bylo zajímavé číst si o výstavbě nájemních domů a nových zahradních měst, což byly v první fázi hlavní zakázky p. Freiwalda. Pochopil jsem, že vláda po první světové válce podporovala výstavbu nájemního bydlení. Pro mě je těžko se úplně vžít do té situace, ale většinou šli cestou dotované výstavby různých kolonií, tzn. bytů či domků, které byly určeny pro nájemní bydlení různých profesí. Většinou pro státní zaměstnance, ale třeba i pro horníky. Muselo to být podivné: člověk byl patrně v zaměstnání pod tlakem, že s prací případně ztratí i bydlení. Dneska vidím, jak lidé těžce nesou, když mají přijít třeba jen o služební auto - proti tomu musel být tento systém samozřejmě o několik řádů dramatičtější. Nemluvě o tom, jak je takový systém nespravedlivý vůči daňovému poplatníkovi ze soukromého sektoru, který napřed ze svých daní platí bydlení státním zaměstnancům a ze zbytku se teprve snaží na trhu získat bydlení pro vlastní rodinu.

Vůbec jsem si uvědomil, že cítím pudový odpor vůči státní výstavbě sociálního bydlení, protože přidělování dotovaných bytů a jejich následná správa mi připadá jako nesnesitelná nespravedlnost vůči těm, kteří si bydlení platí za své. Jsem rád, že aktuálně toto není moc politické téma díky tomu, že komunistický režim postavil paneláky, ve kterých žije za levňačku skoro třetina obyvatel. Otázka je, co bude, až paneláky doslouží - patrně doslouží víceméně všechny najednou, neboť byly najednou i postaveny.

Ale zpět ke svíčkové a p. Freiwaldovi.

Nejlepší bude, když sem rovnou vypíšu z brožury jednotlivé okruhy činnosti p. Freiwalda a lokality s realizacemi, aby článek mohl posloužit i jako turistická inspirace:

- městské bytové kolonie - výhodou centralizovaného financování a organizace výstavby bylo, že nám zbyly urbanisticky koncipované čtvrti. P. Freiwald dělal v Praze podstatnou část Ořechovky, Perníkářku, kolonii U Matky Boží v Lounech, dělnickou kolonii ve Svítkově u Pardubic;

- Freiwaldův Kolín - výstava se konala v kolínském muzeu právě proto, že ve městě má p. Freiwald mnoho realizací. Bytové domy, živnostenské domy, kolonie Zálabí, U Hřiště a U Borků. V Kolíně jsem začínal svůj koloběžkový výlet podle Labe. Program jsem chystal důkladně a mj. jsem večer před cestou shlédl i tři díly architektonické show p. Vávry Šumný Kolín, Šumné Poděbrady a Šumný Nymburk, kde hraje p. Freiwald nemalou roli;

Dům vlevo se mi na starých fotografiích strašně líbí.
V realitě je však jeho vzhled narušen několika ošklivými
současnými detaily a dojem z něho jsem měl dost špatný.
Ale jde o celkově o pěknou část Kolína, byl jsem tam poprvé.

- Freiwaldova Sušice - v Sušici postavil p. Freiwald zjevně úplně všechno: luxusní vily, kolonii úřednických domků, školu, banku a poštu;

- hornické kolonie a osady - realizovány v Duchcově a Rtyni nad Bílinou, nerealizovány Ervěnice, Opava a Akna Slatina na Podkarpatské Rusi (dnes Solotvyno);

- státní kolonie v Chustu - jakožto Čech mám neobvyklý pocit kolonialisty z projektu státní kolonie v Chustu na Podkarpatské Rusi.

Naštěstí jsme byli kolonialisté jen krátce,
a nestihli jsme myslím udělat nic dramaticky zlého.

K projektu měl p. Freiwald následující komentář:

V Hustu o 10 000 obyvatelích není t. č. ani slušný hotel, ani restaurace, kavárna, divadlo, či jiná slušná větší místnost!

Budovy Freiwaldovy české státní kolonie stojí a lze si je díky p. Googlovi prohlédnout ve StreetView - zde;

- nájemní domy - ty stavěl jen tak dlouho, dokud si neudělal jméno ve stavbě bank a pojišťoven. Realizace v Kolíně, Hradci Králové a Pardubicích;

- p. Freiwald je autorem kina Aero v Praze a též bývalé továrny Aero v Karlíně;

- spořitelny a pojišťovny - p. Freiwald se prosadil díky spořitelně na náměstí v Kolíně. Potom je sekal na běžícím pásu a postavil jich několik desítek. Ne všechny se povedly - brožura se kriticky zmiňuje hlavně o Železném Brodu;

Většinu velkých starších reprezentativních domů po Čechách,
kterých si nijak zvlášť nevšimnete,
postavil evidentně p. Freiwald.

- divadla - p. Freiwald postavil též divadlo ve svém rodném Hronově (rychle musel začít stavět, aby stařičký p. Jirásek stihl alespoň poklepat na základní kámen - stihl to), dále pak divadlo v Kolíně a v Chrudimi;

- brožura se též mimochodem zmiňuje o všeobecné stavební uzávěře za Protektorátu. Zatím jsem o tom více nevygooglil. Pochopil jsem zatím jen, že zákaz všech staveb vyhlásila protektorátní vláda v r. 1941. Za stavební uzávěry nemohla firma stavět, a tak p. Freiwald alespoň vydal brožurku o stavbách pro rekreační bydlení Chaty, sruby, domky. V Praze realizoval už dříve víkendový dům (nevím, kde přesně) a jeden někde u Radotínského potoka.

Brožuru mohu velice doporučit, stejně jako návštěvu kolínského muzea a kolínských realizací moderních architektů. Dále mohu doporučit i jednodenní jednomužné dovolené, jakož i jízdu na koloběžce, po labské cyklostezce zvláště:-)


První věta knihy: Život architekta a stavebního podnikatele Jindřicha Freiwalda, autora nebývale velkého počtu staveb, které najdeme prakticky v každém větším českém a moravském městě, se bohužel uzavřel předčasně.

Poslední věta: Tláskalovi podařilo se uprchnouti, byl však ve svém bytě zadržen.


Databáze knih: 100 % (z 1 hodnocení - já:-) )
Goodreads: dtto