Dnešní knihu mi věnoval p. bratr s chotí. Byl to přesně zacílený dárek – s bratrem nás už dlouhá léta spojuje slabost pro plzeňské nářečí. Nejen že nás baví ho poslouchat, ale pokoušíme se ho při každé příležitosti i napodobovat, k tiché hrůze našeho okolí.
Díky tomu jsem měl od dětství příležitost slyšet při rodinných návštěvách nářečí naživo. A protože jím mluvili lidé hodní, vypěstoval jsem si k němu pozitivní vztah. Pamatuju si, že prarodiče z matčiny strany si zachovali téměř kompletní podšumavskou slovní zásobu, ale neměli žádnou plzeňskou výslovnost. Přitom právě ta tvoří minimálně polovinu kouzla: výraznější melodie řeči a samozřejmě legendární otevřené „á“.
Jako amatérský imitátor plzeňštiny mohu potvrdit, že zpěvnost se ještě dá naučit, ale to „á“ prakticky nikdo mimo rodáků opravdu dobře neumí. Uznávám však, že ani nevím o moc jiných lidech kromě mě a mého p. bratra, kteří by měli tuto ambici.
I když: tady je anekdota kdysi populárního TV imitátora p. Izera. Je vidět, že melodii plzeňštiny dává přesně, ale to "á" mu úplně nešlo.
Ano, směju se prakticky čemukoliv. Uznávám.
Pokud jsem si povšiml, ani většina Plzeňáků tak nemluví a zvlášť vzdělanější vrstvy excentrickou výslovnost spíše potlačují. Mezi celebritami, které sleduji, mě napadá snad jen bývalý fotbalista p. Limberský, který se svého „á“ nevzdal - a částečně kvůli tomu poslouchám jeho podcast.
Je tedy pochopitelné, proč p. bratr na mě myslel právě s tímto dárkem.
Do ruky jsem dostal druhé, doplněné vydání slovníku, které reagovalo na připomínky čtenářů k prvnímu vydání. Jako fanoušek plzeňštiny mohu potvrdit, že slovník lze číst od začátku do konce jako běžnou knihu.
Hlavní jeho silou jsou příklady užití jednotlivých slovíček ve větách: aplikační ukázky vycházejí z hluboké znalosti životního stylu a myšlení. Člověku se okamžitě vybaví všechny ty hodné pratety a prabratranci.
karblovat, karbovat - vířit, kalit (tekutinu) ➧Nekarbluj tak tu vodu v tom sudu, dyť bude úplně zkarblovaná!
Velice mě potěšilo uvedení krásného klení, které jsem si ani neuvědomoval, že naši příbuzní používají:
mordje, mordjé - zaklení ➧ Mordje, já bych do toho kop! - To nemůžeš mordje sedět chvíli na zadku!? - Z fr. mon dieu! Pane Bože!
Slovník sice obsahuje stručný odborný úvod i doslov s historickým kontextem, ale není to akademická lingvistika. Myslím, že kniha zapadá do portfolia vydavatelství Starý most, které se - pokud to správně chápu - zaměřuje na různé druhy pilsnensií, především s vlastivědným a cestovatelským přístupem. A tak i slovník má sice naučnou formu, ale jde o nauku do značné míry cimrmanologicky pojatou.
Celkově je samozřejmě otevřenou otázkou koncepce, která slovíčka mají být do takovéhoto slovníku pojata. Největší část plzeňského nářečního lexika tvoří germanismy: když si vzpomenu na svého dědu (ročník 1910, většinu života byl vechtr), tak když se dělalo něco na zahradě nebo v kolně, tak prakticky všechno od vercajku a řemeslné činnosti nazýval zásadně pomocí germanismů. Může být, že v češtině pod Šumavou byly germanismy rozšířenější, ale spíš mi připadá, že mnoho z nich bylo součástí obecné češtiny v Čechách. To platí i o velké části dalších pojmů ve slovníku.
Tzn. slovník mohl být buď velice útlý a zaměřit se opravdu jen na to, co je v plzeňském nářečí úplně speciální; ale autor šel spíše cestou, že se snaží ukázat celkový charakter, jak tam lidé mluví, včetně mnoha slovíček, která se používají i jinde ve vnitrozemí anebo v Praze. Jak uvádí autor v předmluvě, viděl, že znalost nářečí se přirozeně vytrácí, a přál si zachovat zprávu alespoň ve formě knižní.
Čtenáře prosím o pochopení, že jsem v dnešním zápisku ještě více než jindy zabíhal do osobních meandrů. Knihu mohu doporučit.
První věta knihy: Plzeňština je kromě lexikální stránky typická především svojí zvukovou (fonetickou) podobou.
Poslední věta (poslední otázka testu z plzeňštiny): 20) vyrajblovat: a) ohoblovat, b) vybrousit, c) vydrhnout, d) vyhloubit, vybrat.
Databáze knih: 95 % (z 15 hodnocení)
Goodreads: 80 % (ze 2 hodnocení)
Žádné komentáře:
Okomentovat