Rozmarné léto (Vladislav Vančura)

Už před Vánoci jsem si všiml v knihkupectví moc hezkého loňského vydání Rozmarného léta s ilustracemi p. Josefa Čapka, ale tehdy jsem ještě odolal. Na Nový rok jsem si dal to nejbanálnější předsevzetí - upravit si jídelníček. Jelikož jsem dosud kázeň vzorně dodržel, dal jsem si nyní odměnu.


Postupem doby se ujišťuji, že prostý čtenář jako já těžko dospěje k něčemu jinému, než že základem české četby jsou díla svou zlatých období: první republiky a šedesátých let. Jak běží čas, roste ve mně například obliba prací p. Vančury.

U Rozmarného léta nelze opomenout úvahu nad vztahem knihy a filmu. Říkal jsem si, že p. Menzl svým filmem v roce 1967 vytvořil naprosto geniální dílo. Bez zfilmované verze bych se ke knize propracovával mnohem složitěji.

Současně jsem si však právě nad Rozmarným létem říkal, že přes krásu filmu nemohou pohyblivé obrázky nikdy dosáhnout vznešenosti literatury. Snad má film jako žánr v sobě nutně něco příliš doslovného, kýčovitého, časového.

Se všemi těmito slavnostními pocity jsem se o víkendu usadil ku četbě svého samodárku. Vzápětí jsem však cholericky vybuchl, co je to za šlendrián, že v hezkém ilustrovaném provedení s tvrdými deskami jsem dostal text, kde na každé stránce jsou špatně uvozovky či je dokonce překlep v římském čísle století!

Když jsem si dal do googlu otázku "Vančura uvozovky", tak mi však vyjela řada výpisků pro střední školy, kde se uvádělo hned v základní charakteristice díla, že sám p. Vančura záměrně pracoval s uvozovkami nedbale, aby hlas autora byl méně ostře oddělen od promluv postav. Rozmarné léto už je ostatně volným dílem z hlediska autorských práv. Lze si ho tedy stáhnout jako e-knihu z webu městské lidové knihovny; v elektronické verzi jsem se pak definitivně ubezpečil, že mé vydání je správné, tj. chybné co do používání uvozovek.

Kanovník p. Roch pozoruje opilce na noční ulici;
dívá se okénkem z maringotky, kam ho pozvala
tanečnice Anna na rybu.

Ke knize samé těžko mohu něco originálního poznamenat. Dle mého je Rozmarné léto jeden z nejkrásnějších příběhů české literatury, napsaný stručně a nádherně. Přinejmenším pro pány středního věku je příběh navíc i velice pravdivý a poučný, co mohou čekat od hezkých dvacetiletých žen.

"Co vás to napadá," pravila hospodyně, "mléko se neprodává! Neměli bychom co jíst, ani kdyby toto vemeno bylo dvakrát tak veliké jako je letos, kdy se neurodila píce a kdy jetely stojí sotva za facku. My jsme bídně živi, ale jděte si, slečinko, po chalupách, tam je všeho hojnost."

Řkouc to, selka vstala ze stoličky a odnášela mléko do sklepa.

Hospodář přisvědčoval, avšak sotva jeho žena odešla, uchopil Annin hrnec, a vběhnuv do kuchyně, nabral z krajáče smetany. Škraloup, jenž byl dozajista tlustší než prst a jenž připomínal svým obrysem měsíc, visel přes zevní stěnu hrnce a z něho odkapávala smetana.

"Tu máte mléko, dceruško," řekl sedlák podávaje Anně hrnek. "Přijďte zítra až po deváté, neboť v tu dobu míváme pokdy a můžeme hovořiti."

Tato slova dodal hospodář s velikým důrazem, avšak sotva je řekl, již mu bylo pospíchati do světnice. Utíkal, vrhl se skokem ke krajáči, a ponořiv ret do bílé smetany, předstíral, že vypil všechno, co chybí.

Anna se vracela domů bez vzrušení (...).

Knihu tedy doporučuji.


První věta knihy: Mnozí odvážlivci, když se ocitli na počátku velikolepého měsíce června, usedají do stínu platanů a jejich urputné vzezření se stává mírným.

Poslední věta:  Jak je krásné býti kadeřavým!