Jde o detektivku Bretaňské poměry. Říkal jsem si, že nemůže škodit přečíst si něco, co již svým názvem tak silně odkazuje na ten region.
Na záložce se píše, že autor pochází ze smíšené bretaňsko-německé rodiny; kniha samotná je přeložená z německého originálu. Dle informací na databáziknih.cz je postava bretaňsko-německého autora smyšlená, a jde o německého autora.
Nejsem vůbec správná osoba k hodnocení moderní detektivky. Mám detektivky sice velice rád, ale jenom ty staré, až prastaré kanonické série: p. Holmes, p. Poirot, p. Maigret, p. Wolfe a moc víc už ne. (Zato tyto staré pardály čtu pořád dokola.) Není mi známo, kam se detektivní žánr posunul od dob, kdy byl vynalezen.
Detektivka se mi líbila hezky; je vystavěna přesně tak, jak bych čekal. Obsahovala skutečně velké množství informací o Bretani. Úplně jsem před sebou viděl ta kvanta výpisků, které si autor ke psaní shromáždil. Nechybí nic, co bych očekával: včetně velké pozornosti k tradici bretaňských pobytů slavných malířů, v centru s p. Gauguinem a skupinou jeho uměleckých přátel.
Patří se však uznat, že vlastivědné informace jsou zapracovány opravdu vhodně a účelně pro příběh. V žádném případě jsem se necítil uražen nějakou okatou banalitou.
Jedná se tedy o text dle mého názoru náležitě poskládaný dle pravidel detektivky, ozvláštněný regionálním koloritem. Nikde není výslovně hloupý, ale nikde ani nepřesahuje očekávání dané detektivním žánrem.
Pokud je takové čtení tím, co hledáte, mohu Bretaňské poměry doporučit.
První věta knihy: Toho roku byl 7. červenec nádherný letní den.
Poslední věta: K malému stolku, jedinému, který byl kulatý.
Databáze knih: 73 % (z 39 hodnocení)
Goodreads: 70 % (z 1 194 hodnocení)
Žádné komentáře:
Okomentovat