Důvodem, proč jsem potřeboval k přečtení tak dlouhou dobu, přitom vůbec nebyl odpor k tématu - máchovské úvahy mám velice rád; důkazem budiž několik máchovských článků zde na blogýsku.Problémem byla složitost jazyka. Myšlenky a věty p. Patočky jsou krásné a hluboké. Ale od čtenáře vyžadují pekelné soustředění. Způsobem, jakým čtu normálně jiné knihy, nelze tyto studie vůbec číst.
Jakmile jsem při čtení povolil jen na chviličku svou mysl ze sevření vůle, oči se rozeběhly po písmenkách a zjišťoval jsem, že jsem se náhle ocitl o dvě stránky dále, aniž bych tušil, co jsem právě přečetl.
V tomto směru mi připadá příznačné označení, které autor používá pro řadu textů p. Máchy. P. Patočka často mluví o Máchových textech jako o "meditacích", například jako o meditaci o čase.
Podobně i četba studií p. Patočky vyžaduje od čtenáře uvedení se do stavu, který mi dosti připomíná právě meditaci: musel jsem se aktivně zdržet zabíhání myšlenek mimo čtení. Bylo potřeba maximálně soustředit veškerou pozornost právě jen na aktuální slovo a aktuální větu, a s touto aktuální větou pokud možno splynout.
Brožurka obsahuje následující dvě studie: Symbol země u K. H. Máchy (původně z r. 1944) a Čas, věčnost a časovost v Máchově díle (z r. 1967). Obě studie jsou filozofickými úvahami, ale v zásadě lze říct, že byly srozumitelné i pro mě, coby ne-filozofa.
Jako laik si z nich však odnáším spíše okrajové postřehy, filozofické rozbory jsou pro mě převážně průtokové. Hlavně jsem si zapamatoval poznatek, že p. Patočka dílo p. Máchy vysoce cenil. Zejména ve starší studii z doby protektorátu je cítit vzpruha, kterou čerpal od starého národního velikána.
Je čímsi velkolepým, že na počátku naší poezie stojí kdosi schopný rozpětí a ponoru do některých z nejhlubších otázek, kterými i dnešek žije, a to původním, nesrovnatelným způsobem - neboť Máchova metafyzická idea se nekryje s vysněnými světy romantiky, přes všechny shody, ani s metafyzickým pesimismem Schopenhauerovy slepé vůle, nýbrž žije v ní vlastní síla kulturně-syntetická, která k nám promlouvá i tenkráte, když nejsme s to s ji vykládat jasně, výslovně. Z takovýchto mocných a utajených sil, hlubších než jednotlivý výklad a jednotlivá otázka, je vskutku s to se napájeti národní vzdělanost; že do našich základů takovou sílu položil, je náš dluh vděčnosti vůči Máchovi.Knihu doporučuji; její četba je krásným duševním cvičením.
První věta knihy: Studie o Máchových filosofických motivech, zde podávaná, nechce být snad věrným vystižením toho, co by bylo lze nazvat "filosofií K. H. Máchy".
Poslední věta: Existenciální struktury nejsou otevřením cesty k bytí jsoucího, kterým je člověk, protože nejsou poznatky v plném smyslu slova, nýbrž pouze struktury podmínek možnosti konečné svobody; jsou to struktury neméně pojmové, tj. neméně pretendující na obecnou pochopitelnost a závaznost, než kterékoli jiné filosofické struktury, a neprojevuje se v nich o nic více ani méně mysterium bytí než ve všech jiných filosofických oblastech; jenže jde o pokus vnést pojmový řád do oblastí, které nelze nikdy proměnit v poznatky v objektivním smyslu, tak jako u Kanta nelze mravní oblast, přes všecku její důležitost a závaznost, udělat oblastí objektivně determinující vědy.
Databáze knih: 88 % (z 5 hodnocení)
Goodreads: 100 % (z 1 hodnocení - já:-) )
Související články:
- Máj (Karel Hynek Mácha) - zde
- Můj Mácha (Josef Kroutvor) - zde
Žádné komentáře:
Okomentovat