Kafkova zpráva o světě (sborník)

Nikoho nezajímá, jak jsem ke knize přišel. Ale když já tím tak rád každý svůj článek začínám...

To bylo tak. Mangelka hledala marně učebnici pro sebe do školy. I nabídl jsem se, že pohledám v antikvariátech. A když jsem učebnici nalezl, tak jsem cítil morální opodstatnění si do košíku přihodit i jeden bonbónek pro sebe.

Konkrétně jsem si dopřál sborník  Kafkova zpráva o světě z kafkovské literárněhistorické konference, která se konala v roce 1999. Brožurka o 98 stranách obsahuje sedm příspěvků:

- p. Kurt Krolop: Franz Kafka. Text a kontext;

- p. Josef Čermák: Recepce Franze Kafky v Čechách (1913 - 1963). Tento příspěvek mi ukázal, že znalost prací dr. Kafky byla i v českém prostředí přeci jen bohatší, než jsem si myslel. Zaujal mě též příběh chystaných sebraných spisů v češtině, jejichž vydání zhatil na poslední chvíli až převrat v r. 1948. Přitom k vydání nedošlo jen těsně, v důsledku průtahů, které způsobil p. Eisner.

Nešťastná a z velké části neoprávněná Eisnerova kritika Projsova překladu Ameriky - vedená pochopitelnou osobní dotčeností - měla za následek odmítnutí překladu v nakladatelství, zastavení výroby a tím i fatální zdržení projektovaných Spisů. Když Eisner Ameriku po rozmetání Projsova už vysazeného překladu a s ní oba zbývající romány znovu přeložil, přišel Únor a po něm už jen marné vyjednávání Maxe Broda, Pavla Eisnera a nakladatele Petra s komunistickou vrchností, konkrétně i s ministrem Václavem Kopeckým. Dnes už můžeme jen ukazovat - naposledy letos v létě na výstavě v Barceloně - uchovaný rukopis a sloupcovou korekturu kompletního překladu Ameriky, zařazeného do edice Atom v zamýšleném nákladu 5500 výtisků s povzdechem, že jsme ve 40. letech mohli mít Kafku vydaného v 8 svazcích, tj. dřív a šíře než jeho mateřští americko-němečtí vydavatelé.

- Jiří Pechar: K interpretacím Kafkova díla;

- Věra Koubová: Těžce dosažitelné nic / O překládání Franze Kafky;

- Marek Nekula: Franz Kafka ve škole. Výuka a znalosti češtiny. Tento příspěvek mi výrazně pozměnil představu, jak žili naši předkové v době končící monarchie, tj. když do školy chodil malý dr. Kafka. V tabulkách a grafech ukazuje p. Nekula počet česky se učících žáků na německých školách na Starém Městě, do kterých dr. Kafka chodil, a jak prospívali v češtině. Konstatuje, že výuka češtiny měla větší rozsah, než bychom čekali.

[Na německém státním gymnáziu v Praze - Starém Městě] se čeština učila 2 hodiny týdně, ve II. - IV. oddělení se každé 4 týdny psala školní práce. [...] Pro srovnání uveďme také obligatorní předměty: němčina se učila 4 hodiny týdně (od 4. tř. 3), latina 8 (od 3. tř. 6, od 7. tř. 5), řečtina (až od 3. tř.) 5 (ve 4. a 7. tř. 4), náboženství 2, geografie a historie 3, matematika 3 (v 5. tř. 4), biologie 2, fyzika 2 (ve 3. - 7. tř; 3 ve 4. tř.), filozofie (v 7. tř.) 2.  

Též vidíme prospěch dr. Kafky z českého jazyka a jak si vedl ve srovnání se zbytkem třídy. Rozebírají se přesně učebnice, z nichž se němečtí žáci v zemi učili češtině; na základě dochovaných Kafkových českých poznámek je vyčíslen rozsah jeho české slovní zásoby, znalost gramaticky a české literatury (vše nejspíš dost solidní).

- Václav Maidl: Jeden (pa)klíč ke Kafkovu Zámku;

- Hans-Gerd Koch: "Jsem liknavý pisatel dopisů." K uveřejnění prvního svazku kritického vydání dopisů Franze Kafky.

Vedle výborného čtení pro fanoušky dr. Kafky sborník myslím (hlavně ve stati o znalosti češtiny jeho a jeho spolužáků) poskytuje na malém prostoru další plastický obrázek poslední fáze monarchie, který mi běžný dějepis v této podobě zatím nezprostředkoval.

Knihu velice doporučuji; přestože je starší, snad je stále k dostání v Knihkupectví Franze Kafky za několik desetikorun. Za tuto cenu v té části Prahy člověk dostane jinak stěží jedno pivo.


První věta knihy: Neúnavné snahy Maxe Broda vydobýt svému zemřelému příteli pozornost, uznání - a to i světové - se všechny děly ve znamení záměru ukázat Franze Kafku v životním, světonázorovém, ba přímo i religiózním smyslu jako "ukazatele cesty" (Brod, 1940), ne-li přímo světce, pak přece jen jako světci blízkého člověka. 

Poslední věta: Uvážíme-li, k jakým událostem mezitím došlo, není vůbec samozřejmé, že se právě na tomto místě může konat slavnostní večer v německém jazyce - snad ve smyslu Kafkově jako znamení toho, že pravý život je v literatuře, že v ní není nic nemožného.


Databáze knih: 100 % (z 1 hodnocení - já :-) )
Goodreads: dtto